Vážené dámy a pánové, občané Frýdku-Místku, zveme vás na veřejné přátelské předvolební setkání na primátora statutárního města Frýdek-Místek, které se koná v pondělí 19. 9. od 17.00 v prostorách Národního domu Frýdek-Místek.

Vážení příznivci tance a pohybu,  rádi bychom Vám chtěli připomenout, že již probíhá prodej tanečních a pohybových kurzů v Národním domě Frýdek-Místek. Vyberte si z naší nabídky a zajistěte si místo ve svém oblíbeném kurzu.   K online platbě budete automaticky přesměrováni po dokončení registrace na www.kulturafm.cz/kurzy, kde naleznete i přehled a podrobnosti k jednotlivým kurzům. Kontakty:   Taneční pro mládež:Hana Janáčková, email: 777 728 094Pohybové a zdravotní kurzy, Taneční pro dospělé:Lenka Vašková, email: 778 710 773 Těšíme se na viděnou! Tým Kultura F≈M

Frýdek-Místek – V měsíci září mohou návštěvníci zavítat hned na sérii několika pořadů z dílny Radany Šatánkové, která kromě celoroční dramaturgie, tvorby scénářů, spolupráce při produkci a organizaci, však nejraději vystupuje. Radano, můžete nám představit pořady, na které chcete milovníky krásna pozvat? První setkání s Krasomilem se odehraje ve čtvrtek 8. září ve Frýdku, Na Půstkách 68. Za příznivého počasí je akce umístěna při venkovním posezení podniku Víno pod věží. Těšit se můžete na letní hudební poetikon a koláže veršů, které představují skvostný výběr: zazní galantní poezie ze 17. a 18. století, výběr z díla Jiřího Žáčka, dále Mladé ženy a Thyrsos od Františka Halase, ukázka z Manon Lescaut či Kratochvilná vyprávění coby ohlédnutí za dávným antickým humorem. A samozřejmě nemůže chybět ani Umění milovat od Publia Ovidia Nasa. Proto jsem toto poněkud rozverné setkání nazvala „Za krajkami vějíře aneb O lásce, kráse a neřesti“. Dlužno dodat, kdo vystoupí, protože kromě základní tradiční sestavy, kterou tvoříme s hudebníkem Ladislavem Kokešem, se přidají hosté. Zpívat bude také Michaela Kocourková a co se týče přednesu básní, těším se na mou dávnou kolegyni Renatu Tomkovou, se kterou jsme zhruba před 20 lety působily v Literárně­dramatické společnosti Místecká Viola. Můžete přiblížit druhou událost vašeho spolku? Hned den nato, v pátek 9. 9., se může publikum Krasomilu dostavit do rohového salonku v 1. patře Národního domu. Tam se bude konat program, který jsem pojmenovala dle erbovní básně z výboru Jsem jaký jsem ­ „Viděl jsem několik lidí“. Můžeme si připomenout 45. výročí úmrtí, ale i život autora, se kterým se budeme hudebně i slovem toulat po staré Paříži. Je jím JACQUES PRÉVERT ­ básník lásky, přátelství i satirik; nabízí někdy hořkou pachuť a trpké poznání, nostalgii. Vždy je s člověkem ­ zůstalo o něm mínění, že přinesl poezii do ulic. Pro tento pořad jsem rovněž navrhovala hudbu na míru, aby nám stará dobrá Francie krásně zněla. Což je úkol pro Láďu Kokeše, pokaždé se vypořádat s mými náročnými hudebními požadavky. A musím uznat, že se mu to vždy daří výtečně, o čemž svědčí i potlesk rozzářeného publika. Nezbývá, než se zeptat na třetí setkání s publikem během měsíce září... Na každém z nich mi záleží, s velkou pečlivostí s Láďou právě zkoušíme. Ovšem v pátek 30. září ve velkém sále Národního domu by mělo dojít, snad můžu prorokovat, k největší očekávané návštěvnosti. Chceme složit poklonu poezii VÁCLAVA HRABĚTE, který oslovil nejen mladé lidi a stal se autorem několika generací... Je to už více než 50 let, co odešel za oponu, přesto jsou verše Václava Hraběte srozumitelné tak, jako kdyby je napsal