Přijměte pozvání do sadů Bedřicha Smetany na májový rodinný festival pro všechny generace. Od 14 do 19 hodin si užijeme taneční vystoupení, koncerty kapel, divadélko, art & gastro zónu, nafukovací atrakce a další doprovodný program.

Nejen zamilovaní se budou moci zvěčnit ve fotokoutku.

MÁJ, LÁSKY ČAS / 1. května 2025 / sady Bedřicha Smetany / vstup zdarma

PROGRAM NAJDETE ZDE

Frýdek-Místek se letos opět stane centrem umění, designu a hudby díky festivalu art of život. Tento jedinečný kulturní projekt propojuje lokální i širší tvůrčí scénu a nabízí prostor pro prezentaci umění, hudby, módy, gastronomie a kreativních workshopů.

Kdy: 16.–18. května 2025
Kde: Záložna (bývalá Moravia Banka), Frýdek-Místek

Více informací, program a prodej vstupenek na:
www.artofzivot.cz
www.instagram.com/artofzivot
https://goout.net/cs/art-of-zivot/szospix/

Jaro je přívalem svěží energie a příslibem nového života. Přijďme ho přivítat do Velikonočního městečka na náměstí Svobody v Místku. Třídenní oslavy přinesou program pro děti i dospělé plný hudby, divadelních vystoupení i stánků s řemeslnými výrobky a občerstvením.

PROGRAM NA PÓDIU 17. - 19. 4. 2025

Čtvrtek 17. 4.

14.30 Velikonoční pohádka | Divadýlko Mrak

15.45 Tykráso | acoustic s prvky jazzu

17.00 Bandaband | blues rock

Pátek 18. 4.

10.30 Pohádka O zajíčkovi | Pohádkové divadlo Sandry Riedlové

12.00 Zpívané pašije | Schola Frýdek

14.00 Pohádka O Štěňátku | Pohádkové divadlo Sandry Riedlové

15.00 Děvětsil | dobová hudba

16.00 AV Beat of Yesterday | písně Beatles, Paula Simona, Elvise Presleyho...

Sobota 19. 4.

10.00 Zaječí úmysly | Mechulaláci

11.00 Velikonoční představení 1. vstup | Divadlo Kvelb

14.00 Velikonoční představení 2. vstup | Divadlo Kvelb

15.00 Jaro na dědině | DFS Ostravička

15.30 Velikonoční představení 3. vstup | Divadlo Kvelb

16.30 Plavci & Honza Vančura | legenda českého folku a country

14. 4. – 21. 4. 2024

STEZKA PRO NEJMENŠÍ: Hody, hody, doprovody | Sady B. Smetany

Hrací karty budou k dispozici na pobočkách TIC FM nebo on-line ke stažení na www.ticfm.cz

TISKOVÁ ZPRÁVA

Dynamická muzika z Uherského Hradiště, která zpívá a hraje od koncertů až po cimbálové besedy, vždy s úsměvem a v rytmu spojujícím tradici s novými hudebními proudy. Kromě prolínání s prvky jiných žánrů se Harafica věnuje autorské písňové tvorbě. Její koncert si vychutnáme 10. 4. 2025 v Národním domě.

Na otázky pro Kultura F≈M odpovídá odpovídá Petr Gablas, umělecký vedoucí a cimbalista Haraficy.

Jaké písně nemohou chybět ve vašem repertoáru a jaké žánry se zde prolínají?
Rádi začínáme něčím z našeho kraje – tím, na čem jsme vyrostli a co známe od malička. Beru to jako takové malé uvedení naší identity. I když se v průběhu večera může stát, že zabrousíme do jiné oblasti nebo žánru.

O co konkrétně jde? A na co se mají posluchači ve Frýdku-Místku těšit? 
Máme novou skladbu o zabijačce, která určitě pobaví. Z modernějších věcí bychom rádi zahráli několik filmových melodií. A aby byl program opravdu pestrý, zařadili bychom i jednu africkou skladbu. Aktuálně všude kolem pobíhají naše děti, tudíž bychom do repertoáru rádi zařadili průřez českými pohádkovými písničkami. Připravíme program tak, aby si každý našel to své. Už teď se moc těšíme!

Jaké písně jsou typické pro region uherskohradišťského Dolňácka?
Je to hodně podobné jiným folklorním regionům. Lidové písně jsou většinou navázány na tance. Nejznámější párové tance jsou „sedlácké“. Každá dědina má svůj vlastní tanec, který se liší melodií, krokem a samozřejmě tempem. Verbuňk, jak ho dnes známe, má také své regionální varianty, a to i u nás.

Většina z nás si pod pojmem folklor představí hlavně veselé a smutné lidové písničky o lásce, těžkostech života apod. Mají některé vaše písně i další přesah? Jak například vznikla Metanolová aféra? Dotklo se vás toto téma nějak osobněji?
Nás osobně naštěstí moc ne. Ale vnímali jsme, že to byla obrovská lidská tragédie. V našem repertoáru máme jak lidové písně, tak autorské skladby, ve kterých se zpívá o alkoholu a pití. Všechno ale s nadsázkou.

Jaké písně nebo skladby zahrnuje vaše autorská tvorba?
Naše písničky nemají hlubší programový záměr. Řekněme, že zrovna přijde nápad, text, přidá se rytmus – a je to. Je to hlavně otázka nálady a inspirace.

Kromě lidové hudby patří do vašeho repertoáru i známé filmové skladby. Je vaší snahou více se přiblížit publiku?
Možná to bude znít jako klišé, ale nás baví nezařazovat se do škatulek. To, že jsme kapela vyrůstající z folkloru, neznamená, že se musíme držet jen jednoho žánru. Zkrátka chceme dělat muziku, která nás baví a naplňuje. A myslím, že když to cítíme my, publikum to cítí také.

Hudbou také pomáháte např. benefičními koncerty, podporujete děti apod. Jsou Češi štědří vůči těmto aktivitám?
Myslím si, že když jde u nás tzv. do tuhého, umíme být neskutečně obětaví, nápomocní a solidární. Toho si moc vážím, i když jsou situace, kdy to třeba není tolik vidět.

Máte v kapele všichni svůj kroj? Při jakých příležitostech ho oblékáte?
V kroji už tolik nehráváme, ale když je příležitost – hody, slavnosti vína nebo folklorní festival – rádi si ho oblékneme. Je to spojeno i s repertoárem. Pokud hrajeme v kroji, hrajeme folklor. Vyhýbáme se tomu, abychom v kroji hráli například Edith Piaf nebo Kabáty – to je samozřejmě jen příklad, ne že bychom tyto skladby měli v repertoáru.

