Ve středu 30. března 2022 vás zveme na dramatizaci úspěšné prózy spisovatelky Ireny Douskové - Hrdý Budžes. Hrdinka příběhu, žákyně druhé třídy základní devítileté školy Helenka Součková, nás zkoumavým i naivním pohledem osmiletého dítěte sugestivně provází tragikomickými roky husákovské normalizace, tak jak se na počátku 70. let promítala do světa dětí i dospělých. Na pozadí prostředí školy a divadla v jednom „nejmenovaném“ okresním městě se odvíjí sled komických příhod, trapných zážitků, drobných i větších neštěstí, které malá Helenka nejen prožívá, ale zároveň je s bezprostředností svému věku vlastní hodnotí a komentuje. Barbora Hrzánová – cena THÁLIE 2003 za mimořádný ženský jevištní výkon za roli Helenky Součkové.

Po dlouhé odmlce zavítá do Frýdku-Místku Radošínské naivné divadlo se svým autorským představením Mužské oddelenie, které se uskuteční 5. 4. od 19.00 v Nové scéně Vlast. O působení Radošínského naivného divadla a také o tom, jak vlastně tato hra vznikla, se dočtete v rozhovoru s ředitelem souboru a hercem v jedné osobě Stanislavem Štepkou. Rozhovor je také součástí brožury Předpaltné Jaro 2022. STANISLAV ŠTEPKA: BLÍŽI SA STÁ REPRÍZA PREDSTAVENÍ MUŽSKÉ ODDELENIE Radošínské naivné divadlo je autorským divadlem s originální poetikou, které od počátku až dodnes uvádí hry jediného autora. Stanislav Štepka je zároveň autorem, uměleckým šéfem divadla a také členem hereckého souboru. A své pracovní role rozšiřuje o další, neméně důležité, které ho dělají šťastným v osobním životě: „Som aj otcom rodiny, šťastným starým otcom štyroch vnúčat a veľmi čudným občanom, ktorý nevlastní mobil.“ Jak vzpomínáte na začátky radošínského divadla, které je v podstatě vaším „dítětem“? Odpovídal repertoár divadla žánrově či tematicky tehdejší době nebo se vymykal, byl něčím novým a neotřelým? Chceli sme sa vtedy na začiatku šesťdesiatych rokov minulého storočia veľmi podobať divadlám malých foriem, ktoré v tom čase boli veľkým šlágrom, teda hitom. V Bratislave sa o prvé humoristické scénky pokúšali bratislavskí študenti Milan Lasica a Július Satinský a v Prahe doslova zažiaril Semafor so Šlitrom a Suchým. Práve Semafor sa stal tou zázračnou lampou, čo „rozsvítila mou hlavu jako na plyn“. Ja, študent vysokoškolák, som nesmierne zatúžil byť v mojej Radošine Jiřím Suchým. Priveľmi sa mi to v prvej hre v roku 1963 (Nemé tváre alebo Zver sa píše s veľkým Z) nepodarilo. No nevzdal som to. V tých nasledujúcich tituloch to už bolo tuším o čosi nádejnejšie. Divadlo funguje výhradně pod taktovkou vašich autorských her a již vaše první kusy - jááánošííík a človečina se staly divadelními legendami. Hrají se doposud stejně, nebo prošly za tu řadu let nějakými úpravami/ modernizací? Veru, je to tak: už rovných 51 rokov máme v repertoári Jááánošíííka. A práve teraz v novembri bude tomu rovných päťdesiat rokov odvtedy, čo v malom divadielku v rodnej Radošine bola premiéra tragifrašky Človečina, ktorá po prvý raz predstavila divadelnému svetu – okrem iného – aj našu neskoršiu javiskovú legendu pani Katarínu Kolníkovú. Vaše hry se vyznačují specifickou poetikou, jejímž hlavním znakem je tragikomika. Z jakých oblastí nejvíce čerpáte náměty? Na jaká témata se zaměřujete? Život je už tuším taký: jedno oko sa smeje a na druhé plačeme. Nášmu divadlu sa tuším podarilo na chvíľu to uplakané oko na chvíľu prižmúriť. Častým prvkem bývalo i užívání západoslovenského či radošinského nářečí. Čím se vyznačuje? Západoslovenský, presnejšie radošinský dialekt, má celkom zaujímavú vlastnosť: je zrozumiteľný na celom Slovensku, ale – ako sme si všimli – aj na Morave a v Čechách. Okrem toho obsahuje ľudové humorné výrazy, na ktoré sme za skoro šesťdesiat rokov našej existencie doslova namotali