dnes. Samozřejmě se budu snažit i o osobní vzpomínku na Mirka Kováříka – interpreta, který verše Václava Hraběte vnesl na světlo a učinil je známými. A protože Václav Hrabě hrál na saxofon, podařilo se navázat další spolupráci a máme nového hosta. Kdo tedy v pořadu „Hrabě mezi poety“ vystoupí? Moderování, přednes: Radana Šatánková, klavírní křídlo: Ladislav Kokeš, saxofon: Jan Kraut. Mají vaše pořady společnou vizi? V   dnešní době není nic samozřejmostí, ale my chceme dělat věci tak, aby byly hezké, hodnotné, chytly za srdce, člověka pozvedly i rozesmály. Je ještě něco, co byste chtěla vzkázat široké veřejnosti i vašemu pravidelnému diváctvu? Především bych chtěla vyjádřit vděčnost za fungující spolupráci, za nové hostující, za prostory, které nám Kultura F­M propůjčuje, za celoroční podporu od Statutárního města Frýdek­Místek a příznivou zpětnou vazbu od diváků. Na stálé publikum i nové tváře se těším a věřte ­ vše, co se odehrává, je zvláštní způsob bytí a komunikace, který je mi nejbližší. I když vystoupení pro vás je pro nás za odměnu, protože před každou událostí je třeba mnohé dojednat, zařídit a odpracovat... Přesto nadále držíme tradici dobrovolného vstupného, abychom nikoho nevyloučili. Aby se mohl kdokoliv setkat s podobně naladěnými lidmi, pokochat se hudebními lahůdkami a krásou veršů. Tím „kdokoliv“ myslím širokou veřejnost a třeba konkrétně i studenty středních škol, protože minimálně druhé a třetí zářijové setkání je součástí maturitních otázek. Ale to jen tak na okraj… Nezapomeňte – začínáme pokaždé v 18 hodin!        Fotografie: HB-RETRO: Ladislav Kokesch a Radana Šatánková (foto: Luděk Krulikovský) BARVA: Hlavní protagonisté – Šatánková, Kokesch – při úspěšném pořadu v ND - Jiří Suchý / Kainar blues (foto: Radek Juriček)

Vrcholem léta je již tradičně divadelní festival Odpoutaná scéna. Letošní šestidenní program bude jedinečný jak hvězdným hereckým obsazením v klasických divadelních inscenacích, tak i moderním pojetím divadla spojeného s akrobacií, prvky stínového divadla či ohňovými a světelnými efekty. A právě takové je i představení NAUTILUS ve speciálním programu "Dětem". Více o tomto projektu napoví rozhovor s hercem a autorem scénáře Štefanem Capko. NAUTILUS je pouliční představení na motivy románů Julesa Verna, které je koprodukcí souborů pouličního divadla Teatr Novogo Fronta, Blackout paradox a Sacra Circus. Čím především je ale specifické? Spojili jsme své síly, produkční a tvůrčí možnosti, abychom mohli, přes myšlenky z Verneho románů, položit divákům otázky, na které nás zajímají aktuální odpovědi. Specifika tohoto představení jsou, kromě spojení tří souborů, také využívání a kombinování různorodých technik a efektů pouličního divadla jako je akrobacie, fireshow nebo lightshow a jejich využívání k poutavému vyprávění příběhu o tajemné vědecké expedici profesora Aronaxe a utopistických plánech pána světa Robura a také Kapitána Nema. Jaká část příběhu J. Verna zůstala zachována? Myšlenky Julesa Verna jsou nadčasové. Je až s podivem, jak jsou aktuální i dnes v 21. století. Verne mluví ve svých románech o nesmírně dynamické  době vynálezů a neustálého technického pokroku. Je to doba podobná té naší, právě svojí dynamikou a neustálým technologickým pokrokem, ale také nutností přemýšlet o planetě zemi a přírodě. Myšlenka "Člověk si podmaňuje přírodu, a příroda se bouří!" Je autentickým Verneovským výrokem. Jeho až utopické myšlenky, dostávají dnes úplně nové