NO BORDERS AWARD vytváří prostor, kde fotografové z různých zemí spolupracují, sdílejí své umělecké projevy a podporují komunitu, která překračuje národní hranice.

Začínající fotografové, vybraní na základě mezinárodního Open Callu se během NBA účastní série virtuálních přednášek s profesionály z Polska, Česka, Slovenska, Maďarska a Ukrajiny. V rámci individuálních konzultací a odborných workshopů získávají zpětnou vazbu a praktické zkušenosti, které jim umožňují úzce spolupracovat a sdílet nápady s mentory a kolegy.

Open Air výstava představuje oceněné fotografie a je prvním zastavením ze série fotografických prezentací výsledků  NO BORDERS AWARD v zemích V4. Výstavu doprovází tištěný katalog a online verze, která je ve své digitální podobě inkluzivní platformou pro mezinárodní kulturní výměnu, umožňuje získat vhled do fotografovaných příběhů a témat a usnadňuje mezikulturní výměnu.  

NBA napomáhá rozvíjet smysluplný dialog, porozumění a slouží jako katalyzátor rozhovorů o identitě, dědictví a společných zkušenostech prostřednictvím fotografie. Projekt je financován z prostředků Visegrad Fund.

Partnerem projektu pro ČR je Kultura FM

PAŘÍŽ, výstava obrazů Ivo Nováka, vernisáž ve čtvrtek 1. 6. od 17 hod.

od 1. do 30. 6., ústřední knihovna Frýdek, Jiráskova 506, oddělení pro dospělé

Výběr nejkrásnějších filmových plakátů z archivu kina Vlast

v běžné otevírací době Kina Vlast

výstava foto-koláží Reginy Kusové

Životodárná voda, díky níž máme možnost uzdravit své tělo, zklidnit svou mysl a ponořit se do hlubin své duše.

od 1. do 30. 6., pobočka Místek, Hlavní třída 111, výstavní prostory schodiště

Výstava „Přetržené vlákno / Slezan a lidé“ je ponejvíce drobným mementem a prchavou vzpomínkou na ještě nedávný provoz textilní výroby ve Frýdku-Místku, který vlivem uzavření závodů a souběžnou akcelerací technologického vývoje obecně, upadl ve většině svých detailů v zapomnění. Kdo z generace mladých dospělých dnes dokáže popsat proces skaní, šlichtování, tkaní nebo barvení tkanin? Kdo dokáže popsat rozložení výrobních procesů v lidské a strojní síle? Vlákno historicky svázané s našim městem bylo přetrženo, a ať už viníme ruku neviditelnou nebo vládnoucí, je tak jako tak místem přistání jakési bezčasí, opouštějící svět prošlupů, člunků, děrných karet a jiných zdánlivě nedůležitých komponent procesu vznikání věcí. Tak tedy vstříc krásným novým strojům, ale pozor, magická černá skříňka je neprodyšně uzavřena a s kabelkou Hermiony Grangerové má pramálo společného. Možná by se nám šikovná tkadlena mohla v nadcházejícím období ještě hodit.

Lukáš Horký

Soubor Slezan byl focený nadvakrát, první fáze byla ještě, když jela šicí dílna. Vědělo se, že bude končit a já jsem chodil mezi zaměstnance a dokumentoval život. Nejdřív se báli, to bylo složité, takže prvních čtrnáct dní jsem fotil jenom zátiší, ale postupně jsem si k nim získával vztah a jakmile se otrkali, tak už se fotili skoro všichni.

Chodil jsem tam nepravidelně dva nebo tři měsíce na celou směnu, oni si dělali svoje a když se mi někdo líbil, tak jsem dělal portréty a samozřejmě během toho vznikaly i ty pokusné a různé rozmazané fotky a nějaké experimenty se zátišími, ale ty jsem ve finále nikde nepoužil, některé z nich jsou teď ve výstavě.

Ve druhé fázi už zůstala jenom půlka holek a šicí dílna měla končit, ale pořád se to protahovalo. Byli vlastně v permanentním ukončovacím procesu, jen nevěděli, kdy ten konec přijde. Stylizované portréty, vznikly během posledního dne, když už se vědělo, že je konec. Postupně jsem si je zavolal, sedli si na židli se světly, bleskl jsem to, oni si vzali igelitku a šli. Tehdy se ještě vůbec nepředpokládalo, že Landsberger půjde k zemi.

Černobílé fotky strojů jsou posunuté o několik let dál, do situace, kdy už Slezan nejel, firma nefungovala a lidi tam nebyli. Převlíkl jsem se za dělníka a vlezl tam. Zůstalo tam veškeré strojové vybavení, nahoře byly moderní stroje a pak se to celé nechalo zdemolovat. Všechny ty mykací stroje, které jsem tam fotil, šly do šrotu. Byly to mrtvý stroje, na kterých už nebylo, vůbec nic.

Záložna (bývalá Moravia Banka - 2. NP)

• Ne–Po: zavřeno
• Út–Pá: 15.00–18.00
• So: 10.00–13.00

Téma frýdecko-místeckých textilek reflektují i další akce ve městě pod společným názvem PO STOPÁCH TEXTILEK

Mary Cassatt se proslavila malbou běžných životů žen kolem sebe. Její radikální obrazy je ukazovaly jako intelektuální a zvídavé, což představovalo zásadní posun v tom, jak byly ženy v umění vnímány.

Vytvořila desítky obrazů a grafik matek a dětí, sama se ale nikdy nevdala, ani neměla děti. Byla vzdělanou umělkyní, která se rozhodla připojit ke skupině pařížských radikálů – impresionistů. Skrze její tvorbu a rozhovory s předními kurátory a umělci vypráví film příběh někdy přehlížené americké impresionistky, jejíž malby moderních žen ale stály v centru zásadních kulturních a společenských změn.

Exhibition on Screen je průkopníkem a největším producentem v oblasti filmů o výtvarném umění. Již 10 sezón přináší do kin prohlídky světových výstav i biografie velikánů umění.

USA | dokumentární | 12+ | titulky | 93 min. | 160 / 120 Kč

Přímý přenos derniéry Korespondence V+W z Divadla Na Zábradlí

„Život herecký je strašný — někdy vůbec ne.“

Korespondence Voskovce a Wericha je silnou výpovědí o životě dvou mimořádných lidí v nelehké době. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozešly, jsou strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhalují i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek. Tyto dopisy, které například u Jiřího Voskovce představují vrchol jeho poválečné literární tvorby, jsou neocenitelným dokladem duchovního světa V+W. „Forma zkratky, krátká spojení, divadelní narážky, privátní kódy, k tomu brilantní stylizace a neuvěřitelná oslovení i podpisy“ – tak velice výstižně charakterizuje tuto korespondenci kritika.

Hrají: Jiří Voskovec: Václav Vašák, Jan Werich: Jiří Vyorálek, Zdenička: Anežka Kubátová

ČR | záznam divadla | přístupný | česky | 150 min. | 350 Kč