aj našich divákov. Ak v niektorej hre absentuje nárečie, diváci nám to veľmi vyčítajú. Jak se podepsala na působení a náladě divadla normalizace 70. let, kdy se dokonce rušila představení? Celé 70. roky sme si po vynútenom odchode z Radošiny hľadali v Bratislave priestor pre divadlo, ale hlavne sme zápasili s komunistickými úradníkmi a so schvaľovacími komisiami, kterým vonkoncom nevoňala naša tvorba. V roku 1970 bola premiéra Jááánošíííka, no na veřejné hrávanie ho agentura Slovkoncert schválila až vo februári 1979. Co považujete za důležité mezníky působení rnd? Napríklad: teší ma úspešné dlhoročné fungovanie našej poetiky, spolupráca s Milanom Markovičom, Jiřím Suchým a Semaforom, s hudobnými skladateľmi Jánom Melkovičom, Petrom Mankoveckým, Jurajom Haškom, s režisérmi Jurajom Nvotom a Ondrejom Spišákom, vážim si manažérsku prácu Ladislava Hubáčka a desiatok skvelých hercov, z ktorých sa mnohí stali osobnosťami. Měnily se také během let i vaše úlohy v divadle? Kedysi som robil v divadle všetko. Čo som si napísal, to som si zahral, kreslil som plagáty, chystal bulletiny i chlebíčky pre návštevy. Niečo z toho robím aj dnes. Ale, našťastie, mám okolo seba kopu šikovných a talentovaných mladých ľudí. V roce 1983 se radošinci spolu s pražským divadlem semafor pustili do zkoušení společného muzikálu nevesta predaná kubovi. Jak vzpomínáte na tuto spolupráci? My sme s pánom Suchým a Semaforom začali spolupracovať na Neveste predanej Kubovi už v roku 1978. Mal to byť hlavný silvestrovský program v Československom rozhlase. No nebol. Vraj sme napísali paródiu na federáciu, a tak nám program krátko před Silvestrom zakázali. Nakoniec tento náš spoločný „muzikálik“ Semaforu a RND po šiestich rokoch uzrel svetlo sveta na javisku bratislavského Štúdia S a bol to podľa odozvy umelecký čin. Dlouholetou členkou souboru byla herečka Katarína Kolníková, která ztvárnila hlavní postavu hry Ženské oddelenie, která patří k nejúspěšnějším titulům i její zásluhou. Jak vzniknul námět k této úspěšné hře? Pani Kolníková bola (a je) ikonou nášho divadla. Raz – cestou na predstavenie – ju na cestnom priechode zrazilo auto. V nemocnici skoro rok doslova zápasila so životom. Dennodenne sme ju navštevovali a povzbudzovali. Nakoniec sa za veľkej slávy znovu objavila na javisku. Takto mi poslúžila jako námet na Ženské oddelenie; v inscenácii si neskôr s chuťou zahrala sama seba (komédia mala 362 repríz). Na úspěchy Ženského oddelenia navázala hra Mužské oddelenie, opět z prostředí nemocnice. Cítil jste v tomto směru jistý dluh vůči mužům? Aj ja som sa ocitol v nemocnici v Podunajských Biskupiciach, takže som si na valastnej koži vrchovato zažil toto špecifické prostredie. Nedalo mi, nedávno som napísal Mužské oddelenie. Zatiaľ teší našich divákov, blíži sa stá repríza. V roce 2016, ještě před nešťastnou dobou covidu, mělo radošinské divadlo odehráno více než devět tisíc představení, které vidělo přibližně tři milióny diváků. Nemluvě o dalším působení např. ve filmové produkci. Jaký je váš recept na úspěch? Na jeseň 2020 sme už v našom divadle mali – napriek zlopovestnému covidu – celkovú desaťtisícu reprízu RND! Takže sme tu stále a aj napriek pandemickej pliage tu ešte chvíľu chceme byť. Připravila Lenka Vašková

V minulém měsíci jsme odstartovali nový cyklus besed pod názvem Host Lukáše Horkého a nyní pro vás máme další. V úterý 22. března usedne do "křesla pro hosta" v Národním domě moderátorka Českého rozhlasu Ostrava Kateřina Huberová  a řeč bude o práci ve veřejnoprávních médiích a jejich roli v naší společnosti, hudbě, divadle, kultuře a setkávání se zajímavými lidmi. O profesním životě Kateřiny Huberové si můžete přečíst také v rozhovoru zde. Vstup na besedu je zdarma.

