Zpěvačka Moonshye vydává svou první desku

Čt 05.listopad 2020

Před několika měsíci jsme mohli tuto křehkou éterickou bytost, a především neobyčejnou zpěvačku z našeho regionu, slyšet a vidět v kině Vlast na streamovaném koncertě v rámci projektu Kultura FM Live. Velmi nás těší, že nyní můžeme představit její první desku, kterou mohli podpořit také fanoušci Moonshye. 

Právě jste dokončila svou debutovou desku Curtain of The Moon. Jaký je to pocit?  

Mám velkou radost, že se podařilo desku nahrát. Na ten krásný pocit hotového díla ale ještě čekám, protože finišují práce na finálním mixu, masteringu a obalu desky. Těším se na to, až budu mít v ruce hotové cédéčko. Tuším, že to pro mě bude veliká radost vidět ten hmatatelný výsledek. Hudba je přece jen taková prchavá, tady a teď. Když muzikant nekoncertuje, což se nyní děje, hudba musí žít nějakou jinou cestou, ať to všecko dává smysl.

Těsně před dokončením desky jste fanoušky navnadila vydáním stejnojmenného singlu a také výzvou k podpoře vašeho projektu. Jakou měla sbírka odezvu?

Řekla bych, že na to, jak málo jsem známá, je sbírka velmi úspěšná. Překvapilo mě, kolik lidí mi přispělo a také mě moc potěšily jejich pozitivní reakce a ohlasy na singly. Sbírka končí již tuto sobotu, do té doby je otevřená a třeba se ještě i něco vybere, což by bylo skvělé a moc by mi to pomohlo. Prozatím se vybralo 75 procent z celkové částky. Chtěla bych i touto cestou moc poděkovat všem za úžasnou podporu! Je to jedna z mála cest, jak podpořit umělce v téhle době. Sama jsem na několik podobných projektů přispěla, protože moc dobře vím, že někdy to prostě nejde jinak, než poprosit o pomoc, vyjít s kůží na trh.

A navíc jste lidem, kteří chtějí pomoci, přichystala i krásný bonus.

Připravila jsem pro mé podporovatele dárky, které za příspěvek obdrží, mezi nimi třeba ručně kreslené obrázky nebo dopisní sady inspirované právě deskou Curtain of the Moon. Nad tvorbou těchto dárků teď trávím čas a dělám to moc ráda. Chtěla bych, aby mí posluchači měli k té hudbě tak trochu osobnější vztah a myslím si, že tyto dárky k tomu mohou přispět. Líbí se mi osobní kontakt s fanoušky. Sama bych doma měla ráda třeba dopisní sadu od PJ Harvey (úsměv).

Na desce se podílelo několik zajímavých hostů. Můžete je představit?

Moc ráda! To bude trochu delší odpověď, protože hostů je na desce hodně. Takovým nejdůležitějším je producent desky a kytarista Pavel Šmíd ze studia a vydavatelství Rustical Records, které spolu  s ním tvoří Martin Píro. Pavel je taková moje kapela, dá se říct. Hodně se podílel na aranžích a strávili jsme spolu spoustu času, ať už osobně ve studiu při práci nebo po telefonu při diskuzi nad písničkami, abychom našli pro každou z nich tu nejlepší podobu. Dále jsem přizvala svou dobrou kamarádku Asiu Szczęsnowicz, která je jedinou hostující ženou na mé desce a zároveň jediným hostem z Polska. Několikrát jsme společně koncertovaly, na desku přispěla krásnými houslemi, syntezátory, pianem a také vokály. V několika písničkách uslyšíte bicí Daniela Šoltise, syntezátory Antonína Fajta, housle Pavla Cingla, kontrabas Tomáše Lišky, calabash drum Martina Píro, činely Štěpána Podrazila a na konec si nechám jméno hosta, který je frýdecko-místeckým známý určitě nejvíc. Je to Láďa Franek z kapely Prouza, který přispěl svou kytarou. Finální mix desky pak dělal Vojta Svatoš a mastering Deaf Wizard. Ti všichni jsou velkými profesionály a umělci v tom, co dělají. A je mi velkou ctí, že se spojili s mými písničkami.

Jaký přínos měla pro vás tato zajímavá spojení vzhledem k první sólové desce?

Vždycky jsem cítila, že moje hudba je jako stvořená pro kapelový zvuk. Hrála jsem své písně v různých sestavách, tady ve Frýdku-Místku to bylo s The Lights of Reims nebo s Ráďou Macákem. Později v Polsku pak ještě s dalšími hudebníky. Každý muzikant je osobnost a vtiskne do nahrávky něco ze svého umění, takže to spojení, když se do skladby ponoří, je potom kreativní a krásné. Hosté desku obohatili velmi, jsou její součástí, bez které by nezněla tak, jak zní. Práci na albu jsem tedy pojala jako takové hledání zvuku pro každou písničku zvlášť - jak by zněla s celou kapelou. Ne v každém studiu bych ale dostala takový nelimitovaný prostor jako v Rustical Records, které je jedinečné v tom, jak přistupuje ke svým projektům. Producenti Pavel Šmíd a Martin Píro se pro mou hudbu nadchli a tím vlastně naše spolupráce loni na podzim začala.

