Člověk prý nemusí umět malovat jako Van Gogh, stačí, když na plátno přenese svůj pocit, náladu, hněv nebo ublížení. Podle malířky Hany Buchtové je obraz především duší člověka. Její jedinečná abstraktní tvorba prolíná malbu akrylem a techniku práce s horkým a studeným voskem nazývanou enkaustika. „Maluji raději pocity, emoce, prožitky než konkrétní obrazy, které pozoruji v přírodě, na ulici nebo kdekoliv kde se člověk ocitne. Není to o tom, že bych nechodila do přírody, po ulici či mezi lidi. Je to o tom, že s každou činností raději zaznamenávám své pocity a emoce a ty pak vkládám do svých obrazů,“ říká malířka. Hana Buchtová maluje, experimentuje, učí se novým věcem…. „Tvořím si svá pravidla, svůj denní plán a proto jsem naprosto v pohodě a bez stresu.“ Enkaustika - malování horkým voskem Enkaustika je starověká malířská technika, která pochází z doby antiky. Je velice jednoduchá a překvapí vás, jak snadno vytvoří dechberoucí abstrakci, krajinu, květiny či zátiší i úplný začátečník. Dříve se k malování používal včelí vosk se speciálním barevným pigmentem a pomocí horka se malba vpalovala k podkladu. Dnes je to jednodušší. Sama používá ponejvíce štětec. „Jednou jsem si prohlížela Instagram a našla jsem obrazy Alicia Tormey. Byla jsem jimi tak unešena, že jsem se rozhodla, enkaustiku zkusit malovat stejným způsobem jak Alicia. Pořídila jsem si základní vybavení a podle videí jsem začala malovat štětci. Byla to nesmírná legrace, vosk byl všude jen ne tam, kde by měl být. Ale protože jsem urputná, zkouším tak dlouho až se mi očekávaný výsledek dostaví (nebo aspoň přibližný). Stálo mě to spoustu času, než jsem zjistila určité zákonitosti práce s voskem. Časově náročné bylo i hledání informací o různých technikách i materiálech. Věnovala jsem tomu čas, protože jsem se chtěla naučit vyrábět si své vlastní medium, barevné vosky, šelak a další vychytávky.“  Možnosti hledá i v nepovedeném Ne každá práce s voskem vyšla, jak sama říká, podle jejích představ. Ani tehdy není její práce marná a nachází východisko. „V tom případě vosk seškrábu nebo za několik dní mi příjde na mysl, jak se dostanu k tíženému výsledku. Škrabání je zajímavá činnost. Fyzicky náročná, ale na druhou stranu odkrývá nádherné plochy, kde se mísí barevné vosky takovým neuvěřitelným způsobem, až se vám tají dech. Začala jsem hobliny prohlížet. Jedna hezčí než druhá. Co teď s nimi? A tak jsem skládala jednu přes druhou. Proč nevytvořit z hoblin vosku něco pěkného když hrají nádhernými barvami?“ Z hoblin pak vytvoří ty správné tvary např. květin a vznikají další krásné a zajímavé obrazy.

Prozaik, dramatik, básník a přední představitel lumírovské generace. Kromě psaní byl Julius Zeyer také milovníkem cestování, mytologie, bájí a historie a také sběratel uměleckých předmětů, které si domů vozil i ze vzdálených končin. Narodil se 26. dubna 1841 do rodiny bohatého pražského velkoobchodníka s dřívím. I přes jeho francouzsko-židovský původ byla jeho rodným jazykem němčina. Velký vliv na něj ale měla jeho česká chůva, která jej ovlivnila vyprávěním pohádkových příběhů ze starých dob, které jej fascinovaly. Ačkoli byl předurčen k tomu, aby zdědil otcův rodinný podnik, táhlo ho to k literatuře. Po cestách po Evropě, při nichž studoval cizí jazyky, a také poté, co neuspěl u maturitní zkoušky z matematiky, si jeho matka uvědomila jeho nechuť pracovat v rodinném podniku a začala podporovat jeho literární ambice. Ačkoli nikdy oficiálně nedokončil gymnázium, navštěvoval z vlastní vůle přednášky na pražské univerzitě, naučil se mnoho jazyků a působil jako vychovatel v mnoha zemích včetně Ruska, Švédska, Itálie či Řecka. Tyto cesty po světě měly formovat jeho snahu přiblížit čtenáři jiné kultury. V roce 1873 debutoval povídkou Krásné zoubky v časopise Paleček. V tom samém roce vydal také úspěšnou novelu Duhový pták a stal se kmenovým autorem časopisu Lumír, v němž publikoval většinu prací. Skutečně uznávaným autorem se stal po vydání historického románu s prvky fantastiky Ondřej Černyšev. Poté se jeho pozornost obrátila směrem do oblasti magie a okultismu. Vysnil si vlastní svět, který měl s realitou pramálo společného a který byl pravým opakem tehdejšího českého maloměšťáctví, jímž tolik opovrhoval. Patří zde například, Kronika o svatém Brandanu (1886), v níž zpracovává život irského apoštola svatého Patrika či Soumrak Bohů, kde se objeví téma dohasínajícího pohanství a jeho řádů a zvyků. Své opovržení vůči maloměšťáctví pak vtiskl do svého vrcholného románu Jan Maria Plojhar. Za vrchol literárního snažení považoval divadelní dramata, jeho tvorba však připomínala spíše lyrickoepické básně, literárně krásné, ale poměrně nevhodné k inscenování. Jeho nejznámější hrou je Radúz a Mahulena, drama o zamilované dvojici ze znepřátelených královských rodin, vzniknuvší na motivy slovenské lidové pohádky. Jeho hry však neměly takový úspěch, jak by si přál, což jej velmi trápilo a bylo to i důvodem rozpadu jeho přátelství s Jaroslavem Vrchlickým, který byl jako dramatik mnohem úspěšnější. Julius Zeyer zemřel ve věku nedožitých 60 let 29. ledna 1901 v Praze. Zemřel na selhání srdce, když pobýval u své sestry Heleny v Praze. Pochován byl na Slavíně, kam bylo jeho tělo uloženo 31. ledna 1901. Jeho tvorbu si můžete připomenout filmem Petra Weigla Radúz a Mahulena, kde titulní dvojici ztvárňují Jan Tříska a Magda Vášáryová, s hudbou Josefa Suka, která je již s dílem neodmyslitelně spjata.

