Jejich vystoupení propojují violoncello s prvky rocku, popu i elektroniky, posílené o dynamické bicí. The Cello Boys vystoupí 23. dubna v Národním domě ve Frýdku-Místku. Jak vznikl její originální styl a čím si získává publikum, prozradil zakladatel kapely Ladislav Mariáš. VSTUPENKY V PRODEJI >> Violoncello bývá spojováno spíše s klasickou hudbou. Kdy přišla myšlenka ukázat ho v jiném, modernějším světle? Ano, to je pravda, ale věřím, že v dnešní době se toto přesvědčení čím dál více vytrácí. Nemám v žádném případě nic proti klasické hudbě, sám ji převážně hraju a mám ji ve velké oblibě, ale nerad bych, aby se v očích posluchačů profilovalo violoncello tak úzce. Je to nástroj, na který lze zahrát opravdu cokoliv. Od klasiky přes jazz až po rock, pop, dubstep a podobně. To nejen díky jeho velkému rozsahu jak do spodních, tak také vysokých tónů, ale také díky jeho barevnosti a faktu, že je svým zvukem ze všech nástrojů nejpodobnější lidskému hlasu. Myšlenka ukázat jej v jiném světle přišla už vlastně okolo roku 2010, kdy jsem hrával s kolegyní klavíristkou populární písně v úpravách pro violoncello a klavír. Projekt The CELLO Boys pak vznikal během roku 2016. Jak byste popsali svoji autorskou tvorbu? Je různorodá a přesto má určitá pojítka. Každý má svůj „rukopis“. Myslím, že jsme všichni poměrně energičtí, a to je právě to, co se snažíme vystihnout v naší hudbě. Zároveň se snažíme o to, aby byly skladby vždy hodnotné. Máme rádi výzvy, takže si troufám říct, že naše autorské skladby jsou napsány poměrně obtížně. Myslím, že hudba, kterou člověk napíše, je odrazem duše. Proto mohou v našich skladbách posluchači zaslechnout jak tesklivé melodie, vášeň, burácení a také určitou preciznost v podobě virtuózních pasáží. Kdo je hnacím motorem The Cello Boys?  Hnacím motorem jsem nejspíše já. Ale žádný stroj se nepohybuje dopředu jen díky motoru. Jsou zapotřebí kola, volant, který určuje směr, palivo a podobně. Nedalo by se posouvat s kapelou dopředu, kdybychom neměli všechny tyto součásti a proto jsou všichni členové opravdu důležití, velmi nás posouvá kupředu také náš stálý zvukař, se kterým neřešíme jen živá vystoupení, ale také veškerou práci ve studiu. Až neuvěřitelně mi s The Cello Boys pomáhá také moje žena, cítím také velkou podporu rodiny. V neposlední řadě to jsou také posluchači, díky jejichž zpětné vazbě a nadšení se těšíme na každý další koncert a kteří nás motivují k další práci. Jaké publikum nejvíc oslovujete? Tím, že pořádáme také výchovné koncerty pro základní školy, gymnázia a střední školy, máme nejmladší publikum ve věku okolo 6 let. Je to hudba, kterou mají mladí rádi, má rytmus, moderního ducha. Na večerních koncertech pak potkáváme opravdu široké publikum zhruba od 20 do 70 let. Myslím, že si každý přijde na své. Repertoár je sestaven velmi pestře a tak se promísí opravdu všechny možné žánry. Reagují lidé během koncertu? Cítíte, kdy je ta správná energie? Že se koncert povedl? Asi jsme se ještě nesetkali s takzvaným „chladným“ publikem. Je to možná i tím, že se snažíme posluchače od první chvíle naladit na stejnou energickou vlnu. Pak je to vzájemné a „nabíjíme“ se oboustranně. Někdy se to povede hned na začátku koncertu, někdy to pravda chvíli trvá. My však musíme být neústupní, jinak by začínal být koncert fádní. Když se koncert opravdu povede, poznáme to vždy na potlesku. Pokud je ve stoje a posluchači chtějí další a další skladby, považujeme to vždy za velký úspěch a opravdu si toho ceníme. Poznáte během koncertu, kde je třeba přidat a kdy naopak zvolnit show a nechat něco doznít?  