Jazz ve městě: Letošní ročník zahájí kapela Point of Few

Út 04.říjen 2022

Jedna z nejkrásnějších akcí podzimu - Jazz ve městě, je opět tady. Užijeme si dva večery nabité hvězdami domácí i světové scény. Letošní festival zahájí kapela Poit od Few, kterou v následujícím rozhovoru představí kytarista Radim Přidal.

Kapela Poit of Few: Plánů je spousta

České instrumentální kvarteto s mimořádně originálním a svěžím zvukem, organicky propojujícím elektroniku a populární hudbu se současným jazzem. To je Point of Few. Kapelu dal dohromady v roce 2019 kytarista Radim Přidal, který se spojil se třemi dalšími muzikanty, svým bývalým spolužákem z brněnské JAMU Petrem Smékalem,  absolventy VOŠ Jaroslava Ježka bubeníkem Markem Antoňů a baskytaristou Vlastimilem Škodou. Přestože byla jejich koncertní činnost zpomalená následnou pandemií, stihli se jako kapela umístit na druhém místě ve finále soutěže Jazzfruit 2020, vydat audio i video EP Live Sessions  a také debutovou desku Open to Closeness, která vyšla letos v dubnu. Křest této desky bude i součástí koncertu Point of Few v rámci hvězdného hudebního festivalu Jazz ve městě (7. - 8. 10. 2022 / Klub Stolárna).

Jak byste popsali album Open Closeness?

Open to Closeness je náš debut, kterým se jako kapela představujeme. Většina repertoáru na něm vznikla během koronavirové pandemie. Náhlou koncertní pauzu jsme využili k tvoření nové hudby, hledání zvuku kapely a experimentování ve zkušebně i na dálku prostřednictvím nahrávek. V určitých obdobích jsme se totiž kvůli restrikcím nemohli ani scházet na zkoušky. Bylo to nakonec velmi plodné a intenzivní období, díky kterému jsme mohli vyjít ven s dobře připraveným albem, na kterém je zachycený, myslím a doufám, jasně artikulovaný hudební názor.

Na desce hostuje věhlasný klávesista Jason Lindner, který se podílel i na poslední desce Davida Bowieho. Jak jste ho získali pro spolupráci a jaký je jeho "otisk" na výsledné desce?

Nápad vznikl velmi spontánně. Na začátku byla naivní myšlenka související s otázkou, který muzikant by jako host na albu dával největší hudební smysl, kdybychom neměli žádná omezení. Věděl jsem, že by to měl být klávesista, někdo, kdo se intenzivně zajímá o zvuk, kdo je nadžánrový a reflektuje nové trendy v jazzu, případně je sám udává. Jméno Jasona Lindnera, který dlouhá léta patří k mým nejoblíbenějším hudebníkům, z tohohle přemýšlení vypadlo na první dobrou. Náhodou jsem se s tím svěřil manažerce Magdaléně Samkové, která na něj měla kontakt, poté, co se s ním náhodou seznámila po některém koncertě. Propojila nás, Jasonovi se naše hudba líbila a dohodli jsme se na spolupráci. Jeho hra dává naší hudbě nový rozměr. To, co do skladeb nahrál, je mimořádně originální, hravé a chytré a ohromně to rozšiřuje zvuk kapely.

Vaším krédem je hrát hudbu, kterou jste sami nikdy neslyšeli. Jak se toho dá dosáhnout?

Je těžké dodržet to úplně pokaždé, ale minimálně se o to snažíme vždy, když tvoříme. Rozhodně pomáhá, že všichni posloucháme a máme rádi hudbu bez ohledu na žánry. Pestrý je i náš aktivní muzikantský život, kdy nehrajeme zdaleka jen jazz. Snažíme se být otevření a kreativní, a pokud máme například při tvoření nové skladby na výběr, vždy volíme hudebně originálnější myšlenku.

Co vás jako hudebníky nejvíce ovlivňuje?

Rozhodně je to poslech hudby, kterým prozkoumáváme současný hudební svět a čerpáme z něj inspiraci, dalo by se říct, že „kreativně krademe“ – nejprve se snažíme napodobit hudební nápad, který nás zaujme, pak ho spojit s naší vlastní hudební osobností, a tím vznikne něco nového. Rozhodně nás ale v tvorbě ovlivňuje i náš nehudební život, díky kterému pak máme o čem hrát.