V tomto kontextu se mi vybavila pověstná scéna z Básníků, kdy Štěpán Šafránek přemlouval kamaráda, aby půjčil kroj Mirečkovi z Afriky na schůzku s dívkou, aby bylo jasné, že nejsou ze stejného města… Byla to legrace, ale přesto – je v dnešní době kroj vnímán jako komunikační nástroj (nejen pro seznamování)?
Myslím, že u nás pořád ano, i když globalizace dorazila i na Moravu. Pořád můžete vidět mladé lidi v krojích na různých událostech. Je to součást identity a mám pocit, že to začíná být znovu „cool“.

Kromě vystupování v tuzemsku máte zkušenost s hraním v zámoří – před pár lety jste absolvovali turné po USA. Jak na to vzpomínáte? Přišlo vás podpořit hodně krajanů? Jakou propagaci takový koncertní trip vyžaduje?
Všichni na to vzpomínáme jen v tom nejlepším. Byl to neskutečný zážitek. Hrát pro krajany, kteří tento druh muziky slyšeli třeba naposledy před 30 lety živě, bylo velmi emotivní. Na koncertech ale bylo i hodně rodilých Američanů, což bylo také skvělé. Tomu všemu předcházela dlouhá příprava a organizace, bylo to velmi náročné, ale lidé, kteří nám s tím pomáhali, byli skvělí.

Kvalitní a výhradně evropské snímky, které se zpravidla do běžné distribuce nedostanou, nabídne i letos soutěžní festival Dny evropského filmu (DEF). Festival nabídne mimo jiné i novinku francouzského režiséra Michela Gondryho, animovanou komedii Mayo, dej mi název, v níž vede tvůrčí dialog se svou malou dcerou.

PROGRAM

9. 4. 10.00
Obžalován: Pes
Pejsek Cosmos pokousal tři lidi a tak zapříčiní první soudní proces se psem v historii. Obhajoba a vlastně celý proces vyvolávají otázky o vztahu lidí ke zvířatům. Režijní debut herečky Laetitie Dosch, která také ve filmu ztvárnila hlavní lidskou roli v podobě idealistické psí obhájkyně.

Máte rádi tanec v rytmu latiny? Chcete získat základy tanců jako je chacha, samba, jive?

V Národním domě jsme od ledna spustili kurz - LATIN DANCE SÓLO - a pro velký zájem nyní přidáváme další pokračování kurzů, pro začátečníky i pro pokročilé.

Oba kurzy jsou již v prodeji, zahájení lekcí je 7. dubna. Podrobnosti najdete na webu v sekci KURZY.

Latin dance sólo - začátečníci | Petr Polák
Latin dance sólo - pokročilí | Petr Polák

Těšíme se vás!

Projekt „Společně My“ je přeshraniční iniciativa, realizovaná v rámci evropského programu Interreg, zaměřená na propojení české a polské umělecké komunity skrze fotografii.

Projekt zahrnuje čtyři víkendové tvůrčí pobyty a dva fotografické výlety v Bielsku-Białé a Frýdku-Místku pro účastníky vybrané na základě mezinárodního open callu, od února do července 2025. Výsledkem budou veřejné multimediální prezentace v obou lokacích a společný fotografický katalog, který dokumentuje nejen krajinu a kulturu regionu, ale i samotný průběh projektu.

Cílem projektu je posílení přeshraniční spolupráce a podpora regionální identity prostřednictvím sdílení tvůrčího procesu. Organizátorem je Nadace Centrum Fotografie ve spolupráci s Galerií FM, Národní Dům, Frýdek-Místek, p.o. Fotografie vzniklé v rámci „Společně My“ budou součástí XI. FotoArtFestivalu pořádaného FCE v Bielsku-Białé během října 2025.

První setkání v rámci česko-polské fotografické integrace – „Společně My” – se uskutečnilo ve dnech 28. února až 2. března 2025 v polských Beskydech „Chata Pod Laskiem w Soblówce“, diskutovali jsme nad fotografiemi a pořizovali snímky okolní krajiny. Děkujeme všem za účast, bylo to krásné!

Srdečně Vás zveme na druhý tvůrčí plenér, který se uskuteční ve dnech 28. – 30. března 2025 na chatě Švarná Hanka na Gruni. Na plenéru se sejde 12 fotografů z Česka a 12 z Polska. Náklady na účast na plenéru, ubytování a stravování jsou hrazeny z grantu Interreg. Prosíme o potvrzení účasti do 13. března 2025, o pořadí přihlášek rozhoduje jejich časová posloupnost.

Z fotografií pořízených během česko-polských plenérových setkání, vznikne souhrnný katalog a multimediální prezentace, která bude vystavena v Bielsku-Bílé (Pl) a ve Frýdku-Místku (ČR).

Čekají nás ještě dva další plenéry – podrobnosti později!

Písničkář a také karikaturista Mirek Kemel dokáže přinášet příběhy s téměř terapeutickým přesahem. Na pódiu těží z podpory vynikajících muzikantů, kteří – opřeni o základ jemnějšího folk-rocku – dokáží překračovat hranice žánrů. Do Frýdku-Místku /21. 3. 2025, Nová scéna Vlast/ zavítá s čerstvou deskou Mordyjé, kterou vydal loni na podzim. Více o ní i o sobě odkrývá v rozhovoru pro Kultura FM.

Album Mordyjé obsahuje vedle čerstvých novinek i starší kusy v nové podobě. Vznikalo s lehkostí? 

Deska Mordyjé vznikala s radostí. Některé písničky vždy vznikají s větší lehkostí než jiné. Celkově k psaní písniček potřebuji klid a pohodu. Při psaní se netrápím, když to nejde, odložím to na jindy. Naučil jsem se nespěchat.

Co si představit pod slovem Mordyjé, které tvoří název hlavní písně a zároveň i celé desky? 

Mordyjé má více významů. Pro mě je zakletím, výrazem vzdoru. Že jsou chvíle, kdy je důležité nesložit ruce do klína, ale postavit se osudu a bojovat.

Co vás vede k tomu se vracet k některým starším písním?

Rád se vracím ke starším textům, které mi připadají nosné a ke kterým jsem kdysi složil muziku, která mi už dnes připadá třeba příliš jednoduchá. Skládal jsem dříve na akordeon a protože jsem na něj moc neuměl, šil jsem si písničky na tělo tak, abych je dokázal zahrát. Myslím, že jsem už všechny starší písničky, kde mi bylo líto, z mého pohledu, dobrého textu, tímto způsobem zpracoval a tím jsem to uzavřel. Od teď už budu skládat jen nové věci.