významy. Jaké? Naším cílem je přinést tato důležitá sdělení z minulosti k divákům, abychom se mohli všichni společně zamyslet nad tím, co prožíváme a jak se postavit k okolnímu světu. Spolu s Julesem Vernem si klademe otázky, na které je potřeba znovu hledat odpovědi. Pouliční hra Nautilus obsahuje myšlenky z románů  20 tisíc mil pod mořem, Pán světa, Tajuplný ostrov, Zelený paprsek a Vynález zkázy. Věty Julesa Verna jsou v našem představení autenticky přesné. Naše snaha je hledat souvislosti s dnešní dobou, ale také hledat otázky, které si můžeme společně s diváky položit. Jules Verne snil o budoucnosti lidstva. Věděl, že vývoj nebude jednoduchý, ale pořád věřil, a my dnes věříme spolu s ním, že lidstvo bude nakonec moudré a využije svůj tvořivý potenciál pro dobro celého světa. Jak těžké je skloubit řemeslnou práci herců/artistů s kulisami, technickými prvky a efekty na pomyslném "jevišti"? Hlavní scénografický objekt "geodome" je určujícím vizuálním prvkem, který je symbolem zeměkoule, ale také vesmíru. V našem představení se stává balónem, hlubinami oceánu, tajuplným ostrovem i sopkou, ale hlavně Zemí, nejhezčím místem sluneční soustavy. Tyto proměny jedné divadelní konstrukce jsou výzvou pro akrobaty, kteří se musí ve výšce pohybovat s ladností, jakoby byli ve vzduchu nebo v hlubinách oceánu a přitom neustále zápasit s "obyčejnou" gravitací. Diváci mohou sami posoudit jestli je naše vyprávění zanese do fantaskních a neznámých končin zeměkoule. Snažíme se, aby technické efekty a kulisy "netrčeli" z představení, ale aby "sloužili" vyprávění příběhu. Jak dlouho se Nautilus hraje a kolik představení již mohli diváci vidět? Premiéru mělo naše představení v červenci 2019, tedy ještě v době před pandemií covidu19 a též před "žhavou válkou" na území Evropy.  Během několika repríz, tohoto technicky náročného představení, které je i pro herce a akrobaty všech tří souborů, výjimečnou událostí, jsme se setkali s živou reakcí publika a zájmem o fantastický a utopický svět Julesa Verna, ať už to bylo třeba na premiéře ve Frankfurtu, ale také u nás v Chebu, Praze, Kolíně nebo Valašském Meziříčí.  Dnes se zdá, že lidstvo je nepoučitelné, ale my společně s Vernem věříme v sílu rozumu a dobra. Toto poselství můžeme předávat dál, také v letošní divadelní sezóně. Těšíme se na diváky v Brně a samozřejmě ve Frýdku Místku. Nejdůležitější myšlenkou Julesa Verna o velkém a zároveň ničivém vynálezu, kterým končí i představení NAUTILUS: Vzal jsem si svůj sen sebou, ale pro lidstvo nebude ztracen. Bude vám patřit v ten den, kdy svět bude dosti vzdělaný na to, aby z něj těžil a dosti moudrý na to, aby jej nezneužil. Váš Jules Verne." Celý program festivalu najdete na www.kulturafm.cz. Připravila Lenka Vašková Za herce TNF, Blackout paradoxu a Sacra Circusu Štefan Capko, herec a autor scénáře

Tuto sobotu, 6. srpna, se ve Frýdku-Místku uskutečnil open air festival hudby a piva - PIVOPĚNÍ - s bohatým programem. Ještě ráno před začátkem akce se k zemi snášel déšť, počasí se ale včas umoudřilo a areál Textilky Slezan na Staroměstské ulici se od 14 hodin plnil návštěvníky lačnými po dobré hudbě a pivu. Mezi příchozími jsme zaznamenali i návštěvníky z okolních měst a jeden za svými oblíbenými kapelali přicestoval dokonce až z Karlových Varů. Součástí akce byl doprovodný pivní program a výstava o zaniklých pivovarech v interiéru textilky. O celém průběhu letošního Pivopění se mimo jiné můžete dočíst v podrobné reportáži.

