Čas se nedá zastavit a platí to i pro padoucha Grua, který lehce „zfotrovatěl“ a místo geniálních zlodušských plánů vymýšlí, jak se vetřít do přízně svého malinkého synka, Grua juniora. Ten má totiž výrazně raději maminku Lucy a tátu permanentně vytáčí. O něco hlubší vrásky však Gruovi způsobuje darebák jménem Maxime Le Mal, který ho šikanoval už na základce. Právě utekl z vězení, kam se dostal s Gruovým velkým přispěním, a ze všeho nejvíc se touží pomstít. A protože Anti-velepadoušská liga v tom vidí hrozbu z nejhrozivějších, zařadí Grua s rodinou do programu na ochranu svědků, což znamená nové identity a poklidný život na předměstí. A jako by to nestačilo, zapojí se pět mimoňských dobrovolníků do speciálního programu, který je má vybavit superschopnostmi pro případ, že by se Gruovo krytí provalilo. Ambiciózní plán má samozřejmě mouchy obřích rozměrů, protože Super-Mimoňové jsou super-magnety na katastrofy nejrůznějšího druhu a protože vedle Gruova nového domu bydlí puberťačka, jež touží po kariéře superpadoucha a Grua okamžitě pozná. A touží po tom, aby ji tenhle mistr zaučil. Zapomínat nesmíme ani na pomstychtivého Maxima, který čeká na svou šanci. I čtvrtý díl série Já, padouch je ale v první řadě groteska skvěle kombinující gagy Mimoňů s rodinným dobrodružným příběhem, v němž hrají prim Gru, holčičky a také Gru Junior, který sice ještě neumí mluvit, ale talent na lumpárny se u něj projevuje v míře nebývalé.

USA | animovaný | přístupný | dabing | 94 min. | 150 / 130 Kč

Taneční a swingový orchestr pod vedením Zdeňka Pukovce hraje slavné šlágry velkých pěveckých hvězd minulého století.

Chantal má životní sen být nechutně bohatou a slavnou infuencerkou, ale je blbá blondýna s 300 followers a nemá o čem točit. Brzy se jí ale možná sen splní! Se svou kamarádkou Zeynep se ve škole náhodnou ocitnou před divným starým zrcadlem. Chantal nenapadne nic chytřejšího, než se ho zeptat: „Zrcadlo, zrcadlo řekni mi, kdo je nejlepší influencerka na zemi?“ K jejímu překvapení jí odpoví, že je to právě ona. Hned na to je obě vcucne a vyplivne přímo ve světě pohádek. Když se obě z toho šoku vzpamatují, chtějí se dostat co nejrychleji zpátky do svého světa, jenže to nebude tak snadné. Z Chantal je totiž Šípková Růženka, která má jen ležet a čekat na polibek od prince. Ten shodou okolností vypadá jako její bývalý spolužák Danger. Jenže Chantal není nějaká hloupoučká princezna, z té kletby se může zachránit sama! A hned potom se musí dostat ven z té zatracené pohádky. Než se ale z pohádkového království dostane domů, musí nasbírat pro svůj Instagram ten nejlepší content. A tady je toho tolik! Princezny, pitomí princové, drak, létající koberec a tisíce dalších bizárů, které ve světě lidí prostě nejsou. Ale je tu zásadní problém. Možná větší než to, že se jim pořád nedaří z pohádky dostat pryč. Není tu totiž internet a její mobil se pěkně rychle vybíjí…

GER | komedie | 12+ | dabing | 123 min. Í 150 Kč

Výstava je prodloužena do 27. 10. 2024

Instalace slova, zvuku a objektu, který by mohl být portálem do duchovní sféry nebo ke kritickému nadhledu. Dočasný pantheon malých bohů, kteří neexistují, ale mohli by, otevírá v Galerii Věž hru s principy magického myšlení, které možná tvarují naše vnímání v intimitě domova víc, než jsme ochotni připustit.