Deska je také nominována na Cenu Anděl v kategorii folk. Potěšilo vás to?

CD Mordyjé je v širší nominaci na Anděla. Samozřejmě z toho mám radost. Ale zůstávám při zemi. Letos je konkurence velmi silná.

Jaká hudba vás inspiruje?

Mám několik svých oblíbenců, ale je fakt, že moc muziku neposlouchám. Od mládí jsem měl rád Roberta Křesťana, Vaška Koubka, Vladimíra Mišíka, Ivana Hlase, Krausberry…

Jak dlouho vlastně trvá vaše hudební kariéra? Dá se říci, že je to jakási kompenzace – k tvorbě karikatur, další oblasti, které se věnujete? Nebo zde dochází k prolínání?

Muzice i kreslení jsem se začal věnovat na gymplu. Karikaturou jsem se začal živit celkem dávno, v roce 1990, koncertovat až zhruba před 15 lety. Obě profese mám rád, u jedné odpočívám od druhé. Ještě do nedávna jsem je od sebe striktně odděloval. Dnes na koncertech někdy vyprávím své kreslené vtipy.

Jaké osobnosti si berete nejčastěji na „paškál“? A jsou takové, na které se nedá udělat karikatura?

Jsem deníkový karikaturista, takže reaguji na aktuální dění ve společnosti a od toho se také odvíjí, koho karikuji. Nejčastěji naše čelní politické představitele. Špatně se kreslí mladé hezké tváře bez výrazných rysů.

 Jaké vtipy vás osobně pobaví?

Mám rád chytré vtipy s obecným přesahem, ale i aktuality, které za nějaký čas už nikdo nepochopí. K deníku to patří, je to taková kronika všedního dne. Některé skutky a události naši potomci už nikdy nepochopí.

Byl jste ve škole spíše typem baviče nebo jste si spíše psal/kreslil „do šuplíku“?

Býval jsem spíše bavičem. Rád jsem lidi bavil. Ale jinak jsem introvertem, zalezlým ve své ulitě.

Kdo tvoří gró současné kapely, se kterou přijedete do Frýdku-Místku? Budete mít i nějaké hosty?

Základem naší kapely je kvartet ve složení Vlastimil Konopiský (kytary),Tomáš Görtler (akordeon, klávesy), Petr Mikeš (kontrabas) a do Frýdku Místku přijede i jeden z našich dvou alternujících bubeníků, skvělý Martin Novák z Druhé trávy.

Lenka Vašková

Divadelní a filmový herec Tomáš Hanák se tentokrát publiku představuje v roli cykloturisty po legendárním ostrově Kuba. S její atmosférou, místní kulturou, hudbou, a také zajímavostmi z místního života nás seznámí v poutavé besedě v rámci FESTIVALU CYKLOCESTOVÁNÍ /1. března 2025 Nová scéna Vlast/. Proč si pro svou cestu vybral právě Kubu, jaká je každodenní realita v zemi a co to znamená pro turistu lačného objevování, poodhaluje v rozhovoru pro Kultura FM. 

Co pro vás znamená cestování na/s kolem?

Vyzkoušel jsem si už vandr pěšky a stopem středním Tureckem, na rozvrzané slaboučké motorce jsem Ho-Či-Minovou stezkou projel Vietnam… Kolo je obrovská svoboda, jakákoli pěšinka je dostupná, neděláte rambajz; je to vlastně takový jednostopý kůň. A navíc si zpevňujete figuru a stáváte se krásnějším.

Proč jste si vybral Kubu? Kolik času jste celkově v zemi strávil?

Dva měsíce v sedle. Ale žil jsem tam dva roky už v útlém dětství, táta strojař pomáhal zachraňovat fabriku, kterou Fidel Američanům ukrad´...pardon, znárodnil. Už tehdy jsem si ostrov samozřejmě zamiloval, ale i Kubánce a španělštinu. Pozor - znalost alespoň základních frází je na Kubě po čertech důležitá – pokud tedy míníte opustit hranice svého hotelového rezortu na Varaderu. Mimochodem, sami Kubánci říkají Varaderu „planeta Varadero“, protože život mimo turistická centra je zoufalý – a turista by je ideálně neměl nikdy spatřit.

Přesto, jaká místa vám učarovala a proč?

Těžko říct. Mám rád místa, kde nepotkám turisty, normální život, periferie, vesnice, pustiny. Havana je magický přelud – ale i díky tomu, že tam najdete bortící se paláce, slumy, bídu – Kuba bývala jednou z nejbohatších zemí Latinské Ameriky; dneska je druhou nejchudší – po Haiti. Ale předpokládám, že si v Havaně, třeba na bulváru Prado, můžete koupit i nějakou pěkňoučkou Vuittonovu kabelku. Nejraději jsem se motal po východě Kuby, provincii Oriente, Holguin, Mayarí, Queto, Baracoa – ale nejradši jsem se vždycky vracel do městečka Gibara na severu. Zničené hurikánem, ale atmosférou naprosto unikátní, důvěrné, poetické, přátelské, neprosto neturistické.

V kontrastu s krásnými plážemi a turistickými letovisky se země aktuálně potýká s opakovanou hospodářskou krizí. Jak moc to ovlivňuje služby pro turisty?

Black-outy - včetně celodenních - se v poslední době staly běžnou realitou. Nejde proud, není nafta, ani benzín. Samozřejmě, projíždět se temným, neosvětleným městem má svůj prapodivný půvab, ale Kubánci v tom žijí denně. Nejde proud, takže nebude kafe, nebude jak uvařit, mrazáky vytečou, pivo bude teplé – ale možná vůbec nebude, protože není nafta do náklaďáku, který by pivo přivezl. Anebo mouku. To samé s balenou vodou – musel jsem mít speciální flašku s filtrem. Mizerie. A turistů logicky rychle ubývá – a Kuba jiné zdroje příjmů prakticky nemá, ještě snad nikl, kobalt.

Počítají zde vůbec s nějakým servisem pro cyklisty (cizince)? Fungují zde půjčovny?

V Havaně nebo Santiagu nějakou půjčovnu najdete, ale nebude levná a kola nebudou slavná. Nemlich to samé ostatně s půjčením auta. Silnice jsou většinou prachbídné, často pekelné.  Ale Kubánci mají kola, dost často padesát let staré „Ukrajiny“ – a když není benzín, je kolo záchranou, pracovním prostředkem. Takže kolo vám tam opraví skoro v každé vsi, sice mnohdy trochu kutilským způsobem, ale opraví. Nouze je naučila housti – a ve vynalézavosti a improvizaci hrají Kubánci fakt světovou ligu!