Zveme vás na koncert virtuózního akordeonisty Milana Řeháka, který je absolventem Pražské konzervatoře a Královské hudební akademie ve Stockholmu a je také laureátem mnoha mezinárodních soutěží. Skladby hudebníků světového formátu v jeho podání si můžete vychutnat v úterý 15. března v secesním sále ZUŠ Frýdek-Místek. Přejeme příjemný hudební zážitek!

Milí diváci, zveme vás na divadelní představení K-PAX , které se koná ve středu 9. března v Nové scéně Vlast. Hra vznikla na základě úspěšné literární předlohy románu autora Gena Brewera a román proslavilo filmové zpracování literární předlohy, které bylo uváděno v českých kinech pod názvem Svět podle Prota v hlavních rolích s Jeffem Bridgesem a Kevinem Spaceym. Do moderní psychiatrické léčebny je přijat záhadný pacient, který o sobě tvrdí, že je mimozemšťan z planety K-PAX vzdálené od Země několik tisíc světelných let. Jeho pobyt na psychiatrii obrátí naruby životy nejen všech spolupacientů, ale i zdravotního personálu, včetně ošetřujícího lékaře, který se snaží odhalit pravou totožnost záhadného cizince. Přejeme příjemný kulturní zážitek!

Vážení diváci, zveme Vás na koncert špičkového smyčcového kvarteta, který se uskuteční ve čtvrtek 3. února 2022 v Národním domě. Zemlinského kvarteto je pojmenováno po rakouském skladateli, dirigentovi a pedagogovi Alexandru Zemlinskému (1871-1942), jehož obrovský přínos české, německé a židovské kultuře během jeho 16letého pobytu v Praze byl donedávna podceňován. Jeho čtyři smyčcové kvartety (druhý je věnován jeho žákovi a švagrovi Arnoldu Schönbergovi) patří k základnímu repertoáru souboru. Zemlinského kvarteto pravidelně vystupuje v České republice i v zahraničí (Německo, Švýcarsko, Rakousko, Francie, Monako, Lucembursko, Španělsko, Itálie, Belgie, Velká Británie, Irsko, Maďarsko, Slovensko, Bulharsko, Kanada, USA, Brazílie, Japonsko, jižní Korea). Mezi nedávná hlavní vystoupení Zemlinského kvarteta patří londýnská Wigmore Hall, Cité de la Musique v Paříži, Library of Congress, Place des Arts v Montrealu, Festival Pražské jaro a jejich debut v New Yorku na Schneider/New School Concerts Series.

Hledáme zájemce o stánkový prodej s vhodným sortimentem. Nabízíme prostor těm, kteří mají zájem za účelem prodeje předvést ukázky tradičních zvyků, technik a řemesel s velikonoční tematikou, ochutnávky velikonočních jídel a občerstvení, které k těmto svátkům patří. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat na tel. čísle 777 728 777 nebo e-mailem na: vlastimil.matejka@kulturafm.cz

Vážení diváci, ve čtvrtek 24. února 2022 v 19 hodin se v secesním sále Základní umělecké školy uskuteční koncert nejlepších žáků ZUŠ Frýdek-Místek, který je po dvou letech omezení kulturních vystoupení opět příjemnou příležitostí pro jejich prezentaci. Koncert, který pořádá Kultura F≈M, bude zařazen jako bonus celoročního cyklu koncertů pro kulturní veřejnost. „Na koncertě se představí dvacítka mladých talentů, kteří školu i naše město často reprezentují na různých koncertech, přehlídkách a soutěžích. Jsou to jednak komorní soubory - flétnový soubor TeMPrA, kytarové kvarteto či akordeonové trio, ale také sólisté,“ uvádí zástupce ředitele ZUŠ Frýdek-Místek Ladislav Muroň. Kromě hudebních nástrojů bude rovněž zastoupen zpěv i recitace. „Akordeonistky a kytaristé například vystoupili v rámci posledního zahraničního zájezdu na koncertech ve Finsku, Estonsku a Lotyšsku,“ doplňuje Ladislav Muroň. Na koncertě vystoupí také mladé talentované dívky -Veronika Šedová (housle) a Tereza Nguyen (klavír), které nedávno úspěšně složily přijímací zkoušky na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a zvolily si tak hudbu jako budoucí povolání. Podle Ladislava Muroně byla práce pedagogů a příprava studentů v posledních dvou letech kvůli pandemii covidu velmi složitá a rovněž prezentace výsledků výuky se často omezila jen na přenosy prostřednictvím moderních technologií popř. umístění na YouTube kanál školy. A právě proto je koncert nyní příjemnou příležitostí, jak opět prezentovat tyto mladé a hudebně nadané studenty. „Věříme, že tento autentický koncert potěší kulturní veřejnost a práce našich pedagogů a studentů tak bude oceněna.“ Koncertní program bude zveřejněn v kalendáři na našich webových stránkách.

