Novoroční koncert | Milan Devinne a hosté ze Symfonického orchestru FM

Čt 26.prosinec 2024

Českého herce a muzikanta Milana Devinne můžete znát jako hudebního hosta talkshow Petera Freestonea, osobního tajemníka Freddieho Mercuryho. Je také jediný český herec, který se objevil ve filmu Bohemian Rhapsody.

Milan připravuje v Itálii velký koncertní projekt s tamními muzikanty a orchestrem, který přeneseme jako novoroční koncert i do Frýdku-Místku /6. 1. 2025/. Orchestrální party obstarají v komornějším provedení někteří členové našeho místního symfonického orchestru.

---

"Hudba je jediným jazykem na světě, kterému všichni rozumíme," říká český zpěvák s německými kořeny, příležitostní herec a eventový producent Milan Devinne v rozhovoru pro Kulturu FM.

---

Jak vypadala vaše spolupráce s panem Freestonem na vzpomínkovém pořadu Takový byl Freddie Mercury?  

Tento projekt v nás silně zarezonoval. Měl jsem tu čest sdílet parket pódia s někým, kdo stál vedle jedné z největších hudebních ikon světa, a to dlouhých 12 let. Trvalo dlouho, než jsme vytvořili ideální atmosféru, také jsme přearanžovali skladby skupiny Queen tak, aby odpovídaly divadelní atmosféře, tedy do unplugged varianty. Zde jsme se trochu obávali reakcí publika, ale nakonec vše dobře dopadlo a naše aranže se líbily i kytaristovi skupiny Queen Brianu Mayovi, zejména naše verze skladby The Show Must Go On. Bylo pro nás zásadní neimitovat, nenapodobovat, a hlavně předat kus sebe. Všichni jsme zapálení muzikanti, a tak rádi předáváme divákovi i naši radost a emoce. Jako úžasné zakončení celé spolupráce se s touto talkshow vydáváme do japonského Tokia, do Hulic Theatre, kde nás čeká vyprodaných 1200 míst. To vnímáme jako obrovský dar a možnost zakončit tento projekt s velkou grácií a pokorou.

Jak vás v životě a následně na vaší hudební dráze ovlivnila kapela Queen?

Hudba skupiny Queen hrála u nás doma už od mého narození. Díky tomu se mi dostala pod kůži, později jsem začal vnímat originalitu a jedinečnost této hudby, až jsem ji ve svých 14 letech zařadil i do svého repertoáru, což bylo v tomto věku velice naivní. Nevytrénovaný hlas a Freddie Mercury?! Špatnou technikou a přístupem ke zpěvu jsem přišel na půl roku dokonce o hlasivky. Nicméně hráli jsme na různých oslavách či svatbách, a tak jsem se postupně začal profilovat. Zpočátku jsem hrál na elektrickou kytaru a doprovázel vokály, ale zjistil jsem, že zpěv jako takový je mi natolik blízký, že jsem se na něj plně zaměřil a nasadil nový motor. Chtěl jsem být frontmanem v projektu, který by měl větší rozsah a zároveň by byl výzvou.

Vzpomenete si na první setkání s Petrem Freestonem? Bylo to tuším na jednom z vašich koncertů, kde pan Freestone přišel jako divák a vy jste tam zpíval právě písničky od Queenů?

Pana Freestona jsem potkal před 14 lety a bylo to pro mě něco neuvěřitelného. Potkat někoho, kdo byl nejbližší osobou mému idolu. Oslovil jsem ho a on mi nabídl pomoc s anglickou výslovností při interpretaci a postupem času se z toho vyvinulo rodinné přátelství a také spolupráce. Pan Freestone byl ale i zásadním milníkem v mém životě. Moc dobře věděl, co tato branže obnáší. Pevně mi věřil a podporoval mě v tom směru, kterým jsem chtěl jít. Jeho rady a přesvědčení, že na to mám, mi byly obrovskou oporou a hnacím motorem.

Mnoho lidí si v Česku myslí, že právě on mě postavil do hotové pozice a vše přišlo samo, ale opak je pravdou. Vždy jen pohlížel z povzdálí a případně pootevřel dveře, ale vše ostatní muselo přijít ode mě. A myslím, že je to nejlepší, čemu člověk v životě může čelit. Vyšlapat si cestičku sám a pak si toho může vážit.