Podle čeho jste vybíral trasu? Mají zde vůbec nějakou síť cyklostezek?

Pokud tam nějaká cyklostezka je, tak já ji teda neviděl. Možná je v plánu na 22. století. Jede se po „normálních“ silnicích – výhodou je, že aut jezdí pramálo. Nevýhodou je, že volské nebo koňské povozy a káry za sebou nechávají tzv. koblížky, respektive výtrusy, které pak déšť rozmáčí – no a Hanák si samosebou sebou nevzal blatníky...

Během cesty jste měl možnost setkání s místními v jejich běžném životě. Jaké pocity to ve vás zanechalo?

Kubánci jsou směsí Španělů a černých otroků z Afriky. Takže tam uvidíte nekonečně moc podob, tváří, barev očí, figur, šíjí, boků, lýtek, stehen...triumf pestrosti a rozmanitosti. Rádi by se bavili, smáli – mám spoustu veselých a srdečných vzpomínek! - tancovali, hráli s dětmi, četli, vzdělávali se… Jenže každodenní realita je prostě beznadějná. Propaganda funguje až děsivě. Cenzura internetu jakbysmet – ten ale funguje jen málokde. Vlastně se mi tam už ani nechce vracet: taková země, takoví lidé – a taková tragédie, taková emigrace, takové zoufalství. Mierda!

A jaká je všeobecně nálada v zemi v čele s aktuálním prezidentem Miguelem Díaz-Canelem Bermúdezem?

Vždycky, když Miguel mluví v televizi – teda pokud jde proud – tak sedí u počítače, aby to vypadalo moderně a dynamicky. Prdlajz. Nic se nehýbe, nevyvíjí, nezlepšuje, nezjednodušuje. A strana a vláda mají strach. Poslední peníze se strkají do silových složek. Bojí se, že přijdou o pozice a výhody, o kdysi zabrané krásné domy, o možnost mít auto. Korupce a systém protislužeb funguje. Kuba je učebnicovou ukázkou cesty do pekel ve jménu pracujícího lidu. Štafetu přebírá Venezuela. Za Obamy svitla naděje, ale byl to jen záblesk. Uvidíme, co Donald. Třeba se na Kubu vrátí McDonald´s? Nikdo neví. Návrat „amerického“ kapitalismu není samozřejmě nejroztomilejší představou – ale prostituce tam stejně radostně kvete. A byla by práce! A mámy by alespoň měly z čeho upéct dětem buchtu. A koupit dobré tenisky. A řemeslníci by si mohli koupit barvu, kterou potřebují – ne tu, která zrovna zázrakem do krámu dorazila...pravděpodobně rudá. Patria o muerte – venceremos.! Vlast nebo smrt – zvítězíme! Mnozí Kubánci vám šeptem prozradí: tak to snad už radši tu smrt. Fidelových ideálů se nenajíte, navíc už stejně dávno ztratily chuť a lákavost. Mierda.

Jistě jste měl možnost nahlédnout i do místní kultury. Dotklo se vás, co by profesionála, něco konkrétního?

Moc ne. Kytarista v Havaně vám na Malecónu za pár euro zahraje něco od Buena Vista Social Club. V nějakých drahých barech možná zahrají dobří muzikanti Guantanameru. V přímořském Manzanillu jsem jednou zaslechl – uprostřed ponurých ulic – až snový latino-jazz. Myslel jsem, že si někdo pouští z cédéčka špičkovou muziku z nějakého festivalu – houbeless, ve vybydlené místnosti bylo šest muzikantů a stará dřímající šedivá zpěvačka. Hráli pro sebe, ale jak! Málem jsem upad´ úžasem. Občas nějaká galerie s obrazy spíš pro turisty – i v kultuře samozřejmě platí podmínka loajality s režimem. Většina těch opravdu dobrých umělců je už dávno v Miami, v Texasu, v New Yorku.

A mají místní povědomí o české kultuře?

Nějaký starý profesor možná. Možná někdo propašoval z Mexika Kunderu. Jednou jsem se zastavil ve vesnické škole u cesty, široko daleko nic. Černý učitel a vyjevené děti k zulíbání v bělostných uniformičkách. Abych zjednodušil komunikaci, řekl jsem, že žiji v Československu. S údivem mě opravil – ale vždyť jste se přece se Slovenskem rozvedli…? Prý ho dějiny Evropy zajímají – „...a třeba ten váš Maestro Juan ´us...“ – písmeno „H“ se ve španělštině nevyslovuje. Maestro Juan Hus. Málem jsem upad´ podruhé.

Jakou stopu zanechal na Kubě Tomáš Hanák? 

Stopy smyl déšť. Ale pěkný kus srdce jsem tam nechal. A v letadle při odletu – směrem k fastfoodům a dvěstě druhům jogurtů - i pár slzí uronil. Nevíme, co máme. Neumíme si toho vážit. Mierda.

Připravila Lenka Vašková

DALŠÍ PROGRAM S TOMÁŠEM HANÁKEM

Hned druhý den po skončení festivalu Cyklocestování přivítáme Tomáše Hanáka ve Frýdku-Místku v roli recitátora /2. března, Národní dům/. Moravské klavírní trio zde zahraje hudbu Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Ennia Morriconeho a dalších mistrů. Tomáš Hanák odhalí nejedno tajemství v korespondenci Bohuslava Martinů a Frances, manželky Jaroslava Ježka.

Nahlédněte do skandinávské kultury skrze divácky oceňované filmy z Dánska, Švédska, Finska, Norska a Islandu. Až do 21. ledna můžete v Kině Vlast postupně zhlédnout několik nových snímků ze zemí Skandinávie.

Nesmírný (16. 1.) je pokračováním oblíbené dánské detektivní série legendárního oddělení Q. Jde o divácký hit v čele s hvězdným Ulrichem Thomsenem, který opět ztvárnil detektiva Carla Mørcka. Detektiv Mørck a jeho tým znovuotevírají odložený případ na ostrově Bornholm – ve hře je smrt mladé dívky, kult a zmizelé ženy. Mørck musí vyřešit případ a utkat se s vlastní minulostí, aby se spolu s jeho snoubenkou mohli v životě posunout dál. 