První srpnová sobota bude ve znamení skvělé hudby a piva. V areálu textilky Slezan budou dvě desítky malých pivovarů z Moravskoslezského kraje i z krajů sousedních a stánky s kulinářskými pochutinami. V hudebním programu letošního ročníku PIVOPĚNÍ vystoupí holistic.med, Prouza, Alice & Dan Bárta, Jana Kratochvílová & Illuminati.ca a Richard Müller & kapela. Se zpěvákem Richardem Müllerem jsme pro vás připravili také inspirativní rozhovor.  Richard Müller Kontakt s publikem mi prináša radost Richard Müller patří k významným osobnostem české a slovenské hudební scény. Na svém kontě má řadu hudebních cen a nominací, jeho jméno se dvanáctkrát objevilo mezi nejlepšími zpěváky v anketě Slavík. Aktuální album vydané na konci roku 2020 “Hodina medzi psom a vlkom” je natolik úspěšné, že již sklidilo dvojité ocenění za prodej - „Double Platinum“. V českých rádiích jsou slyšet především vaše starší hitovky “Po schodoch”, “Kníže Rohan”, “Tlaková níž“ a podobně. V posledních deseti letech vznikly ovšem také velmi zajímavé autorské věci - poslední CD  „Medzi psom a vlkom“ se zrodilo v době za koronové krize. Kdo se na něm podílel?Ja som bol rád, že môžem pracovať počas korona krízy, a myslím si že sme urobili naozaj peknú dosku. Hudbu na celý album som napísal ja a texty napísal môj textár Peter Uličný. Producentsky na albume pracoval Peter Graus. Tento tvorivý team mám veľmi rad. Pracovalo sa nám fantasticky, najmä to, že Peťo Graus  úžasne producentsky posunul moje demo nahrávky, ktoré som mu odovzdal na klasických kazetách (úsměv, pozn. red.). Totiž ja som demá nahravál na klasický kazeťák. CD působí osobně až niterně. Měl jste potřebu se z něčeho vyznat? Naznačují písně i další paralely současného světa? Texty piesní na albume písal Peter Uličný, ale ja som sa mu snažil vždy dodať slogan, alebo prvý riadok a on to potom dokonalo rozvinul do finálneho textu. Nemám pocit, že som sa potreboval o niečo veľkolepé podeliť, skôr to boli veci, ktoré ma zaujali. Napríklad som sa dočítal, že Keith Richards prestal fajčiť, čo pre mňa bola šokujúca správa, vzhľadom na to, že Keith fajčil neustále. Nedávnym úspěšným projektem bylo např. i CD „Hlasy“ s vokální skupinou Fragile. Jak vznikla tato spolupráce? …a pokračuje nějak dále?  Môj manažér Adnan Hamzič prišiel s týmto nápadom, a mne sa v prvej chvíli zdal absurdný. Ale stretli sme sa so skupinou Fragile, s Braňom Kostkom, a čo je pre mňa veľmi dôležité, okamžite sme si sadli ľudsky. Jana Golisová a Brano Kostka urobili nádherné a cappellové aranžmány a projekt bol na svete. Za dva roky sme odohrali spolu 101 koncertov. Či bude ďalšia spolupráca, neviem. Uvidíme… Spolupracoval jste také s moderátorkou a zpěvačkou Adélou Banášovou/Vinczeovou, se kterou jste dokonce v roce 2020 absolvoval koncertní turné. Jak na to vzpomínáte? Keď sme sa dohadovali na spolupráci, poprosil som Adelku, aby mi počas koncertného turné nepoložila tú istú otázku na pódiu. Ona to naozaj dodržala, napriek tomu, že koncertov bolo tuším 60. Adele som venoval pieseň Adieu Adele, ktorú som jej vždy na koncerte zaspieval. Je to pieseň o platonickej láske muža a ženy. Koncerty s písněmi z alba „55“ a také s dalšími osvědčenými hity přenášela i Česká televize jako vánoční dárek a z úst Adély v roli moderátorky prý zazněly i otázky na tělo…Áno, keď sa ma Adelka opýtala či existujú témy ktorých sa nemá dotýkať, povedal som nie. Ale nespomínam si na to, že by mi niektorá jej otázka bola nepríjemná, alebo že by som na ňu nechcel odpovedať. Odpovedal som jej rád a pravdivo. Jakou muziku si rád pouštíte?