Díky němu jste dostal i šanci objevit se ve filmu Bohemian Rhapsody?
Bylo to malinko jinak. V začátcích naší spolupráce na zmíněné talkshow dostal Pete angažmá ve filmu (Bohemian Rhapsody). Z týdne se však stalo 14 dní, pak měsíc. Takže jsme museli náš společný program přesunout na další rok a rozhodl jsem se Petera při natáčení navštívit a tam jsem se ho zeptal, zda by bylo možné si ve filmu zahrát (jak se u nás říká: líná huba – holé neštěstí). Na to mi odpověděl, že je „malým pánem,“ ale další den mi přišel oficiální e-mail castingové společnosti 20th Century Fox s žádostí, abych zaslal své fotografie a portfolio. V té době jsem neměl nic jiného než fotky v uniformách SS a gestapa z natáčení dobových snímků, ale i tak jsem je poslal.

A zapůsobily…
Casting si mě vybral do scény v Mnichově, kde s představitelem Paula Prentera (Alan Leech) vcházíme do obýváku, kde vyrušíme Freddieho s Mary. Alan Leech zde dokonce použil mé jméno k oslovení, které ve filmu zůstalo. Peter mi tehdy volal: „Mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu. Ta dobrá je, že si tě vybrali do filmu. Ta špatná, že budeš zase hrát Němce.“

Posunulo to nějak dále vaše herecké šance tady v Česku? 
Další herecké příležitosti v Česku nebyly, a ani jsem je nijak zásadně nevyhledával. Musíme si přiznat jednu věc – to, že jsem se objevil na pár vteřin v hollywoodském trháku, ze mě herce neudělá, a zároveň ty další role byly tak malé, že nestály za větší pozornost. Beru to jako úžasnou zkušenost a možnost nahlédnout za oponu jiné profese, což se vždy hodí, aby měl člověk relevantní názor a postoj na ostatní. Za herce se tedy nepovažuji a mé místo je na pódiu za mikrofonem. Tam jsem doma.

Přes Queeny jste se, údajně díky vašemu vzezření, dostal i k další velké hudební ikoně – Davidu Bowiemu. V Berlíně jste založil na jeho počest kapelu SuperHeroes, se kterou jste během celoročního projektu vystupoval po celém Německu.  Jak to s odstupem času hodnotíte? Byla to dobrá zkušenost?
K tomuto projektu jsem se dostal, když jsem v roce 2014 režíroval světové turné australské kapely v USA. Právě tam vznikl první podnět k něčemu takovému, což mě následně zavedlo ke skvělým muzikantům v Berlíně. Do hloubky jsem se seznámil se skladbami Davida Bowieho a otevřel se mi tak zcela nový svět. Bylo to dlouhodobé zkoumání nového „vesmíru,“ protože David Bowie je něčím neřízeným, nepředvídatelným, a snažit se nasát jeho projev mi trvalo dlouho.

Ale výsledek stojí za to…
Díky němu jsem objevil různorodé pěvecké techniky, které mi následně pomohly na dalších cestách jako zpěvákovi. Musel jsem však Bowieho napodobovat a oblékat se jako on, gestikulovat jako on, a to, přiznám se, jsem nezvládl. Nakonec jsem musel projekt opustit, protože jsem nemohl fungovat ve stylu, kde někoho pouze imituji. V takovém případě je vlastně jedno, kdo stojí na pódiu – jestli Hans, Paul, nebo já. Takto jsem si to uzavřel a celý projekt skončil. Po různých peripetiích, zdravotních odmlkách a covidovém období jsme projekt znovu nastartovali v loňském roce, přičemž jsme ho pojali zcela jinak.

Jak?
Máme oficiální podporu Hermjo Kleina, který byl tour manažerem nejen Davida Bowieho, ale i Jimiho Hendrixe, The Rolling Stones a mnoha dalších. Hermjo nám poskytl rozhovor a úvod do koncertu, ve kterém vyjádřil, že si ohromně váží toho, že mám hlas jako David (když je to potřeba), ale zároveň ho neimituji. To je pro nás obrovská čest a potvrzení, že do takového projektu můžeme jít s plným nasazením.