Film Erika Poppeho portrétuje děsivou osobnost norského předsedy vlády Vidkuna Quislinga, jenž kolaboroval s nacisty a zradil svou vlast. Teď osamocen čeká na soudní proces v temné cele, uzavřen pouze se svými myšlenkami. Cítí Quisling za své činy odpovědnost? Tíží jej svědomí? Mění se jeho hodnoty a morálka před nevyhnutelným koncem? Tvůrci předkládají fascinující otázky ohledně dobra, zla, lži a pochyb (19. 1.).

Křehký environmentální dokument z Finska sleduje skupinu mladých aktivistů, která se postaví průmyslovým gigantům, jež systematicky likvidují les a ohrožují životní prostředí. Překrásné kompozice a střídání filmových formátů filmu Tenkrát v lese (20. 1.) jsou fluidně provázané s rytmickou střihovou skladbou, která zpřítomňuje klid a moudrost přírody, na jejíž důležitost v hektické době často zapomínáme. 

Nekorektní a odvázaná animovaná komedie, která však nezapomíná na srdce, to je Spermageddon (21. 1.). Jakoby se spojilo V hlavě a Prci, prci, prcičky. Ocitáme se ve varlatech protagonisty Jense, který obývá a pečlivě řídí organizovaná společnost spermií. Jejich životní cíl je jasný – udělat vše pro tu nejlepší ejakulaci. Paralelně pak sledujeme vztah Jense a Lisy, kteří poprvé objevují nahá těla svých protějšků a sexualitu. Když se oddají prvnímu společnému sexu, smysl spermií se najednou mění. Již nekončí v dlaních svého pána, ale razí si cestu přímo k vajíčku.

Strhující životopis švédského politika a státníka Daga Hammarskjölda byl nominovaný na osm švédských filmových cen Guldbagge. Napětí studené války vrcholí. Neoblomný Hammarskjöld (21. 1.) již několik let platí za váženého diplomata, který díky zásadám preventivní diplomacie dokázal předejít několika konfliktům, kdy dokázal korigovat přetrhané vztahy mezi Východem a Západem. Strhující historické drama nabízí portrét muže, který byl dle Johna F. Kennedyho největším státníkem minulého století. Oddaným způsobem jej ztvárnila švédská hvězda Mikael Persbrandt.

Aktuální program SCANDI

16. 1. | 19.00  Nesmírný

19. 1. | 19.00 Quisling

20. 1. | 19.00 Tenkrát v lese

21. 1. | 17.00  Spermageddon

21. 1. | 19.00 Hammarskjöld

Kateřina Englichová je výraznou osobností evropské harfové scény, která vystupuje na prestižních scénách po celém světě. Martina Kociánová je v povědomí veřejnosti pro svou moderátorskou a novinářskou profesi. Zároveň je však její vášní klasický zpěv.

Tohle spojení dvou okouzlujících dam nabídne 18. února 2025 ve Frýdku-Místku hudbu českého skladatele Antonína Dvořáka, kterého můžeme považovat za pokračovatele tradice mimořádných českých osobností dobývajících Evropu, v případě Dvořáka přímo svět.

O vášni k hudbě, autentickému přístupu ke svým profesím a spojení, ze kterého vzešlo nádherné přátelství, se můžete začíst v rozhovoru pro Kultura FM.

Čím je pro vás klasická hudba?

Kateřina Englichová
Bez patosu vším... živobytím, zábavou, vzpruhou, nikdy nekončícím procesem, životní estetikou, smýšlením, nekonečnou výzvou.

Martina Kociánová
Neodmyslitelnou součástí mého života. Na rozdíl od Kateřiny mám ještě i jiné povolání, které je mnohem méně poetické, ale obojí se vyznačuje tím, že se jim musíte věnovat nepřetržitě. Bez hudby bych nebyla kompletní.

Na koncertě v Národním domě zazní hudba českého skladatele Antonína Dvořáka. Čeho si na jeho hudbě ceníte? Která jeho skladba patří k vašim oblíbeným?

Kateřina Englichová
Jelikož můj praprapradědeček Antonín Liehmann byl první učitel hudby Antonína Dvořáka ve Zlonicích a moje praprababička Johanna Cavallarová zase zpívala Dvořákovy opery v Národním divadle a některé i premiérovala, mám k jeho hudbě velmi blízko. Jeho symfonie, Stabat Mater, písně jsou skvosty. Operu Rusalku považuji za nejkrásnější operu vůbec.

Martina Kociánová
Dirigent Libor Pešek řekl o Antonínu Dvořákovi: „Moje krev se k němu spontánně hlásí a nevím, co bychom si bez jeho hudby počali. Řekl za nás totiž prakticky všechno. V radosti i utrpení.“ A tím dokonale vystihl, co k Dvořákovi cítím. Jeho opravdovost a skromný génius je pro mě v hudbě tím nejautentičtějším. Krásně se mi povídalo o Dvořákovi se Zdeňkem Mahlerem, který napsal knihu Dvořák v Americe, a tak se mi občas obě mé profese protnou. Několik let jsem zpívala žínku v Rusalce a nikdy jsem nepřestala žasnout a objevovat nové, pro mě dosud skryté roviny jeho vzkazu.

Bylo náročné přizpůsobit Dvořákovu hudbu pro harfu sólo a pro harfu se zpěvem? Kdo je autorem celého projektu?

Kateřina Englichová
Na dramaturgii jsme se podílely obě, já jsem adaptovala vše pro harfu, což nebylo vždy jednoduché, abych “nepoškodila” původní zápis. Martina propojila hudbu zajímavým textem.

Martina Kociánová
Chtěly jsme s Kateřinou, aby se z celého koncertu stal „komponovaný pořad“, kdy se přirozeně hudba doplní mluveným slovem. Jen se z toho nikdy nesmí stát výchovný koncert. Při vystupování s jedním nástrojem je zpěvák někdy hodně „nahý“, ale Kateřina dokázala úpravy, mnohdy pro celý orchestr, výborně „zahustit“.   

Jména Kateřina Englichová i Martina Kociánová jsou známá po Evropě, tak i v zámoří. Koncertujete s tímto vaším pořadem i mimo Českou republiku?

Měly jsme už příležitost spolu v zahraničí vystoupit. Program se ale uzpůsobuje vždy příležitosti a pořadateli.

Jak vnímají skladatele Antonína Dvořáka ve světě?

Kateřina Englichová
V okruhu milovníků klasické hudby je ikonou. A mnohdy i lidé ne tolik znalí této hudby poznají jeho melodie, které jsou pravidelně používány ve filmech nebo v reklamě. Jedna za všechny je určitě Humoreska.

Martina Kociánová
Před lety se dělal průzkum, které skladby patří na světě k nejhranějším. A na prvním místě se umístilo Largo z Novosvětské a Dvořákův violoncellový koncert. To mluví za všechno. 