Rádi bychom vám představili nový cyklus besed se zajímavými hosty především z našeho regionu, který bude moderovat fotograf, grafický designér a hudebník Lukáš Horký. Úvodní beseda proběhne v úterý 15. února 2022 od 18.30 v Multufunčkím sále Národního domu a další poté na stejném místě vždy jednou za měsíc. O prvním hostu, kterým bude vysokoškolský pedagog doc. Mgr. Jiří Siostrzonek Ph.D. ze Slezské univerzity v Opavě, a také o koncepci pořadu ve spolupráci s KulturaFM, se více dozvíte v rozhovoru, který vám nyní předkládáme.   Rozhovor s Lukášem Horkým  Dosud známe tvé jméno spíše ve spojitosti s tvůrčím focením, vizuální grafikou a hraní ve frýdecko-místeckých Downbelow… Jaké jsou tvé zkušenosti s moderováním? Jsem prostě rozkročený více směry. Asi to souvisí s mou teorií, že nejdůležitější je nosná myšlenka a vše další je jen otázka provedení a nalezení vhodného komunikačního kanálu. Je jedno, jestli to je fotka, plakát nebo písnička. A tím souvisí i moderování. Během své práce se setkávám se spoustou zajímavých lidí. Ať se jedná o umělce, sportovce nebo akademiky. Bylo by škoda se o ně nepodělit. Proto jsem s radostí kývnul na nabídku kultury FM dělat sérii pořadů, do kterých si budu zvát hosty. A abych odpověděl, je to moje první zkušenost, tak snad budou diváci ze začátku shovívaví… Jaký je koncept pořadu a jak dlouho vznikal? Stavěl jsi při výběru hostů na známých tvářích nebo na zajímavých tématech? Koncept vznikal přes vánoční svátky a vzniká v podstatě i teď, když domlouvám další hosty. Osobnosti a témata spolu úzce souvisí. Pozoruhodní lidé se většinou zabývají zajímavým tématem, což platí i obráceně. Rejstřík bude určitě pestrý. Alespoň doufám. Tvým prvním hostem bude vysokoškolský pedagog doc. Mgr. Jiří Siostrzonka Ph.D. ze Slezské univerzity v Opavě a tématem je „fotografická dokumentace mizejícího světa architektury, prostředí a proměny městské i venkovní krajiny“. Téma, jak víme, velmi blízké tvému srdci...  S Jiřím Siostrzonkem se známe léta. Potkal jsem ho ještě jako pedagoga hned ze startu studií na Institutu tvůrčí fotografie, když jsem vedl náš ročník k imatrikulaci. O této události mimochodem kolují historky ještě dnes (úsměv). Od té doby spolu často spolupracujeme. Například na dokumentaci Karvinska, které mě zajímá dlouhodobě. Točíme se i kolem bývalých Sudet, další moje srdcové téma. Vydali jsme společně několik publikací a další ještě chystáme. Jirka se ve svých esejích a textech často zabývá tématem vztahu člověka a prostředí, které ho obklopuje. Já se fotografování Frýdku-Místku věnuji systematicky od roku 2008 a řešíme vlastně úplně to stejné. Já jen místo textové formy využívám jako vyjadřovací prostředek spíš fotografii.  Je také všeobecně známo, že tě přitahuje historie města Frýdku – Místku, jehož kouzlo objevuješ prostřednictvím hledáčku fotoaparátu. Co všechno jsi během této dokumentace zjistil?  Do ulic Frýdku-Místku a okolí vyrážím, abych zaznamenával odraz doby. Fotograf Jindra Štreit mi vždycky říkal: „Foť všechno kolem sebe. Foť to, co máš nejblíž, i na první pohled banální věci, které časem nabydou na významu.“ A po letech můžu říct, že měl pravdu. Můj Frýdek-Místek je místo trochu temné. Město, které bylo uměle rozšiřováno někdejším rozmachem hutního průmyslu a hornictví. Lidé se sem stěhovali za prací, bez vztahu ke krajině, svým kořenům a hodnotám. Práce na tomto souboru slouží možná taky trochu jako terapie a pomocník při marném hledání ukotvení ve městě, kde jsem prožil skoro celý život. Jsem takový věčný hledač. Připravila Lenka Vašková