Poznáme, vlastně jsme to poměrně dlouhou dobu pečlivě pozorovali a učili se z toho. Dost často to bývá podobné a my díky tomu vypracovali repertoár, který opravdu funguje v pořadí, k jakému jsme dospěli. Na koncertu tohoto typu to musí „šlapat“ a tak není úplně vhodné se na pódiu domlouvat, co se zrovna bude hrát. Jsem rád, že pořadí písniček máme v současné době předem pevně dané a na posluchače to působí dobře. Zároveň každá akce je jinak dlouhá, na festivalech se hraje zhruba 60 minut, koncert má ca 90 minut, něco je venku, něco uvnitř, musíme také vystihnout náladu. Před každou akcí se promýšlí jaké skladby v repertoáru nechat, jaké naopak přidat, v jakém pořadí je hrát. Proto máme asi 8 různých mustrů, podle kterých se repertoár určuje „na míru“ k dané akci. Podle čeho vybíráte skladby, které upravíte pro dvě violoncella a bicí? Primárně podle toho jestli se nám skladba líbí nebo ne. Vlastně je to skoro až takhle jednoduché. Ono je té hudby už tolik, že je opravdu z čeho vybírat. Zároveň pak musí mít hezkou a chytlavou melodii nebo něco, čím zaujme i v podání bez textu. Takže hip-hop a rap úplně nepatří mezi žánry, kde by bylo možné vybírat. Jaké jsou vaše hudební „srdcovky“? To je asi u každého z nás trošku jiné, ale co se našeho repertoáru týče, tak věřím, že nejradši hrajeme naše vlastní skladby, protože se v nich můžeme nejvíce ukázat. Jsou „šité na míru“ a mají pro nás největší hodnotu. Co se týče další hudby, tak když budu mluvit za sebe, rád si poslechnu jak starší rockové a metalové kapely jako Iron Maiden, Scorpions, Rammstein, tak pop zpěvačku Miley Cyrus. Mnohdy mám náladu na dobrý jazz či swing a pokud bych měl zmínit hudbu, která je pro mě nejsilnější, tak se musím vrátit k vážné hudbě a symfoniím P. I. Čajkovského, D. Šostakoviče a podobné. Na co se nejvíce těšíte v roce 2026? Každý rok je v něčem jiný a vždy se těšíme na vše, co přinese. Stejně tak je tomu i v roce 2026. Máme před sebou spoustu koncertů, každý z nich je něčím zvláštní. Pokud si mohu dovolit něco malinko vyzvednout, tak červnový koncert v České Lípě za doprovodu Symfonického orchestru Divadla města Ústí nad Labem. Hrát za doprovodu dalších 50 hudebníků je vždy skvělý zážitek. Na podzim tohoto roku pak oslavíme 10 let od vzniku kapely. Zatím plánujeme, jak. Věřím, že to bude spojené s jedním z koncertů a bude to stát za to. Lenka Vašková 

Jaro přináší svěží energii a příslib nového života. Přijďte ho společně přivítat do Velikonočního městečka na náměstí Svobody v Místku. Během tří dnů vám nabídneme program pro děti i dospělé plný hudby, divadla, tradic i stánků s řemeslnými výrobky a velikonočními specialitami. Naši nejmenší se mohou těšit také na ohrádku s živými zvířátky. Ve čtvrtek 2. dubna zahájí odpolední část programu Velikonoční pohádka ze dvorka Divadla Euforia. Příjemnou náladu podpoří koncert frýdecko-místecké kapely Šuba Duba Band. Páteční program nabídne hned několik tematických představení pro malé i velké. Z Divadla Pod Kloboukem přiletí dvě slepičí sestřenice Cimprlína a Bambulína se svou „rozlítanou show“. V dalším představení, Veselé Velikvokvonoce, se společně vydáme za velikonočními tradicemi u nás i ve světě. V průběhu dne zazní také zpívané pašije v podání Scholy Frýdek a cimbálová muzika. Sobota bude patřit rodinám s dětmi a všem, kteří si chtějí užít hravou velikonoční atmosféru. Divadlo Kvelb přiveze sérii veselých vystoupení s obří slepicí a kohoutem, zazní písně z pohádek a chybět nebude ani rozdávání vajíček. O hudební část programu se postarají kapely Evamore a Veselá bída. Celý program Velikonočního městečka najdete také v TISKOVÉ ZPRÁVĚ.

