Rozhovor s Martinem Chodúrem, který na letošním Jazzu ve městě vystoupí společně s Katka & JazzBanda

Stř 27.září 2023

Zpěvák, textař, skladatel, multiinstrumentalista Martin Chodúr o jeho kapele a další pěvecké spolupráci, o tom, jaké poselství je v jeho autorských písních, a také o tom, jak důležité je udržovat kontakt s fanoušky.

Na festivalu Jazz ve městě, který se uskuteční na začátku října v Klubu Stolárna ve Frýdku-Místku, si zazpíváte společně se zpěvačkou Kateřinou Pospíšilovou a její kapelou (JazzBanda). Jak vzniklo toto spojení a na jaké skladby se můžeme těšit?

Oslovil mě její manžel Petr, který je zvukařem a který Katku také zastupuje. Miluji jazzovou hudbu, a tak při každé podobné příležitosti neváhám. Láká mě volnost a možnosti této muziky. Zazpívám několik jazzových standardů sólově, přičemž se budu střídat s Katkou. Nakonec zazpíváme několik jazzových duetů a zahraju i na klarinet, který jsem vystudoval na Janáčkově konzervatoři. S Katkou jsme každý jiný, a tak si myslím, že to bude pro diváky zajímavý a hudebně barevný večer.

Vašimi pěveckými partnery se staly i mnohé české hudební ikony, jako byl mistr Karel Gott, Lucie Bílá, Dan Bárta a další. Vznikla díky těmto projektům nějaká trvalá spolupráce či bližší přátelství? Na jaká „setkání“ v tomto směru rád vzpomínáte?

Vzpomínám rád na všechny hudební spolupráce, kterých již bylo mnoho. O skutečném přátelství se asi nedá mluvit, ale jako kolegové máme skvělé vztahy. Moc rád vzpomínám např. na koncert Hanky Zagorové v Lucerně před pár lety, kde jsme v duetu zazpívali píseň „On se vrátí“, kterou jsem Hance napsal na její album „O lásce“. Taky jsem tehdy hrál i na klarinet. Odezva publika byla úžasná!

Společně s několika hudebníky máte vlastní kapelu. Jak často vystupujete a na jaké publikum se vaše kapela zaměřuje?

Věnuji se několika hudebním projektům. Zpívám vlastní písničky, vydal jsem už pět alb a čtyři z nich jsou téměř zcela autorská. Moje tvorba je hodně o zpěvu a velkých melodiích, které doplňují poetické texty. Vždycky jsem měl blízko k básním a v populární hudbě se mi líbí. Kromě toho se věnuji projektu „Pocta velkým hlasům“ s různými druhy doprovodu, od piana až po orchestr nebo big band. Tenhle projekt mapuje tvorbu českých i zahraničních zpěváků, kteří disponovali nebo disponují výjimečnými hlasy. Také jsem vydal vánoční album, tehdy za doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava. V období Vánoc tedy také zpívám projekt „Hlas Vánoc“, který vychází z tohoto alba a který rovněž prezentuji s různými sestavami muzikantů.

Je důležité udržovat kontakt s fanoušky?

Určitě ano. Vztah s fanoušky mám poměrně úzký, i když asi oproti některým jiným zpěvákům nesdílím zdaleka tolik obsahu. Nechci být otravný a také nemám potřebu na sociálních sítích neustále prodávat nějaké produkty.

Vaše poslední a kompletně autorské album jste nazval Tisíc a jedna noc (2022) podle známých příběhů ze Středního východu. Máte blízko k orientální kultuře a pohádkám vůbec?

Upřímně ani moc ne. Spíše mám rád intertextualitu v umění. Úžasně rozšiřuje smysl textu. Můj zájem o pohádky a knihu „Tisíc a jedna noc“ je podobný, jako byl např. vztah Jamese Joyce k mýtu o Odysseovi či k Vicově filozofii. Tedy čistě subjektivní vnímání reflektované v uměleckém vyjádření. Je to snaha o autentičnost, která si půjčuje vyjadřovací prostředky a obrazy či symboly z jiného uměleckého díla, subjektivně vnímaného.

Baví vás tato nová role vypravěče příběhů a lyrických písní?

Myslím si, že má docela dost promyšlený koncept, což v dnešní hudbě není úplně pravidlo. Snažím se do písní vložit více než jen zábavu. Přesto chci, aby písničky fungovaly samy o sobě, třeba právě jen jako zábava nebo rozptýlení. Snažím se zkrátka vkládat do písní něco navíc, co člověk může nebo nemusí hledat. Každý zpěvák je vypravěč. Každá píseň, i ta nejhloupější, chce něco sdělit. Když poslouchám jakoukoli muziku, přemýšlím, co chce píseň říct – co je její poselství. Baví mě také až „paranoidní“ vnímání umění. To je podle mě takové, které hledá v díle daleko více, než bylo zamýšleno. To mě zase zpětně dokáže inspirovat k vlastní tvorbě.

Albu předcházely dva sigly, jeden z prostředí kopců v Beskydech, ke kterému vznikl i videoklip. Co vás inspirovalo k jeho příběhu?

Už jste to napsala. Okolní kopce. :-) Ale vážně. Ta píseň má na albu své místo. Je to moment bílé postele a milenců, kteří na ní v objetí spolu leží. Bílá postel splývá s bílým plátnem malíře a zároveň se mění v bíle zasněžené kopce Beskyd, oděné v bílé mlze, jako nepopsané listy papíru.

Ve spolupráci se slovenským hudebním skladatelem Martinem Králem vznikla vloni nová píseň Půlnoční sonáta o milostném trojúhelníku. Jaké je její poselství v dnešní době?

Ta písnička v sobě obsahuje spoustu odkazů na dílo Williama Shakespeara. Podobně jako album „Tisíc a jedna noc“ odkazuje na knihu pohádek. Poselství je dost neveselé. Žena, která je vlastně temnou dámou sonetů, si stěžuje svému milenci na manžela, který je jí nevěrný. Poselství je v absurdnosti té situace. Nevidět sebe a soudit druhé. Navíc neznáme okolnosti, protože píseň zpívá, vypráví, právě její milenec. To vede ke spoustě domněnek a verzím příběhu, které mě právě při poslouchání baví vytvářet.
 
Jako začínající zpěvák jste před lety úspěšně absolvoval pěveckou soutěž Superstar, kde vám mimo jiné radili, jak uspět v showbyznysu. Co byste nyní jako úspěšný zpěvák a skladatel vzkázal začínajícím umělcům?

Aby byli sami sebou. Jsem přesvědčený, že předstírání je dlouhodobě neudržitelné a snaha o autenticitu musí být nakonec vždy nějak oceněna. Také aby byli poctiví v tom, co dělají, a snažili se vždy o to nejlepší, čeho jsou schopni. 

Krátce o Martinu Chodúrovi:

Absolvent Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě v oboru Hra na klarinet.

V roce 2009 zvítězil v první Československé Superstar.

Od roku 2011 koncertuje se svou doprovodnou kapelou MACH, ve které působí význační a osvědčení muzikanti.

Během své hudební kariéry nahrál pět alb – čtyři autorská studiová alba: debutové album Let’s Celebrate (2010), Manifest (2012), Martin Chodúr 3 (2015), Tisíc a jedna noc (2021) – a vánoční album Hallelujah Vánoční písně a koledy (2018).

Písně s hudbou a texty Martina Chodúra obohatily repertoár mnoha známých českých interpretů, například Karla Gotta, Hany Zagorové, Daniela Hůlky a dalších.

Lenka Vašková