Deska tedy vznikla téměř „do roka a do dne“?

Ano, průběžně pracujeme na desce celý rok. Pozvala jsem pak k hostování Asiu, Láďu a Pavla Cingla. Ostatní hosty na desku pozval Pavel, který má hodně hudebních kontaktů a přehled díky jeho práci. Většina věcí se nahrávala na dálku, takže jsem ani ty hosty osobně neměla tu čest poznat a moc se těším, až bude příležitost. Možná by někteří z nich neměli na nahrávání čas nebýt pandemie, takže všecko zlé je na něco dobré. A přínos hostů, kteří se spolupodíleli na desce, je úžasný! Mám pocit, že teď ty písničky znějí tak, jak mají. Celá práce na desce byl pro mě krásný, nový zážitek, i když to bylo i náročné. Netušila jsem, co všechno obnáší realizace alba.

Jak již zaznělo v našem minulém rozhovoru (v rámci projektu Kultura FM Live), vaše písně v sobě mají hloubku prožitku a zároveň nepopsatelnou magičnost, jež, alespoň ve mně, evokuje fantazii a kreativitu. Je toto i vaše podstata či záměr neservírovat lidem svými písněmi přesné šablony něčeho, ale jen obrysy či náznaky?

To je zajímavá otázka. Nicméně, když skládám, vůbec nemyslím na to, jak budou písně vnímány někým jiným. Je to moment tady a teď. Není záměr psát v nějakých náznacích. Ale jsou věci, které lze vyjádřit velice těžko popisem, proto existuje poezie. A jestli moje písničky nejsou poezií, tak jsou něčím, co mi připomíná její princip – to nejhlubší, co člověk cítí,  vyjádří jen obrazem, symbolicky. Prostě proto, že jinak to nejde. Na desce je 10 písniček. Ale v mých denících a krabicích je jich třeba sto. Ne všecky asi někdy někdo uslyší.

Jakou symboliku nese úvodní píseň Curtain of The Moon? 

Inspirací pro napsání téhle písně byl bezprostřední moment, kdy jsem na obloze viděla měsíc, skoro v úplňku, a přes něj se divoce hnaly černé a šedé mraky. Bylo to úchvatné. V písničce se zpívá, že příští měsíc bude měsíc sám a že krása je často sama. Chtěla jsem tím vyjádřit to, že často tu čistou krásu nevidíme. Je prchavý okamžik, kdy jsme schopni ji zahlédnout. Mraky se s měsícem setkají jen na chvilku a také měsíc další den bude vypadat jinak. To, co jsem viděla, byl jedinečný moment, který se už nikdy nebude opakovat. Proto je důležité umět žasnout. Ten obraz měsíce s mraky mám v paměti dodnes. Písničku jsem napsala pro svého manžela Robina.

Píseň s tak jedinečnými prožitky by zasloužila i obrazové ztvárnění. Plánujete videoklip?

Ano, ale k jiné písni, kterou neprozradím. Klip se chystám vypustit zároveň s vydáním alba. Vznikl ze spontánního nápadu mého manžela, který je režisérem (Robin Lipo, pozn. red.) a klip jsme natočili v improvizovaných podmínkách právě v těchto dnech doma, kdy ani moc není na výběr jiná lokace pro natáčení než obývák, případně supermarket. Klip se zrovna stříhá. V plánu bylo původně video k jiné písničce, které jsme měli točit minulý týden v Polsku společně s mojí kamarádkou Dominikou Strobel. Ta mi také dělá obal alba. Bohužel kvůli současné situaci se muselo natáčení odložit na jaro příštího roku. Řekla bych, že rok 2020 je pro všechny muzikanty jedna velká improvizace. Je třeba si nějak poradit.

To je pravda, živá vystoupení mají opět na nějakou dobu „stopku“. Nicméně proběhne alespoň symbolický křest nového CD?

Asi jako všechny další muzikanty a návštěvníky koncertů mě moc mrzí, že nemohu hrát živě. Ale respektuji a chápu, proč to tak musí být. Křest desky jsem se rozhodla nechat na jaro a plánuji ho udělat v Ostravě, Brně a v Praze. Desku chci představit tentokrát ne jako sólová písničkářka, ale s celou kapelou. Nechte se překvapit a já se budu moc těšit na viděnou na koncertech.

Vizitka MOONSHYE:

• Pochází z Dobratic pod Prašivou.
• Pod uměleckým jménem Moonshye hraje a zpívá od jara 2017. Nejprve začala v polské Lodži, nyní již nějakou dobu působí v Česku.
• Její hudba je založená na silných prožitcích a emocích, často se inspiruje přírodou.
• Složila hudbu k road movie Tsantsa, na které spolupracovala s režisérem Robinem Lipo, který je zároveň jejím partnerem.
• Na jaře letošního roku se zúčastnila projektu Kultura FM Live a vystoupila na streamovaném koncertě v místeckém kině Vlast. 

Připravila Lenka Vašková