Dlouho očekávaný dokument Neboj, dýchej, čaruj o výjimečném hudebníkovi Davidu Stypkovi vstupuje do kin. Slavnostní předpremiéra filmu režiséra Dana Svátka proběhne 25. března 2026 v Kině Vlast za účasti hostů. Na samotný film pak diváci mohou přijít od 18. dubna.   Snímek nabízí intimní pohled na život i tvorbu umělce, jehož písně jako „Jericho“, „Kříž“ nebo duet „Dobré ráno, milá“ oslovily tisíce posluchačů. Vedle hudební kariéry odhaluje také jeho osobní příběh a vnitřní proměnu v nejtěžším životním období. Ve filmu na Davida Stypku vzpomínají nejen členové kapely Bandjeez a rodina, ale také hudební kolegové včetně Ewy Farné, Kateřiny Marie Tiché nebo Miraie Navrátila. Kateřina Marie Tichá„Milovala jsem tu jeho upřímnost, kterou měl úplně ke všem. Třeba jste s Davidem mluvili poprvé v životě a najednou jste dostali pocit, že vás zná odmalička. On šel zkrátka vždy napřímo nablízko. A tak to i pojmenovával - že jde rovnou cestou.“ Mirai Navrátil„Nejspíš to tak bývá, že v případě, kdy vám oznámí diagnózu, která ve většině případech končí smrtí, tak vás to často velmi změní. A u Davida ta změna byla přímo krásná. Z člověka, kterého spousta lidí vnímala jako depresivního morouse, tak najednou byl David sluníčko, který rozdával úsměv a radost.“ Ewa Farna„Občas zpívám na koncertech písničku Dobré ráno, milá, kde se ozývá i předtočený Davidův hlas. Často se stává, že se lidé otáčejí a hledají ho. Jakoby zapomněli, že už není. A jednou se stalo, že celý koncert pršelo. Když se ozval David z reproduktorů, v ten moment přestalo pršet, rozestoupily se mraky a slunce ozářilo všechny přítomné. Když skladba skončila, slunce se zase schovalo. Ptám se lidí: viděli jste to taky? Já fakt nejsem ezo magor, ale tohle se stalo. Takové věci se na koncertech dějí.“ Dokument vznikal převážně na severní Moravě – natáčelo se mimo jiné ve Frýdku-Místku a jeho okolí. Nenechte si ujít silný a autentický portrét osobnosti, která svou tvorbou inspiruje dodnes. Zdrojem článku byla tisková zpráva

Kino Vlast patří k významným kulturním stánkům ve Frýdku-Místku a divákům nabízí filmové novinky, českou i světovou kinematografii, a také filmový klub. Postupně se mění v prostor, který propojuje klasické promítání s klubovou dramaturgií, festivaly, besedami s tvůrci, kreativní činností a osvětou. Více o současném fungování, programu a plánech Kina Vlast nastínil jeho dramaturg Vladan Literák. Jaké projekty se v období loňského roku povedly? Byla jich celá řada, takže nemůžu zmínit všechny. Určitě se povedly dámské i pánské jízdy s novými českými filmy a doprovodnými programy – barmanskou show, ochutnávkami rumů i zdravotní osvětou. Výborný byl Ručníkový den s projekcí filmu Stopařův průvodce po galaxii. Podobně jako letní maratóny Pirátů z Karibiku, Hobita a zvláště víkend věnovaný Harry Potterovi. Skvělé byly taky projekce s hosty – rodinná komedie Na plech, tajuplná Jadwiga, čarodějnice z Beskyd, dezolátní Velký vlastenecký výlet nebo projekce filmu Na horách, které se zúčastnili členové místní horské služby. Rád jsem ale za každou projekci, která se divákům líbí. Nesmím opomenout ani letní (a zimní) kina, kde jsme nabídli i náročnější věci k divácké spokojenosti. Nechci hrát jen komedie, od toho je tu televize. Jak může kamenné kino obstát v konkurenci s multiplexy? Co může být pro diváka zásadní při