Pouze na jeden týden se do vybraných kin vrací kultovní klenot Pulp Fiction: Historky z podsvětí režiséra Quentina Tarantina. Uveden bude u příležitosti 30. výročí od premiéry v nové 4K remasterované verzi.

Nejkultovnější z kultovních filmů 90. let je autorskou Biblí Quentina Tarantina, který v tomto opusu definoval základní prvky své režisérské poetiky a vytvořil dílo rozněcující náročné kritiky na festivalu v Cannes, levicové a pravicové intelektuály i zedníky dopřávající si po těžké šichtě trochu oddychu. Pulp Fiction je multižánrovým opusem, který přetéká fetišistickými detaily a popkulturními odkazy a zároveň dokonale funguje jako svrchovaně napínavý film rozvržený do inovativní příběhové struktury. Chcete vidět homosexuální znásilnění sbližující dva nepřátele na život a na smrt?

USA | krimi | 15+ | titulky | 154 min.

Výstava je prodloužena do 27. 10. 2024

Instalace slova, zvuku a objektu, který by mohl být portálem do duchovní sféry nebo ke kritickému nadhledu. Dočasný pantheon malých bohů, kteří neexistují, ale mohli by, otevírá v Galerii Věž hru s principy magického myšlení, které možná tvarují naše vnímání v intimitě domova víc, než jsme ochotni připustit.

VERNISÁŽ VÝSTAVY MIMOŘÁDNĚ V ÚTERÝ 4. 6. V 19.00 ZA ÚČASTI AUTORŮ

Ondřej Buddeus (*1984) je český spisovatel, překladatel z němčiny a norštiny, editor a pedagog. Autorsky se pohybuje napříč žánry i médii, často spolupracuje se dalšími umělkyněmi či umělci. Vydal čtyři básnické sbírky, poslední Zónu (2017), krátké prózy, vydává také literaturu pro děti (za německé vydání Hlavy v hlavě spolu s Davidem Böhmem byl nominován na Kinderliteraturpreis Frankfurtského knižního veletrhu v roce 2017), vytváří také projekty na rozhraní literatury a výtvarného umění – jako poslední realizoval se sochařkou Pavlou Scerankovou interaktivní Památník válečným veteránům v Ostravě. Je držitelem Ceny Jiřího Ortena, Magnesia Litera nebo Nejkrásnější česká kniha. Účastnil se kolektivních výstav například v New Museum (New York, 2014), při Steirischer Herbst (Graz, 2012), v Detroit Kunsthalle (Stavanger, 2022), v ČR pak v galeriích Futura, 123 Gallery, Gampa ad. Aktuálně působí na Akademii výtvarných umění v Praze. Byl šéfredaktorem časopisu pro současnou poezii Psí víno, který spolupracoval s literárními organizacemi a časopisy napříč Evropou, spoluzakládal a v letech 2017–2019 vedl státní agenturu České literární centrum. Věnuje se také teorii literatury, především teorií básnických textů a oblastí fikčnosti v poezii, na niž se soustředil v doktorském projektu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vydal jako spolueditor odbornou monografii Třídit slova. Literatura a konceptuální tendence 1949–2015 (tranzit.cz, 2015). Poslední autorskou a editorskou prací pak byla sbírka esejí o kultuře cyklistiky Je to jízda. O svobodě na kole ve městě a krajině (2021). Je členem Asociace spisovatelů.

Tvorba Matouše Hejla (*1989)zasahuje do oblasti vážné hudby, divadla, filmu a instalačního umění. V roce 2022 připravil společně s nezávislým divadelním souborem JEDL inscenaci Opera Ibsen, adaptaci Ibsenovy hry Přízraky, která získala ocenění divadelní kritiky v kategorii hudba roku. V témže roce se podílel na tvorbě Twitteru, performativní instalace s cvrčky a dronem pro festival Pražské jaro v rámci projektu Prague Offspring. Na tomto festivalu pak v roce 2023 zazněla v provedení souboru Klangforum Wien skladba Kývání. V roce 2018 se stal finalistou skladatelské soutěže České filharmonie, která premiérovala jeho skladbu Crossings. Hudba k filmům Ztraceni v Mnichově (2015) a Staříci (2019, společně s Miroslavem Srnkou) vynesla Matouši Hejlovi nominaci na Českého lva za nejlepší hudbu. V letech 2019 a 2020 uvedl Orchestr Berg jeho imerzivní skladbu Prolínám, stmívám. Kompozici studoval na pražské Akademii múzických umění a na Královské hudební škole ve Stockholmu.

 INSTALACE SITE SPECIFIC / 4. 6. - 31. 8. 2024

www.svatojanskavez.cz