Ve věku 75 let včera odešla skvělá česká divadelní, filmová a televizní herečka, představitelka nejrůznějších typů rolí od krutých královen a čarodějnic, přes ležerní intrikánky až po milující temperamentní partnerky a maminky. Za svou hereckou kariéru, která trvala přes 50 let, získala řadu ocenění.   Začínala v Olomouci Hana Maciuchová se narodila 29. listopadu 1945 ve Šternberku u Olomouce. Absolvovala gymnázium v Olomouci - Hejčíně a už tam se zabývala ochotnickým divadlem. Byla členkou Studia při Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci. Poté nastoupila na pražskou Divadelní fakultu Akademie múzických umění, kterou ukončila v roce 1968. K jejím profesorům patřili Radovan Lukavský, Karel Höger či Libuše Havelková. V roce 1994 se stala pedagogem na konzervatoři v Praze. Další působení Od roku 1969 byla členkou pražského Divadla za branou a od roku 1971 hrála v Divadle na Vinohradech. Na jeho jevišti se objevila v představeních Obchodník s deštěm, Zločin a trest, Cyrano z Bergeraku a dalších. Vedle toho si zahrála i Gertrudu v Hamletovi uváděném na Pražském hradě v rámci shakespearovských Letních divadelních slavností. Objevila se i v představení Chvilková slavnost nastudovaném divadlem Radka Brzobohatého. Představila se v řadě původních inscenací a také v seriálech - Krkonošské pohádky, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Chalupáři, Dynastie Nováků. Z filmů se blýskla v roli Olgy Scheinpflugové (manželky Karla Čapka) v Člověku proti zkáze, zahrála si ve snímcích Lucie postrach ulice nebo v Samotářích Davida Ondříčka. V minulých letech účinkovala také v seriálu Ulice. Naposledy pobavila v tragikomedii Tátova volha. Významná ocenění V letech 2008 a 2009 získala cenu TýTý pro nejlepší herečku, diváci jí také zvolili mezi desítku nejoblíbenějších hereček v anketě Hvězda mého srdce, kterou vyhlásila počátkem roku 2008 Česká televize. V letech 1998, 2005 a 2010 získala ocenění (Ne)viditelný herec – 1. místo za nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu.U příležitosti státního svátku (vzniku samostatného československého státu) jí byla dne 28. října 2010 udělena Medaile Za zásluhy v oblasti kultury.

Ve věku 78 let odešel taneční mistr Břetislav Gebauer, jehož jméno se nesmazatelně zapsalo  do historie Tanečních kurzů pro mládež a dospělé v Národním domě. Celkově spojil Břetislav Gebauer s tancem přes 40 let svého života. Za tuto dobu se jeho tanečních kurzů zúčastnily desítky tisíc studentů a dospělých, někteří je absolvovali i vícekrát. Břetislav Gebauer vychoval také řadu držitelů mistrovských tanečních tříd, spolupracoval s Jarkou Calábkovou a dalšími choreografy. Byl iniciátorem společenských setkání, plesů, ale i jiných kulturních akcí ve Frýdku-Místku. V roce 2014 byl oceněn Cenou Statutárního města Frýdku-Místku za celoživotní práci v oblasti společenského života ve městě při výuce tance všech generací a veřejných produkcí. Za Kulturu F≈M upřímnou soustrast rodině a blízkým pozůstalým 

Ve věku 41 let dnes odešel zpěvák, kytarista a textař David Stypka, rodák z Dobré u Frýdku-Místku. Hudbě se věnoval od svých 12 let, veřejnosti se ale představil až před čtyřicítkou, kdy s kapelou Bandjeez vydal své první album u velké nahrávací společnosti. Držitel hudební ceny Anděl v kategorii Sólový interpret roku 2017 zaujal svou deskou neboj. Od počátku účinkoval na frýdecko-místeckém benefičním festivalu Sweetsen fest - byl jeho spoluzakladatelem. Ještě nedávno pracoval na dalším projektu/desce. Za Kulturu F≈M vyjadřujeme upřímnou soustrast rodině a všem zarmouceným blízkým.