Davida Bowieho, Queeny a písně dalších interpretů ve vašem podání uslyšíme na Novoročním koncertě ve Frýdku-Místku, a to s hosty ze Symfonického orchestru. Máte již s tímto tělesem zkušenost?
Tento koncert se vlastně odvozuje od těch vánočních, co děláme v severní Itálii. Dostal jsem obrovský dárek k narozeninám – možnost vybrat si repertoár podle svého gusta. Díky tomu mám konečně příležitost zazpívat si před publikem i skladby, které bych normálně ve svých projektech nezařadil. Například písně Robbieho Williamse, Johna Milese, Franka Sinatry, Kiss a mnoho dalších. Samozřejmě, jak uvádíte, ani na Queen a Bowieho jsme nezapomněli.

S tímto tělesem zatím zkušenost nemám, bude to premiéra. Mohu ale říci, že celá komunikace a přípravy s vaším souborem jsou skvělé, takže předpokládám, že tomu bude stejně tak i na pódiu. Velice se těším. Přijede také kapela i dirigent z Itálie, takže tento koncert získává i jistý mezinárodní přesah.

„Rád říkám jednu svou oblíbenou hlášku: Hudba je jediným jazykem na světě, kterému všichni rozumíme, nebo ho alespoň dokážeme vnímat. A právě to je na hudbě krásné – spojuje lidi.“

Co je podle vás stěžejní na novém projektu, aby mohl být úspěšný a zarezonoval? 
Bezesporu je nutný dobrý management a jasně daný cíl. Zvláště u orchestrů, kde je zapojeno mnoho lidí, to obnáší velké množství práce – od psaní aranžmá, přes zkoušky, nastavení celkového směru projektu až po výsledné vystoupení. Je opravdu důležité mít vše jasně naplánované od začátku do konce, aby se zbytečně neplýtvalo časem a energií. Následně je asi nejzásadnější, zejména v dnešní době, kvalitní marketing.

Když se vrátím ještě k Freddiemu Mercurymu, také vaší zásluhou se rozšířilo povědomí o hrozbě AIDS, poté, co jste se založil projekt Tinanic Freddie Aids a s edukativními přednáškami sjezdil řadu zemí celého světa. Jaký byl ohlas tady v Česku? A pokračujete v tom stále?
Tento projekt vnímám jako nejzásadnější ve svém životě. Ohlasy máme úžasné. Začátkem prosince jsme po dlouhé době zavítali do Klatov, kde jsme přednášeli pro tři základní školy. Díky těmto přednáškám jsme si uvědomili, jak se těšíme, až je znovu vrátíme do plného rozsahu. Nově máme záštitu doktora Julia Montanera, který se v 90. letech významně zasloužil o světové průlomové objevy v léčbě HIV/AIDS. Je to absolutní špička ve svém oboru, a proto je nám velkou ctí mít takového patrona.

Díky podpoře Briana Maye, kytaristy skupiny Queen, předáváme žákům něco skutečného a „hmatatelného.“ Brian May se objevuje v úvodním videu, kterým celý projekt začíná, a oslovuje studenty svým vzkazem. Následně předávám slovo panu Freestonovi, který sdílí svou osobní zkušenost. Tento příběh přináší žákům neučebnicový přenos zkušeností z prostředí, které se za určitých okolností může dotknout i jejich života, pokud nebudou opatrní.

Máte ohlasy ze strany mladých?
Žáci se k nám vracejí prostřednictvím zpráv nebo osobních setkání po přednáškách, což je pro nás ta nejlepší zpětná vazba. Zároveň máme úžasné ohlasy od učitelů i ředitelů škol.
Proto jsme se rozhodli projekt posunout ještě dál. Od roku 2025 navazujeme spolupráci s Národním pedagogickým institutem a chceme tento počin dostat do co největšího počtu škol, jak jen to bude možné.

Všechny projekty zaštiťuje vaše kapela DEVINNE, podle které vzniklo i vaše umělecké jméno. Vyplatila se změna jména?
Kapela „Devinne” je vlastně soubor muzikantů, se kterými spolupracuji na všech projektech. Samostatný projekt Devinne je momentálně pozastaven, protože máme mnoho jiné práce, kterou je potřeba dokončit. Faktem je, že Devinne je mým občanským jménem od roku 2020. V překladu představuje mé základní životní přesvědčení, a to jsou: entrée, vytrvalost a odhad. Zpočátku nebyl jistý, zda to byl správný krok, ale s odstupem času mi to hodně pomohlo, a to i v zahraničí. Pojal jsem to tak, že jsem tím, kým se cítím být, a podle mého názoru je to naprosto v pořádku.