rozhodování? Nemůžeme si samozřejmě dovolit hrát toho tolik. U nás nemáme 8 sálů, jakými disponují plexy v Ostravě. A ačkoliv se nejedná o klasický kinosál, dlouhodobé fungování dokazuje, že si mezi menšími kiny drží pevné místo. Domácí prostředí a atmosféra jsou důležité, k tomu také doprovodné akce k filmům. Roli hraje mnohdy i vzdálenost – diváci raději vyrazí k nám, než aby putovali do Ostravy. Nesmíme ale zapomenout ani na roli ceny vstupenky a občerstvení. Na rozdíl od multiplexů nejsme vázání povinností platit např. nájem obchodnímu centru, tudíž to není nutné s výší cen přehánět. Neberu ale multiplexy nutně jako protivníka. Protivníkem jsou spíše lidé, co roky nebyli v kině, ty je třeba na něco v programu nalákat! V Kině Vlast proběhla digitalizace, díky níž si především filmové novinky mohou diváci ještě více vychutnat. Odrazilo se toto nějak na návštěvnosti kina? Vybavení, které jsme měli předtím, bylo pořízeno v první vlně digitalizace kin, tedy ještě v roce 2010. Bylo tedy již za hranou použitelnosti a investice do nového vybavení tedy byla poměrně nutná. Jsem nicméně velice rád, že máme nový moderní server, jehož obsluha je podstatně jednodušší. Starý projektor s 2K rozlišením jsme nahradili novým s rozlišením 4K, místo zhruba 2 miliónů pixelů tak tedy diváci sledují přes 8 miliónů, můžou si to i přepočítat. Je ale těžké říct, jaký vliv na to má pro diváka technické vybavení kina. Dám příklad – když jde divák do multiplexu, neřeší, jestli se film hraje v sále číslo 1, který je vybaven nejlépe, nebo v sále číslo 6, který je vybaven trochu míň. Nesmíme zapomenout na specifické skupiny diváků. Co nabízí kino jim? Pro náročnější diváky je určen filmový klub, který promítá v úterý a v neděli a jeho členem se může stát každý, kdo si zakoupí členskou kartičku. V něm nabízíme „náročnější“ snímky doplněné o filmové úvody. Já sám ale nemám moc rád dělení filmů na „náročné a méně náročně“, stává se, že i „náročnější“ film osloví spousty „běžných“ diváků a naopak ve filmáči si občas promítneme odpočinkovější filmy. Dále v kině pořádáme ozvěny festivalů – severské SCANDI, Be2Can, který nabízí to nejlepší z evropských festivalů, Dny evropského filmu nebo koneckonců i TADY VARY, kde na diváky kromě filmů čeká i červený koberec. Pro specifické publikum nabízíme také různé hudební filmy různých žánrů od K-popu přes rock až k oblíbenému Andrému Rieu. Jsou plány, jak ještě více dostat Kino Vlast do povědomí obyvatel města Frýdek-Místek? Určitě chceme, aby bylo kino více vidět ve veřejném prostoru. Vylepšili jsme obsah, který je nám věnován v městském zpravodaji. Program kina distribuujeme na vybraná místa ve městě. Klíčová je také spolupráce s dalšími organizacemi. Samozřejmě pracujeme rovněž na zviditelnění v on-linu, ať už v podobě chystaného nového webu či ve větší aktivitě na sociálních sítích. Lenka Vašková

Vážení diváci, Máme pro vás novou podobu tištěného programu Kultura F≈M. Dosavadní magazín nahradí přehledná programová skládačka, která zjednoduší vaší orientaci v kulturní nabídce a usnadní vám čitelnost jednotlivých akcí. Nový tištěný program nabízí:        přehlednost      vizuální jednoduchost      rychlou orientaci podle žánrů i termínů      rozdělení žánrů podle barev   Nová programová skládačka bude dostupná v tištěné i online podobě a stane se hlavním zdrojem informací o kulturním dění v rámci Kultura F≈M. Odebírejte novinky, akce a zajímavosti z Kultura FM, ať vám nic neunikne.  Jsme tu pro vás! Kultura F≈M