Jak současní posluchači klasické hudby nahlížení na harfu, nástroj, který patří k nejstarším hudebním nástrojům vůbec?

Kateřina Englichová
Setkávám se jen s pozitivní reakcí a mnohdy s určitým překvapením, co vše se dá na harfu zahrát. To mě moc těší. 

Paní Kociánová, vás lidé znají spíše než jako pěvkyni z televizní obrazovky jako moderátorku a této oblasti se stále věnujete. Nyní např. připravuje pořad Kupředu do minulosti. Čím je pro vás minulost a proč je důležité si ji připomínat?

Historii jsem vystudovala, protože byla mým koníčkem a je dodnes, byť se můj vztah k ní časem zesložiťuje. Uvědomuji si, že doufat, že se z historie poučíme, je jako doufat, že v právu najdete spravedlnost. Historii beru jako neustálý zdroj otázek, poznání a omylů, a i proto je důležité se jí věnovat. Aby si člověk připomínal, že nic, co ho obklopuje nesmí brát jako danost, o které se nediskutuje.        

Pozvete si do svého pořadu jako čestného hosta i Kateřinu Englichovou?

V Kupředu do minulosti řeším „témata,“ a tam byl několikrát hostem manžel Kateřiny, se kterým jsme spolu řešili energetickou bezpečnost. Pro čestné hosty mám v Rádiu Universum pořad „Rada starších“, kde si povídám s hosty o nich samotných, o jejich zkušenostech, poznání. Tam by se mi Kateřina moc líbila. Ale ten název pořadu mi přitom, jak Kateřina vypadá mladě, připadá zavádějící.    

Co pro vás znamená spojení Kateřina Englichová a Martina Kociánová?

Kateřina Englichová
Dlouholeté přátelství a můj obdiv k tomu, jak se Martina, byť klasicky nevystudovaná zpěvačka, vypracovala a díky své lásce a zapálení pro zpěv dostala tak daleko.

Martina Kociánová
Není vždy samozřejmé, že s někým, s kým vystupujete, jste také přátelé. Že žádná cesta na koncert není dost dlouhá, abychom si stihly všechno říct. Kateřina je mimořádná hudebnice, známá po celém světě, a tak mě nepřestane udivovat její empatie, pokora a neustálá inspirace, kterou s ní na jevišti zažívám. 

Děkuji oběma dámám za rozhovor.

Lenka Vašková

Českého herce a muzikanta Milana Devinne můžete znát jako hudebního hosta talkshow Petera Freestonea, osobního tajemníka Freddieho Mercuryho. Je také jediný český herec, který se objevil ve filmu Bohemian Rhapsody.

Milan připravuje v Itálii velký koncertní projekt s tamními muzikanty a orchestrem, který přeneseme jako novoroční koncert i do Frýdku-Místku /6. 1. 2025/. Orchestrální party obstarají v komornějším provedení někteří členové našeho místního symfonického orchestru.

"Hudba je jediným jazykem na světě, kterému všichni rozumíme," říká český zpěvák s německými kořeny, příležitostní herec a eventový producent Milan Devinne v rozhovoru pro Kulturu FM.

Jak vypadala vaše spolupráce s panem Freestonem na vzpomínkovém pořadu Takový byl Freddie Mercury?  

Tento projekt v nás silně zarezonoval. Měl jsem tu čest sdílet parket pódia s někým, kdo stál vedle jedné z největších hudebních ikon světa, a to dlouhých 12 let. Trvalo dlouho, než jsme vytvořili ideální atmosféru, také jsme přearanžovali skladby skupiny Queen tak, aby odpovídaly divadelní atmosféře, tedy do unplugged varianty. Zde jsme se trochu obávali reakcí publika, ale nakonec vše dobře dopadlo a naše aranže se líbily i kytaristovi skupiny Queen Brianu Mayovi, zejména naše verze skladby The Show Must Go On. Bylo pro nás zásadní neimitovat, nenapodobovat, a hlavně předat kus sebe. Všichni jsme zapálení muzikanti, a tak rádi předáváme divákovi i naši radost a emoce. Jako úžasné zakončení celé spolupráce se s touto talkshow vydáváme do japonského Tokia, do Hulic Theatre, kde nás čeká vyprodaných 1200 míst. To vnímáme jako obrovský dar a možnost zakončit tento projekt s velkou grácií a pokorou.

Jak vás v životě a následně na vaší hudební dráze ovlivnila kapela Queen?

Hudba skupiny Queen hrála u nás doma už od mého narození. Díky tomu se mi dostala pod kůži, později jsem začal vnímat originalitu a jedinečnost této hudby, až jsem ji ve svých 14 letech zařadil i do svého repertoáru, což bylo v tomto věku velice naivní. Nevytrénovaný hlas a Freddie Mercury?! Špatnou technikou a přístupem ke zpěvu jsem přišel na půl roku dokonce o hlasivky. Nicméně hráli jsme na různých oslavách či svatbách, a tak jsem se postupně začal profilovat. Zpočátku jsem hrál na elektrickou kytaru a doprovázel vokály, ale zjistil jsem, že zpěv jako takový je mi natolik blízký, že jsem se na něj plně zaměřil a nasadil nový motor. Chtěl jsem být frontmanem v projektu, který by měl větší rozsah a zároveň by byl výzvou.

Vzpomenete si na první setkání s Petrem Freestonem? Bylo to tuším na jednom z vašich koncertů, kde pan Freestone přišel jako divák a vy jste tam zpíval právě písničky od Queenů?

Pana Freestona jsem potkal před 14 lety a bylo to pro mě něco neuvěřitelného. Potkat někoho, kdo byl nejbližší osobou mému idolu. Oslovil jsem ho a on mi nabídl pomoc s anglickou výslovností při interpretaci a postupem času se z toho vyvinulo rodinné přátelství a také spolupráce. Pan Freestone byl ale i zásadním milníkem v mém životě. Moc dobře věděl, co tato branže obnáší. Pevně mi věřil a podporoval mě v tom směru, kterým jsem chtěl jít. Jeho rady a přesvědčení, že na to mám, mi byly obrovskou oporou a hnacím motorem.

Mnoho lidí si v Česku myslí, že právě on mě postavil do hotové pozice a vše přišlo samo, ale opak je pravdou. Vždy jen pohlížel z povzdálí a případně pootevřel dveře, ale vše ostatní muselo přijít ode mě. A myslím, že je to nejlepší, čemu člověk v životě může čelit. Vyšlapat si cestičku sám a pak si toho může vážit.