Jaká je vaše vlastní tvorba?
Má vlastní tvorba byla doposud ovlivněna názory, produkcí a podobně. Přiznám se, nebyla nijak úspěšná, a pouze jedna skladba se držela 6 týdnů v hitparádě rádia Frekvence 1. Ale posléze se vlastně nic nestalo, a to asi především z toho důvodu, že o tom nikdo nebyl přesvědčený. Od února postupně začínám pracovat se svou partou na novém albu, ve kterém skladby budou vycházet tak, jak je cítím, a zároveň se tak vrátím stylem do 80. let. Jsem prostě rocker, a tak je potřeba, aby to posluchač vnímal jako něco, co jde z našeho srdíčka. Nemáme ale žádný konkrétní cíl s albem, nemáme nastavené, že to budeme muset prosadit za každou cenu. Jednoduše řečeno, chceme vydat to, co cítíme, z čeho máme radost, a tak si to snad svou cestu k posluchačům najde samo. A pokud ne – nic se neděje.
I tak to svůj cíl splní. Psaní písniček je nejlepší cesta k tomu se z ledajakých životních situací vypovídat a tím je přetvořit k něčemu užitečnému.

Když shrnu vaše portfolio profesí, je z toho slušný balík – od zpěváka a příležitostného herce, až po manažera a produkci ve vaší vlastní společnosti se zaměřením na hudební průmysl a kulturu.  Máte nějaké další cíle? 
Procházím obdobím, kdy jsem už velice vyčerpaný tím směrem, kterým jsem se ubíral doposud, a nebudu zastírat, často se to projevuje na mé tělesné schránce. Ve své podstatě mít na zodpovědnosti tohle všechno, a ještě se snažit na pódiu předat publiku 200 procent  je už téměř nereálné. Tudíž jsem se rozhodl pro předání svých projektů italské manažerce Tamaře Sacilotto, která je prezidentkou symfonické asociace v severní Itálii. Říkám si, že pokud zvládne řídit symfonické orchestry, zvládne pár pacholků z rockové scény (smích). Dále máme řízený projekt 4 Rockeři s operní pěvkyní Pavlem Malínským, kde jsem jako jeden ze zmíněné formace. A jediné, co si chci nechat pod svou kontrolou, je TFA Project.
Mým cílem je být tím nejlepším zpěvákem v rámci mých možností, být dobrým frontmanem a předat všechny připravené projekty do rukou, které je dostanou tam, kam mají – tedy doufám (smích).

V první řadě mě ale čeká jako první v následujícím roce vystoupení u vás a na to se nesmírně těším. Co pamatuji, tak publikum je u vás úžasné a vřelé a zároveň celá organizace kultury jde tomu všemu naproti.

Mockrát děkuji za rozhovor, přeji vám i čtenářům poklidné svátky a hlavně úspěšné vkročení do roku 2025.

Brzy na viděnou.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milan Devinne

·        Narodil 21. prosince 1993 v Hradci Králové, rozený jako Milan Šatník.

·        K hudbě byl veden již od dětství. Od 13 let navštěvoval hru na klávesy v ZUŠ Střezina, k tomu se věnoval i zpěvu.

·        Následně se začal zajímat o elektrickou kytaru, posléze vystupoval na svatebních a narozeninových večírcích či po barech.

·        Jeho hudební směr výrazně ovlivnila kapela Queen. Po studijních letech začal pracovat jako koordinátor projektů pro firmu s britským jednatelem. Díky tomu se naučil anglicky a zároveň dokončil dálkové studium na veřejnoprávní škole.

·        Během následujících let se v tuzemsku i v zahraničí věnoval hudbě, produkci a herectví; nejvíce se zaměřuje na autorskou hudební tvorbu.

·        V Roce 2021 přijal své nové občanské příjmení Devinne.

https://www.devinne.eu/milan-devinne

 

Připravila Lenka Vašková