I letos se v našem kině uskuteční Dny Evropského filmu, mezi 13. a 19. dubnem nabídnou pestrý výběr současné evropské kinematografie, která propojuje výrazné autorské osobnosti, literární inspirace i odvážné režijní debuty. Divákům nabídnou čtveřici výjimečných snímků – adaptaci slavného románu, komorní soudní drama, hudební komedii podle skutečných událostí i provokativní experiment s legendou o Drákulovi. Každý z filmů přináší odlišný pohled na evropskou společnost a zároveň potvrzuje, že evropský film si stále uchovává silný autorský rukopis a odvahu hledat nové formy vyprávění. PROGRAM 13. 4. 19.00CizinecMistrovská černobílá adaptace existenciálního románu Alberta Camuse v režii Françoise Ozona. Benjamin Voisin exceluje jako Francouz, který se v Alžirsku 30.let sbírá ze smrti své matky. Film získal 3 ceny francouzské kritiky Lumière. 15. 4. 10.00Rekonstrukce12 porotců a porotkyň v čele s Vicky Krieps zasedá, aby vynesli rozsudek ve zdánlivě jednoduchém případě. Matador Jim Sheridan (Moje levá noha) v komorně pojatém dramatu zkoumá, jak se při rekonstrukce zločinu mění pravda i pravděpodobnost. 19. 4. 17.00Kalifornský švindlHudební komedie dle skutečných událostí. Když skotské rapové duo v Londýně narazí se svým přízvukem, začnou kluci předstírat, že jsou z Kalifornie. Svižný režijní debut herce Jamese McAvoye. 19. 4. 19.00DraculaFrustrovaný filmař čelící tvůrčí paralýze, se obrátí na umělou inteligenci, aby z svého nejnovějšího filmu udělal hit. Výsledkem je série stále bizarnějších epizod zkoumajících mýtus Drákuly ve všech jeho podobách. Od divoké honičky ulicemi moderní Transylvánie až po strašení na rumunském venkově – filmový provokatér Radu Jude (Aferim!, Smolný pich aneb Pitomý porno) se vrací s dalším dílem posouvajícím hranice kinematografie. Objevuje se v něm Drákula potlačující stávku, adaptace první rumunské upírské novely, zmařená romance, pole falických symbolů, spousta krve a mnoho dalšího. UDÁLOST NA FACEBOOKU

Večer plný módy přiveze 14. února do Národního domu ve Frýdku-Místku Studio365.  Čeká nás dynamická módní show, ukázky kolekcí českých návrhářek, aktuální novinky v brýlových obrubách, ale i rady a tipy módní stylistky. O programu i zajímavostech ze světa módy pro Kulturu FM pohovořil zakladatel a majitel Studia365 Miroslav Mráz.   Co je současným cílem módních přehlídek? Cílem agentury bylo vždy lidi módou bavit, inspirovat. Ale tou hlavní myšlenkou bylo nabídnout místo, kde se mohou lidé potkat s přáteli, příjemně se naladit. Je úžasné vidět na přehlídkách děti, mladé lidi, zralé ženy a muže. Naše akce tak nemají hranice a mohou propojovat generace. Samozřejmě podle typu akce, prostředí, klientely, času konání módní přehlídky…, se finálním programem snažíme přizpůsobit publiku. Svou kolekci na přehlídce ve Frýdku-Místku představí česká návrhářka Helena Bedrnová. Jak byste popsali její styl? S Helenou Bedrnovou spolupracujeme již neuvěřitelných 19 let. Za tu dobu jsme si vypracovali vztah na vzájemné důvěře, respektu a je pro nás obrovskou ctí mít možnost na přehlídkách představovat její poslední kolekce. Helena má tvorbu postavenu na vypracovaných detailech, kolekce jsou minimalistické, ale vždy velmi originální a její rukopis je tak jedinečný. Jak vnímáte současnou českou módní scénu? Věříme, že máme mnoho módních talentů, kteří svůj um umí uplatnit a přinést společnosti mnoho zajímavého. A stejně tak i lidi s osobitým vkusem, kteří umí módu nosit. Ale je tady i nevkus a kýč – anebo naprostá originalita…? A to bude asi vždy otázkou: kdy je to ještě módní a kdy již za hranicí. Odkud přichází inspirace?  