Díky němu jste dostal i šanci objevit se ve filmu Bohemian Rhapsody?
Bylo to malinko jinak. V začátcích naší spolupráce na zmíněné talkshow dostal Pete angažmá ve filmu (Bohemian Rhapsody). Z týdne se však stalo 14 dní, pak měsíc. Takže jsme museli náš společný program přesunout na další rok a rozhodl jsem se Petera při natáčení navštívit a tam jsem se ho zeptal, zda by bylo možné si ve filmu zahrát (jak se u nás říká: líná huba – holé neštěstí). Na to mi odpověděl, že je „malým pánem,“ ale další den mi přišel oficiální e-mail castingové společnosti 20th Century Fox s žádostí, abych zaslal své fotografie a portfolio. V té době jsem neměl nic jiného než fotky v uniformách SS a gestapa z natáčení dobových snímků, ale i tak jsem je poslal.

A zapůsobily…
Casting si mě vybral do scény v Mnichově, kde s představitelem Paula Prentera (Alan Leech) vcházíme do obýváku, kde vyrušíme Freddieho s Mary. Alan Leech zde dokonce použil mé jméno k oslovení, které ve filmu zůstalo. Peter mi tehdy volal: „Mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu. Ta dobrá je, že si tě vybrali do filmu. Ta špatná, že budeš zase hrát Němce.“

Posunulo to nějak dále vaše herecké šance tady v Česku? 
Další herecké příležitosti v Česku nebyly, a ani jsem je nijak zásadně nevyhledával. Musíme si přiznat jednu věc – to, že jsem se objevil na pár vteřin v hollywoodském trháku, ze mě herce neudělá, a zároveň ty další role byly tak malé, že nestály za větší pozornost. Beru to jako úžasnou zkušenost a možnost nahlédnout za oponu jiné profese, což se vždy hodí, aby měl člověk relevantní názor a postoj na ostatní. Za herce se tedy nepovažuji a mé místo je na pódiu za mikrofonem. Tam jsem doma.

Přes Queeny jste se, údajně díky vašemu vzezření, dostal i k další velké hudební ikoně – Davidu Bowiemu. V Berlíně jste založil na jeho počest kapelu SuperHeroes, se kterou jste během celoročního projektu vystupoval po celém Německu.  Jak to s odstupem času hodnotíte? Byla to dobrá zkušenost?
K tomuto projektu jsem se dostal, když jsem v roce 2014 režíroval světové turné australské kapely v USA. Právě tam vznikl první podnět k něčemu takovému, což mě následně zavedlo ke skvělým muzikantům v Berlíně. Do hloubky jsem se seznámil se skladbami Davida Bowieho a otevřel se mi tak zcela nový svět. Bylo to dlouhodobé zkoumání nového „vesmíru,“ protože David Bowie je něčím neřízeným, nepředvídatelným, a snažit se nasát jeho projev mi trvalo dlouho.

Ale výsledek stojí za to…
Díky němu jsem objevil různorodé pěvecké techniky, které mi následně pomohly na dalších cestách jako zpěvákovi. Musel jsem však Bowieho napodobovat a oblékat se jako on, gestikulovat jako on, a to, přiznám se, jsem nezvládl. Nakonec jsem musel projekt opustit, protože jsem nemohl fungovat ve stylu, kde někoho pouze imituji. V takovém případě je vlastně jedno, kdo stojí na pódiu – jestli Hans, Paul, nebo já. Takto jsem si to uzavřel a celý projekt skončil. Po různých peripetiích, zdravotních odmlkách a covidovém období jsme projekt znovu nastartovali v loňském roce, přičemž jsme ho pojali zcela jinak.

Jak?
Máme oficiální podporu Hermjo Kleina, který byl tour manažerem nejen Davida Bowieho, ale i Jimiho Hendrixe, The Rolling Stones a mnoha dalších. Hermjo nám poskytl rozhovor a úvod do koncertu, ve kterém vyjádřil, že si ohromně váží toho, že mám hlas jako David (když je to potřeba), ale zároveň ho neimituji. To je pro nás obrovská čest a potvrzení, že do takového projektu můžeme jít s plným nasazením.

Davida Bowieho, Queeny a písně dalších interpretů ve vašem podání uslyšíme na Novoročním koncertě ve Frýdku-Místku, a to s hosty ze Symfonického orchestru. Máte již s tímto tělesem zkušenost?
Tento koncert se vlastně odvozuje od těch vánočních, co děláme v severní Itálii. Dostal jsem obrovský dárek k narozeninám – možnost vybrat si repertoár podle svého gusta. Díky tomu mám konečně příležitost zazpívat si před publikem i skladby, které bych normálně ve svých projektech nezařadil. Například písně Robbieho Williamse, Johna Milese, Franka Sinatry, Kiss a mnoho dalších. Samozřejmě, jak uvádíte, ani na Queen a Bowieho jsme nezapomněli.

S tímto tělesem zatím zkušenost nemám, bude to premiéra. Mohu ale říci, že celá komunikace a přípravy s vaším souborem jsou skvělé, takže předpokládám, že tomu bude stejně tak i na pódiu. Velice se těším. Přijede také kapela i dirigent z Itálie, takže tento koncert získává i jistý mezinárodní přesah.

„Rád říkám jednu svou oblíbenou hlášku: Hudba je jediným jazykem na světě, kterému všichni rozumíme, nebo ho alespoň dokážeme vnímat. A právě to je na hudbě krásné – spojuje lidi.“

Co je podle vás stěžejní na novém projektu, aby mohl být úspěšný a zarezonoval? 
Bezesporu je nutný dobrý management a jasně daný cíl. Zvláště u orchestrů, kde je zapojeno mnoho lidí, to obnáší velké množství práce – od psaní aranžmá, přes zkoušky, nastavení celkového směru projektu až po výsledné vystoupení. Je opravdu důležité mít vše jasně naplánované od začátku do konce, aby se zbytečně neplýtvalo časem a energií. Následně je asi nejzásadnější, zejména v dnešní době, kvalitní marketing.

Když se vrátím ještě k Freddiemu Mercurymu, také vaší zásluhou se rozšířilo povědomí o hrozbě AIDS, poté, co jste se založil projekt Tinanic Freddie Aids a s edukativními přednáškami sjezdil řadu zemí celého světa. Jaký byl ohlas tady v Česku? A pokračujete v tom stále?
Tento projekt vnímám jako nejzásadnější ve svém životě. Ohlasy máme úžasné. Začátkem prosince jsme po dlouhé době zavítali do Klatov, kde jsme přednášeli pro tři základní školy. Díky těmto přednáškám jsme si uvědomili, jak se těšíme, až je znovu vrátíme do plného rozsahu. Nově máme záštitu doktora Julia Montanera, který se v 90. letech významně zasloužil o světové průlomové objevy v léčbě HIV/AIDS. Je to absolutní špička ve svém oboru, a proto je nám velkou ctí mít takového patrona.