Jaké jsou vaše hudební vzory?

Těch je spousta, ať už to jsou naši bývalí učitelé, kolegové muzikanti, ke kterým vzhlížíme, nebo světoví muzikanti, které obdivujeme a studujeme. Pro mě jako kytaristu jsou stěžejní jména jako John Scofield, Pat Metheny, Bill Frisell nebo Kurt Rosenwinkel, ale taky David Dorůžka, Vilém Spilka, Rudy Horvát nebo Radek Pastrňák, přičemž každý je pro mě důležitý jiným způsobem. Seznam by byl ale nekonečný a rozhodně by na něm nebyli jen kytaristi.

Když se vrátíme k vašemu albu, velmi specifickou je např. skladba 3Stories, ke které vznikl i zajímavě pojatý videoklip. Jak se dá chápat?

Hudebně je 3Stories třídílná koláž. První dvě části vznikly velmi organicky společným jamováním na zkouškách. Ta třetí je pak zcela napsaná výhradně naším saxofonistou Petrem Smékalem, který nám ji poprvé zahrál až ve studiu. Videoklip k ní vznikal kolektivně ve spolupráci se dvěma skvělými pražskými kameramany Filipem Kaletou a Janem Opinem Pivoňkou, a také hercem Danielem Mejbou Možnarem. U celého alba si hrajeme s významy jeho názvu, který v překladu znamená „otevřen blízkosti“. Naše myšlenka byla, že se zavíráme do svých ulit, ať už to jsou byty, auta, města nebo naše práce (to bylo extrémní právě během protipandemických opatření), a teď bychom z nich měli vyjít ven a znovu se otevřít okolí. Něco takového prožívá hlavní postava klipu, která se během něj rozdvojí. Jedna její část se nedokáže zbavit čtyř stěn a ta druhá vyjde ven a nakonec splyne s okolním prostředím, zimním lesem. Je to ale do velké míry abstrakce a každý si tak může k příběhu klipu dosadit vlastní významy, které v něm klip vyvolává.

Dá se říci, že skrze obraz může být jazz jako žánr více přístupný lidem?

Rozhodně ano. Tak jako jazz vstřebává a bere si za své hudební prvky současné populární hudby, postupně se do něj dostávají i vizuální principy její komunikace. Hodně lidí má už dnes problém soustředit se na hudbu bez obrazu a videoklip jim tak velmi pomůže. Zároveň je to další způsob uměleckého vyjádření a rovina, se kterou si jde hrát a tvořit, i když je to z pohledu muzikanta úplně jiná, nová disciplína a není jednoduché se v ní zorientovat.

Jaké další žánry ve své hudbě využíváte a proč?

Všechny možné, řadu vlivů je i těžké definovat a zaškatulkovat, přesto tam jsou. V hudbě Point of Few jde najít stopy rocku, popu, hiphopu i elektronické taneční hudby, ale vše samozřejmě schované do jednotlivých prvků, zvuků, střípků celé mozaiky. Na albu je třeba jedna skladba vyloženě věnovaná britským Radiohead. I když výsledek zní jako současný jazz, na hodně posluchačů naše skladby působí velmi atmosféricky, jako soundtracky k zatím neexistujícím filmům.

Co vás nyní jako kapelu nejvíce zaměstnává a jaké jsou další vaše plány?

Plánů je spousta. Momentálně pracujeme na vydání alba na vinylu, což by se mělo stát už v listopadu. Zároveň domlouváme koncerty na příští rok, kdy bychom se chtěli více podívat i do zahraničí. A už pomalu vyhlížíme a plánujeme další umělecké počiny, ať už to jsou nové klipy, skladby, nebo celá druhá deska.

Složení kapely Point of Few:

Petr Smékal – saxofon
Radim Přidal – kytara
Vlastimil Škoda – baskytara
Marek Antoňů – bicí

Za kapelu Point of Few odpovídal Radim Přidal
Foto: Roman Franc
Připravila Lenka Vašková