Ľahšie je odpovedať akú nie. Snáď okrem country všetko. Mám úprimne rád muziku, a stále hľadám a počúvam všetko, čo je dostupné. Pomáhá hudba, když je člověku těžko?Áno. Mimo dvě dospělé děti máte i malého syna. Zpíváte mu někdy třeba před spaním?On to odo mňa nevyžaduje. Ale myslím si, že by bol radšej, ak by mu pred spaním spievala skupina Imagine Dragons, tú ma momentálne rád. Inklinuje někdo další z vaší rodiny k hudbě?  Nie. Môj prvorodený syn Filip je právnik, Emma je PR manažérka v Paríži, píše pre Vogue, a je aj influencerka. Najmladší Markus tiež nevyzerá že by sa uberal tým smerom. Váš letošní harmonogram koncertů je velmi nabitý na Slovensku i v Čechách. Co vám přináší kontakt s publikem?Prináša mi radosť. A pre mňa je najdôležitejšie, aby som aj ja priniesol radosť publiku. Každému jednému, kto sa rozhodol prísť na môj koncert. Přijedete zazpívat i do Frýdku-Místku na festival PIVOPĚNÍ 2022, který se koná 6. srpna ve Frýdku-Místku. Můžete alespoň částečně prozradit , co zahrajete a zazpíváte?Zahráme pesničky ktoré musia zaznieť na každom koncerte. Ale vždy sa snažíme rozšíriť repertoár o ďalšie piesne, ktoré sú podľa nás hodné toho, aby ich fanúšikovia počuli. Myslím si že tento rok máme výborný repertoár.   Krátce:- Od roku 1984 hrál se skupinou Banket, kterou sám založil. - V roce 1992 přesedlal na sólovou dráhu a celkově za svou kariéru nahrál 20 alb.- spolupracoval s mnoha umělci zvučných jmen - Petr Hapka, Michal Horáček, Milan Lasica...- V roce 2016 měl premiéru česko-slovenský dokumentární film Richard Müller: Nepoznaný v režii Mira Rema. - Jeho projekty - CD “Hlasy” s vokální skupinou Fragile a jubilejní album “55” získaly uznání veřejnosti i odborné kritiky.- Posledním počinem je CD “Hodina mezi psom a vlkom”, jež získalo za prodej dvojité Double Platinum. Připravila Lenka Vašková

Pianista LADISLAV KOKESCH si s námi popovídal o hudebně-poetickém komponovaném pořadu z umělecké dílny básnířky RADANY ŠATÁNKOVÉ – Jiří Suchý | Kainar Blues, který se koná ve velkém sále Národního domu již tento pátek 24. 6. 2022 od 18 hodin. Vstup na akci je zdarma a pořádáme jej ve spolupráci se spolkem Krasomil, z.s. za podpory statutárního města Frýdek-Místek. Začněme otázkou, jakým způsobem byl komponován tento pořad a na co se diváci mohou těšit? Kompozice pořadu spočívala, jako vždy během naší spolupráce, na bedrech básnířky Radanky Šatánkové. V tomto má Radanka již zkušeností tolik, jako málokdo. Opět se tedy divák může pokochat krásou slova a rozmanitostí myšlenek během přednesu básní těchto velikánů. Tito mistři pera, jimž je pořad zasvěcen, jsou ovšem úzce spjati s hudbou, jak je jistě všem známo, a tudíž dojde na více hudebních čísel, a to nejen v podání sólového klavíru, ale i zpěvu. Zde jsem tedy do kompozice pořadu promluvil i já. :) Má pořad také nějakou