Může to být slunce nad hlavou, dynamická hudba… Ale hlavně mít možnost se potkávat a vážit si lidí kolem sebe, jejich práce, nadšení. Mít radost, když z našich přehlídek odcházejí lidé s úsměvem a radostí. Pak víte, že ta půlroční práce má smysl a to je pro vás inspirací a pohonem do dalších projektů. Máte nějakou radu, jak být šik za každých okolností? Určitě je skvělé, když si uvědomíme, jak zábavná móda může být. Kolik nám nabízí prostoru k vlastní seberealizaci. Jak nás může ovlivnit, ale i utvářet a dávat nám prostor vyjadřovat díky ní vlastní pocity. Neměli bychom se ale honit za dokonalostí virtuálního světa. Stačí si uvědomit, že úsměv je jedinečným doplňkem. To dnešní společnosti velmi chybí. Být usměvavý a laskavý, tak tím stačí začít. A když si jednoduché oblečení doplníme zajímavými brýlemi, broží nebo kloboukem, jsme na dobré cestě… Lenka Vašková

Dánský cestovatel Nicolai Bangsgaard  se v roce 2023 vydal na mimořádnou cestu napříč čtyřmi kontinenty, během níž urazil více než 34 500 kilometrů – na kole, na koloběžce a pěšky. „Na rozdíl od minulých cest jsem se intenzivně soustředil na fyzické výkony, hledání vlastních limitů a zjišťování, čeho jsem na tak dlouhé a náročné cestě fyzicky i psychicky schopen,“ říká v rozhovoru pro Kulturu FM. Svou cestu nazvanou GLOBÁLNÍ TRIATLON blíže představí na festivalu CYKLOCESTOVÁNÍ 31. ledna v Nové scéně Vlast ve Frýdku-Místku. Jak dlouho vám trvala příprava na tak ambiciózní projekt? Přípravou na expedici jsem strávil asi 4 měsíce. Zahrnovala spoustu logistických aspektů. Řešil jsem, kde začít cestu a jak – na kole, koloběžce, nebo během? Jak se dostat na koloběžce do Austrálie? Také ve mně hlodaly otázky kolem počasí a klimatu během cesty a mnoho dalších věcí. Nemluvě o hledání sponzorů na cestu, kteří obstarají kolo, koloběžku a další vybavení. Dále následovalo plánování trasy, PR o cestě na sociálních sítích, obstarávání víz. A samozřejmě jsem se během toho všeho musel udržovat v kondici a budovat další pro absolvování náročné cesty. Před odjezdem mě také čekaly rozlučkové večírky. Jak se dá efektivně naplánovat trasu přes 30 zemí světa a uzpůsobit ji pro chůzi a jízdu na kole a koloběžce? Nebyl to snadný úkol. Chtěl jsem se vydat na koloběžku a běhat někam po rovině a rozhodl jsem se projet Austrálii a Nový Zéland, protože se mi to zdálo nejvhodnější vzhledem k rovinatému australskému kontinentu. Co se týče trasy, chtěl jsem jet přes Turecko, Kavkaz, Írán, Pákistán, Indii, ale nepodařilo se mi získat vízum do Íránu (žádal jsem dvakrát a čekal 35 dní, ale bezvýsledně), takže jsem musel trasu změnit a jet přes Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán a dále přes celou Čínu (vízum jsem dostal v Tbilisi v Gruzii), poté do Laosu, Thajska, Malajsie a do Singapuru, kde moje cyklistická jízda skončila. Z Perthu jsem se vydal na koloběžce přes celou Austrálii do Sydney. Vaše fyzická vytrvalost a