Vážení kurzisté, v druhé polovině loňského roku jsme vzhledem ke covidové pandemii byli nuceni rušit a následně přesunout taneční lekce pro všechny mládežnické skupiny/úrovně. Nicméně můžete počítat s jejich náhradou v nejbližší možné době, po rozvolnění vládních opatření. Kurzovné tedy vracet nebudeme. Informace o náhradních termínech upřesníme na webových stránkách a Facebooku Kultura FM, prosíme tedy o jejich průběžné sledování. Děkujeme za pochopení a přejeme úspěšný rok 2021. Kultura F≈M

Milí příznivci kurzů v Národním domě, vzhledem k aktuální situaci v souvislosti s onemocněním Covid-19 a prodloužením mimořádných plošných opatření minimálně do 22. 1. 2021, se náhradní lekce podzimních kurzů odkládají na nejbližší možné termíny po uvolnění vládních opatření. Z tohoto důvodu také v současné době nebudeme zahajovat nový cyklus kurzů, ten automaticky naváže po ukončení přerušeného podzimního cyklu. Seznam přerušených kurzů: Cvičení pro zdraví s pilates, Powerjóga, Cvičení pro seniory, Cvičení pro zdraví, Kreslení Tou pravou hemisférou, Čmárání/ Doodling, Taneční pro dospělé Všechny náhradní termíny lekcí výše uvedených kurzů budou vypsány na webových stránkách www.kulturafm.cz. V případě dalších dotazů kontaktujte p. Michaelu Kocourkovou, e-mail: michaela.kocourkova@kulturafm.cz,  tel.: +420 773 788 652 Přejeme Vám pevné zdraví, klid a rodinnou pohodu v novém roce 2021.

Silvestrovský ohňostroj, původně plánovaný na půlnoc 31. prosince, bude odpálen 1. ledna 2021 v 18.00 z areálu Sokolík. Rozhodnutí změnit termín vyplynulo ze stávající hygienické situace o zákazu vycházení. Rovněž jsme přehodnotili původní záměr vytvořit videozáznam pro občany, kteří nemají optimální vizuální podmínky pro sledování ohňostroje "naživo", a byli by tak znevýhodněni. Videozáznam pořizovat nebudeme. Apelujeme na důsledné dodržování hygienických opatření při sledování ohňostroje v koridoru odpaliště či z okolních prostranství, zejména pak používání roušek a zachovávání dostatečných rozestupů (aktuálně je možné se shlukovat maximálně ve dvou lidech, pokud nejsou členy společné domácnosti). „Letošní ohňostroj jsme začali připravovat ještě v době, kdy hygienická opatření nebyla tak přísná, zejména nařízený zákaz vycházení. Hledali jsme cestu, jak ohňostroj zprostředkovat co největšímu počtu občanů, při zachování co nejdůslednější bezpečnosti," doplnil ředitel Kultura FM Rostislav Hekera. 

Známý televizní a divadelní herec Ladislav Mrkvička odešel do hereckého nebe 27. 12. 2020 ve věku 81 let. Po studiích herectví na pražské DAMU, jež ukončil v roce 1962, působil nejprve pět let v ostravském Divadle Petra Bezruče, v roce 1967 přešel do Klicperova divadla v Hradci Králové. V letech 1968 až 1974 byl členem Divadla S. K. Neumanna v Libni (dnešní Divadlo pod Palmovkou), poté od roku 1977 až do roku 1990 byl v angažmá v Divadle Na zábradlí - k nejznámějším patřila např. role Smerďakova v Bratrech Karamazových. Ladislav Mrkvička byl také dlouholetý člen Činohry Národního divadla a od začátku svého působení v roce 1991 ztvárnil nespočet rolí - připomeňme například role Ďábla v Calderónově Zázračném mágovi, Hraběte Riverse v Shakespearově Richardovi III., D’artagnana v Rostandově Cyranovi z Bergeracu, Dorna v Čechovově Rackovi a Karpa v Ostrovského Lese. Proslavily ho také role v ceněných filmových snímcích jako Atentát, Romeo, Julie a tma, Hotel pro cizince, případně v seriálech Panoptikum města pražského, Dobrodružství kriminalistiky, Dobrá voda, Policie Modrava a v řadě dalších. Výraznou roli měl také v kontroverzním normalizačním seriálu 30 případů majora Zemana. Posluchači znají Mrkvičkův hlas z rozhlasu a herec spolupracoval také s dabingem.  V roce 2012 získal ocenění za celoživotní mistrovství v dabingu. V listopadu 2015 mu udělila nadace Život umělce cenu Senior Prix za celoživotní mistrovství. Za mistrovství v činoherním oboru získal Cenu Thálie 2019. Jeho posledním filmem se stali Staříci, kde zazářil s Jiřím Schmitzerem.