spojitost s letošním rokem? Proč si tyto dva pány připomenout právě nyní? U obou pánů máme s Radankou menší  restík, neb v roce 2021 bylo výročí padesáti let od úmrtí pana Kainara, pan Suchý oslavil 90 let. Bohužel v roce 2021 nám situace neumožnila akci uskutečnit, a tak jsme se tedy v roce 2022 rozhodli svůj dluh vůči nim i publiku splatit. Bývá zvykem vždy oslavovat významná výročí osobností a i naše tvorba v tomto není výjimkou. Ale když tak nad tím přemýšlím, literární tvorba Jiřího Suchého a Josefa Kainara by se mohla připomínat možná i každý den, neb jistě patří k tomu nejlepšímu, co bylo v naší zemi stvořeno a co přetrvá věky věků. No vlastně u klavíru si to doma připomínám denně. Můžeme si říci něco o propojení pánů Kainara a Suchého? Pokud je mi známo, oba se velice respektovali – Jiří Suchý uvádí pana Kainara vždy jako jednoho z básníků, který jej ovlivnil nejvíce. Existuje mnoho nahrávek, kde pan Suchý zpívá písně s texty pana Kainara a v jeho vlastní tvorbě lze jistě najít podobnou hravost slov, veselost, ale i stejné hluboké zamyšlení nad životem všedním i nevšedním. Nedávno jsem zhlédl pořad Zadáno pro Semafor – Květiny básně zdobí přítomnost, kde se oba básníci potkali u jednoho stolu a společně předvedli Kainarovo Bombardovací blues kombinací recitace a zpěvu (pan Kainar dokonce scatuje) a byl to pro mě jeden z nejkrásnějších zážitků poslední doby. Z tohoto pořadu pochází i fotka na krásném plakátu k našemu pořadu a i z ní dle mého čiší nepopsatelná atmosféra, která mne vždy pohltí při poslechu jejich tvorby. Co všechno vzniklo ve společné režii? Pokud myslíte mě a Radanku, tak společně jsme se spolkem Krasomil a spoustou dobrých přátel již udělali tolik krásných pořadů, že bych je snad všechny ani nedokázal vyjmenovat a nerad bych některý pořad urazil tím, že bych jej opomenul.  U spolupráce pánů Kainara a Suchého je pro mě osobně nejkrásnější spousta krásných písní s texty pana Kainara, které pan Suchý interpretoval a které stále interpretuje s úžasnou lehkostí i přes svůj již požehnaný věk. Doufám, že je bude ještě zpívat velmi dlouho a rozdávat tak kolem sebe k radosti všech úsměv a moudrou životní filozofii. Děkujeme za rozhovor a budeme se těšit v pátek večer ve velkém sále Národního domu na nevšední umělecký zážitek! Michaela Kocourková, Lenka Vašková

Komorní koncert "Barokní perly", který se uskuteční v úterý 21. června od 19.00 v secesním sále ZUŠ Frýdek-Místek, představí výběr nejznámějších barokních skladeb v osobitém podání dvou uznávaných virtuozek.  Violistka Kristina Fialová je odbornou kritikou oceňována především za dokonalou techniku, ohnivý temperament a sofistikované hudební cítění. Michaela Káčerková se soustavně věnuje sólové koncertní činnosti, vystupuje pravidelně na koncertech a festivalech v České republice i v zahraničí, ve vlasti spolupracuje také s mnoha sólisty, orchestry a barokními ansámbly. Její repertoár zahrnuje hudbu všech stylových období od renesance až po současnou tvorbu. Důležitým základním kamenem jejího repertoáru je česká varhanní tvorba. Zařadila se k výrazným osobnostem české hudební scény. Od června 2021 působí jako ředitelka Karlovarského symfonického orchestru.