psychická odolnost jsou pozoruhodné. Objevil jste během expedice nějaké nové silné stránky nebo osobní limity, o kterých jste dříve nevěděl? Díky! Docela často jsem si připomínal staré rčení, že když je vůle, je i cesta. Myslím, že mám velkou důvěru ve svou schopnost vydržet, podávat výkony, pokračovat dál, i když to není snadné, a to mi hodně pomohlo v těžkých obdobích expedice. Jestli jsem objevil nové silné stránky? Nad tím jsem asi neuvažoval. Ale určitě mě posílilo přesvědčení, že síla mysli je nejsilnější ze všech sil. Pokud si to dokážete představit, dokážete to. Která místa nebo země na vás během triatlonu zanechaly nejsilnější dojem? Silný dojem na mě zanechala spousta míst a zemí. Také mi vyráží dech neuvěřitelná pohostinnost lidí ze Střední Asie. Ujet 6 000 km na kole napříč obrovskou Čínou za 60 dní, to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu. Nejen kvůli obtížím s byrokracií, policií, paranoiou čínského „systému“, ale také díky kráse krajiny a láskyplné zvědavosti obyvatel. Místní mentalita se podle mě dost liší od jakékoli jiné země na světě. Také nikdy nezapomenu na přejezd Austrálie na koloběžce. Tato část cesty byla dost šílená. Potkaly mě čtyři vlny veder v západní Austrálii s denními maximálními teplotami vysoko nad 40 stupňů Celsia. Během toho jsem ale měl štěstí na velmi ochotné a laskavé lidi a tím se cesta australskou pustinou stala snesitelnější. Máte titul z antropologie. Podařilo se vám během vaší cesty navázat kontakt s místními komunitami – možná i trochu neformálního terénního výzkumu – nebo na to prostě nebyl čas? Setkání s lidmi a komunitami bylo hodně. Díky Bohu. Toto je vlastně přirozená součást cestování, když vezmete v úvahu, že jedete sám a mnohdy jste závislý na jejich pomoci, soudržnosti. Tenhle aspekt cestování mám rád. Jen je škoda, že ta setkání byla vždy krátká, protože mě vždy tlačil čas. U většiny rodin, jsem se zastavil a třeba přespal jen jednu noc. Někdy to bylo těžké, protože bych rád zůstal, ale věděl jsem, že se musím soustředit sám na sebe, abych vše zvládl fyzicky, logisticky a tak dále. Prostě se odosobnit a pokračovat. Tato cesta byla, mnohem více než ty ostatní, o hledání vlastních výkonů a limitů, čeho jsem na tak dlouhé a náročné cestě fyzicky i psychicky schopen. Se všemi těmi zkušenostmi a znalostmi, které teď máte, šel byste do takového dobrodružství znovu? Dobrá otázka. Ale těžko se na ni odpovídá. Neřekl bych, že si nedokážu představit, že bych znovu dělal něco podobného, něco ve stejném duchu. Rád si nechávám otevřené dveře, příležitosti, a dokud jsem fyzicky, mentálně a psychicky v pořádku a připraven na to, nevidím nic, co by mi mohlo zabránit v plánování dalších projektů na dlouhé vzdálenosti s lidskou silou (které by lidé mohli nazývat šílenými, ale já je vnímám jako přirozené rozšíření své vrozené zvědavosti a touhy po cestování). Lenka Vašková

Nahlédněte do skandinávské kultury skrze divácky oceňované filmy z Dánska, Švédska, Finska a Norska. Mezi 14. a 21. lednem můžete v Kině Vlast postupně zhlédnout několik nových snímků ze zemí Skandinávie. Program přehlídky SCANDI 2026 14. 1. | 19.00 Prudká citová vzplanutí 15. 1. | 17.00 Na nové začátky 16. 1. | 17.30 Ať prší 17. 1. | 15.00 Medvědí princ 18. 1. | 19.00 Posledni viking 19. 1. | 17.00 Neříkej mi mami 21. 1. | 19.00 Bratři Anderssonovi