VERNISÁŽ VÝSTAVY MIMOŘÁDNĚ V ÚTERÝ 4. 6. V 19.00 ZA ÚČASTI AUTORŮ

Ondřej Buddeus (*1984) je český spisovatel, překladatel z němčiny a norštiny, editor a pedagog. Autorsky se pohybuje napříč žánry i médii, často spolupracuje se dalšími umělkyněmi či umělci. Vydal čtyři básnické sbírky, poslední Zónu (2017), krátké prózy, vydává také literaturu pro děti (za německé vydání Hlavy v hlavě spolu s Davidem Böhmem byl nominován na Kinderliteraturpreis Frankfurtského knižního veletrhu v roce 2017), vytváří také projekty na rozhraní literatury a výtvarného umění – jako poslední realizoval se sochařkou Pavlou Scerankovou interaktivní Památník válečným veteránům v Ostravě. Je držitelem Ceny Jiřího Ortena, Magnesia Litera nebo Nejkrásnější česká kniha. Účastnil se kolektivních výstav například v New Museum (New York, 2014), při Steirischer Herbst (Graz, 2012), v Detroit Kunsthalle (Stavanger, 2022), v ČR pak v galeriích Futura, 123 Gallery, Gampa ad. Aktuálně působí na Akademii výtvarných umění v Praze. Byl šéfredaktorem časopisu pro současnou poezii Psí víno, který spolupracoval s literárními organizacemi a časopisy napříč Evropou, spoluzakládal a v letech 2017–2019 vedl státní agenturu České literární centrum. Věnuje se také teorii literatury, především teorií básnických textů a oblastí fikčnosti v poezii, na niž se soustředil v doktorském projektu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vydal jako spolueditor odbornou monografii Třídit slova. Literatura a konceptuální tendence 1949–2015 (tranzit.cz, 2015). Poslední autorskou a editorskou prací pak byla sbírka esejí o kultuře cyklistiky Je to jízda. O svobodě na kole ve městě a krajině (2021). Je členem Asociace spisovatelů.

Tvorba Matouše Hejla (*1989)zasahuje do oblasti vážné hudby, divadla, filmu a instalačního umění. V roce 2022 připravil společně s nezávislým divadelním souborem JEDL inscenaci Opera Ibsen, adaptaci Ibsenovy hry Přízraky, která získala ocenění divadelní kritiky v kategorii hudba roku. V témže roce se podílel na tvorbě Twitteru, performativní instalace s cvrčky a dronem pro festival Pražské jaro v rámci projektu Prague Offspring. Na tomto festivalu pak v roce 2023 zazněla v provedení souboru Klangforum Wien skladba Kývání. V roce 2018 se stal finalistou skladatelské soutěže České filharmonie, která premiérovala jeho skladbu Crossings. Hudba k filmům Ztraceni v Mnichově (2015) a Staříci (2019, společně s Miroslavem Srnkou) vynesla Matouši Hejlovi nominaci na Českého lva za nejlepší hudbu. V letech 2019 a 2020 uvedl Orchestr Berg jeho imerzivní skladbu Prolínám, stmívám. Kompozici studoval na pražské Akademii múzických umění a na Královské hudební škole ve Stockholmu.

 INSTALACE SITE SPECIFIC / 4. 6. - 31. 8. 2024

www.svatojanskavez.cz

Jak snadné je propadnout závislosti, jak těžké si ji připustit a pak se z ní dostat? Zápisník alkoholičky je upřímnou filmovou zpovědí abstinující alkoholičky a nemoralizujícím pohledem na to, jak pijí ženy. Stejně jako v Úsměvech smutných mužů v něm režisér Dan Svátek vychází ze skutečného příběhu a zachycuje nejen pád na společenské dno, ale taky momenty, kterým se nejde nezasmát.

ČR | drama | 15+ | česky | 90 min. | 150 Kč