Společnou hudební cestou se bratři Marek, Kryštof a David Ebenové vydali před více než třiceti lety a jejich písně mají stále co říct i díky dvornímu textaři Marku Ebenovi, který je vždy nechává „uzrát“. Na koncertě ve Frýdku-Místku, který se koná 9. června v Kině Petra Bezruče, zazní průřez jejich dosavadní tvorby. Přečtěte si rozhovor s Markem Ebenem, který v jednom ze svých rozhovorů přirovnává kapelu k hladovému zvířeti: Jak vzpomínáte na začátky kapely?Ono to vzniklo tak nějak organicky. Já jsem vždycky toužil po tom, mít kapelu. Začal jsem u Jirky Hoška v kapele Wyjou, jako pianista. A jsem Jirkovi vděčný, protože dost pochybuju, že bych bez téhle průpravy měl odvahu začít něco vlastního. Pak jsem měl takový mezistupeň, kapelu, kde už hrál Kryštof, zkusili jsme některé moje věci, ale bylo nás moc a organizačně to bylo obtížné. Tak jsme si řekli, že to musíme zjednodušit a začali jsme hrát jen v triu. Nakolik vaše začátky ovlivnil váš otec, skladatel Petr Eben?Určitě tím, že nám nebral kuráž. Nevím, jak dalece se mu moje písničky líbily, ale řekl bych, že byl rád, že se v rodině vůbec hraje. On byl vždycky nesmírně tolerantní. Byli jste v dětství všichni vedeni k hudbě? Ano, ale jen do té míry, abychom jednou rodičům neřekli – proč jste nás nedali na piano, teď by se nám to hodilo. Takže hudební vzdělání ano, ale snaha vychovat z dětí koncertní umělce určitě ne. Což byla klika, znám celou řadu dětí z hudebních rodin, kterým ambiciozní rodiče znechutili muziku na dlouhá léta. Měli jste někdy chuť s kapelou skoncovat?Když přišel listopad 89, vyprázdnila se hlediště divadel i koncertní sály, protože se lidi přirozeně zajímali o jiné věci. A nám se zdálo, že ta folková vlna už se trochu převalila a že by neškodilo dát si pauzu a počkat, jak se život vyvine. Nakonec pauza trvala 12 let, ale uteklo to jako nic. Na jaké období z celého více než třicetiletého fungování vaší kapely nejraději vzpomínáte?Z té staré doby určitě na první Porty, kde jsme hráli v triu. To byl takový závan svobody a lidi byli nadšení, že slyší trochu jinou muziku. A taky se objevila spousta nových lidí, na Portě jsem slyšel poprvé Karla Plíhala, Jarka Nohavicu, Nerez, Slávka Janouška, to byla nesmírně silná generace. A pokud jde o tu sestavu, ve které hrajeme teď, tedy s Pavlem Skálou, Jirkou Veselým, Jirkou Zelenkou a Jaromírem Honzákem, to je pro nás velké potěšení. Vlastně jsem nečekal, že by s námi chtěli koncertovat, točili jsme desku a kluci z Etc. navrhli, že když už jsme to nazkoušeli, mohli bychom si to zahrát i naživo. To byla nabídka, která se neodmítá. Jste bratři, což musí přinášet v koncertování a hraní mnohé výhody, ale nepochybně také nevýhody - dokážete je popsat?Nedokážu. Ale určitě nějaké budou, i když nám to přijde úplně normální, víte, my se známe už opravdu dlouho. V roce 2014 vyšlo aktuální album Čas holin. Jak dlouho jste ji připravovali? U nás to je tak, že materiál vzniká průběžně. Kapela je takové hladové zvíře, které potřebuje potravu, když hrajete stejný repertoár, začne to muzikanty dřív nebo později nudit. Takže se snažím tu a tam nosit nějaké nové písničky a když jich je dost, jdeme do studia. Ale píšu pomalu, proto ty pauzy. Písně na poslední album jste napsal v průběhu šesti let, které uběhly mezi předchozím albem a tím aktuálním, nebo je většina spíše z poslední doby?Z poslední doby jsou vždy tak dvě a ty vycházejí z hrůzy, že už se blíží nahrávání a my nemáme dost materiálu. Tlak a strach poté uvolní kreativitu a něco se ještě dopíše. Řekl byste tedy, že pod tlakem se vám pracuje lépe?Nevím, jestli lépe, spíše rychleji. Někdy se vám podaří udělat z donucení dobrou věc, ale někdy také ne - bohužel to neplatí obecně. Kdyby ano, tak šest let nic nedělám a za poslední tři měsíce napíšu celou desku plnou báječných písní. Na desce Čas holin jste spolupracovali se zvukařem Phillem Brownem, který dělal například s Led Zeppelin nebo Jimim Hendrixem. Jak jste se k takové spolupráci dostali?Phill přijel točit nějakou kapelu do studia Sono v Nouzově. Odtamtud mi volali, jestli bych ho nechtěl jako hosta do pořadu Na plovárně – samozřejmě jsem chtěl. Takže jsme vyjeli se štábem a natočili jsme to v Sonu. Uběhl čas a my zatím nahrávali desku. Když byla hotová, začali jsme uvažovat, kdo by ji měl míchat. A kluci navrhovali, že by to možná mohl zkusit někdo, kdo naši kapelu vůbec nezná. Řekl jsem si, co kdybychom oslovili právě  Philla Browna, protože působil velmi pohodově a sympaticky. Navíc jsem měl pocit, že snad ani není možné, aby tak vyrovnaný člověk, navíc s takovým portfoliem, neodvedl dobrou práci. Hlavně také chcete dělat s někým, kdo bude v klidu, abyste nevzpomínali na každou hádku ohledně změny v mixu – a že někteří zvukaři dovedou být paličatí. Neměli jsme však ponětí, jestli na Philla vůbec dosáhneme a jestli by měl chuť s námi spolupracovat. K našemu překvapení a potěšení nám na to kývnul. Jak spolupráce probíhala?První dva dny jsme byli s naším producentem Pavlem Skálou ve studiu a bylo nám trapné, abychom Phillovi nějak moc lezli do režie. Nechali jsme ho tedy v klidu pracovat. Vždy po čase přišel a řekl, ať si jdeme poslechnout výsledek – my si ho poslechli a on se nás zeptal, jak se nám líbí. S Pavlem jsme se na sebe podívali a řekli, že je to výborné. A tak šel pokračovat v práci. Při druhé věci se to úplně identicky opakovalo. Když jsme vylezli ven, říkali jsme si, že bychom mu k tomu příště asi měli dát nějakou zpětnou vazbu. Když tedy dodělal třetí píseň, zase jsme vlezli do režie a Pavel říká, že by to možná chtělo trochu přidat basy. Phill odpověděl „sure“, což byla odpověď, kterou aplikoval na jakoukoliv připomínku, kterou jsme měli. Tak přidal basy, my jsme si píseň poslechli znovu a řekli mu, ať to dá zase pryč. Alba kapely Bratři Ebenové do dnešních dní vydali celkem 5 alb. Jedná se o Malé písně do tmy (1984), Tichá domácnost (1995), Já na tom dělám (2002), Chlebíčky (2008) a Čas holin (2014). Více na www.kulturafm.cz