Díky podpoře Briana Maye, kytaristy skupiny Queen, předáváme žákům něco skutečného a „hmatatelného.“ Brian May se objevuje v úvodním videu, kterým celý projekt začíná, a oslovuje studenty svým vzkazem. Následně předávám slovo panu Freestonovi, který sdílí svou osobní zkušenost. Tento příběh přináší žákům neučebnicový přenos zkušeností z prostředí, které se za určitých okolností může dotknout i jejich života, pokud nebudou opatrní.

Máte ohlasy ze strany mladých?
Žáci se k nám vracejí prostřednictvím zpráv nebo osobních setkání po přednáškách, což je pro nás ta nejlepší zpětná vazba. Zároveň máme úžasné ohlasy od učitelů i ředitelů škol.
Proto jsme se rozhodli projekt posunout ještě dál. Od roku 2025 navazujeme spolupráci s Národním pedagogickým institutem a chceme tento počin dostat do co největšího počtu škol, jak jen to bude možné.

Všechny projekty zaštiťuje vaše kapela DEVINNE, podle které vzniklo i vaše umělecké jméno. Vyplatila se změna jména?
Kapela „Devinne” je vlastně soubor muzikantů, se kterými spolupracuji na všech projektech. Samostatný projekt Devinne je momentálně pozastaven, protože máme mnoho jiné práce, kterou je potřeba dokončit. Faktem je, že Devinne je mým občanským jménem od roku 2020. V překladu představuje mé základní životní přesvědčení, a to jsou: entrée, vytrvalost a odhad. Zpočátku nebyl jistý, zda to byl správný krok, ale s odstupem času mi to hodně pomohlo, a to i v zahraničí. Pojal jsem to tak, že jsem tím, kým se cítím být, a podle mého názoru je to naprosto v pořádku.

Jaká je vaše vlastní tvorba?
Má vlastní tvorba byla doposud ovlivněna názory, produkcí a podobně. Přiznám se, nebyla nijak úspěšná, a pouze jedna skladba se držela 6 týdnů v hitparádě rádia Frekvence 1. Ale posléze se vlastně nic nestalo, a to asi především z toho důvodu, že o tom nikdo nebyl přesvědčený. Od února postupně začínám pracovat se svou partou na novém albu, ve kterém skladby budou vycházet tak, jak je cítím, a zároveň se tak vrátím stylem do 80. let. Jsem prostě rocker, a tak je potřeba, aby to posluchač vnímal jako něco, co jde z našeho srdíčka. Nemáme ale žádný konkrétní cíl s albem, nemáme nastavené, že to budeme muset prosadit za každou cenu. Jednoduše řečeno, chceme vydat to, co cítíme, z čeho máme radost, a tak si to snad svou cestu k posluchačům najde samo. A pokud ne – nic se neděje.
I tak to svůj cíl splní. Psaní písniček je nejlepší cesta k tomu se z ledajakých životních situací vypovídat a tím je přetvořit k něčemu užitečnému.

Když shrnu vaše portfolio profesí, je z toho slušný balík – od zpěváka a příležitostného herce, až po manažera a produkci ve vaší vlastní společnosti se zaměřením na hudební průmysl a kulturu.  Máte nějaké další cíle? 
Procházím obdobím, kdy jsem už velice vyčerpaný tím směrem, kterým jsem se ubíral doposud, a nebudu zastírat, často se to projevuje na mé tělesné schránce. Ve své podstatě mít na zodpovědnosti tohle všechno, a ještě se snažit na pódiu předat publiku 200 procent  je už téměř nereálné. Tudíž jsem se rozhodl pro předání svých projektů italské manažerce Tamaře Sacilotto, která je prezidentkou symfonické asociace v severní Itálii. Říkám si, že pokud zvládne řídit symfonické orchestry, zvládne pár pacholků z rockové scény (smích). Dále máme řízený projekt 4 Rockeři s operní pěvkyní Pavlem Malínským, kde jsem jako jeden ze zmíněné formace. A jediné, co si chci nechat pod svou kontrolou, je TFA Project.
Mým cílem je být tím nejlepším zpěvákem v rámci mých možností, být dobrým frontmanem a předat všechny připravené projekty do rukou, které je dostanou tam, kam mají – tedy doufám (smích).

V první řadě mě ale čeká jako první v následujícím roce vystoupení u vás a na to se nesmírně těším. Co pamatuji, tak publikum je u vás úžasné a vřelé a zároveň celá organizace kultury jde tomu všemu naproti.

Mockrát děkuji za rozhovor, přeji vám i čtenářům poklidné svátky a hlavně úspěšné vkročení do roku 2025.

Brzy na viděnou.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milan Devinne

·        Narodil 21. prosince 1993 v Hradci Králové, rozený jako Milan Šatník.

·        K hudbě byl veden již od dětství. Od 13 let navštěvoval hru na klávesy v ZUŠ Střezina, k tomu se věnoval i zpěvu.

·        Následně se začal zajímat o elektrickou kytaru, posléze vystupoval na svatebních a narozeninových večírcích či po barech.

·        Jeho hudební směr výrazně ovlivnila kapela Queen. Po studijních letech začal pracovat jako koordinátor projektů pro firmu s britským jednatelem. Díky tomu se naučil anglicky a zároveň dokončil dálkové studium na veřejnoprávní škole.

·        Během následujících let se v tuzemsku i v zahraničí věnoval hudbě, produkci a herectví; nejvíce se zaměřuje na autorskou hudební tvorbu.

·        V Roce 2021 přijal své nové občanské příjmení Devinne.

https://www.devinne.eu/milan-devinne

Připravila Lenka Vašková

Zveme vás na osmnáctý ročník tradičního a originálního cestovatelského festivalu. Prostřednictvím besed, promítání, filmů a workshopů se můžete vydat s cestovateli na kolech do různých koutů světa. Hlavní host: Tomáš Hanák - Kuba, ráj na zemi?

Pátek 28. 2. a sobota 1. 3. 2025

Tomáš Hanák - Kuba - ráj na zemi?

Cestopisná ONE-MAN-SHOW 

zažijte exotickou dia show, která Vás zavede na cestu do tajemné Kuby prostřednictvím očima známého herce Tomáše Hanáka.

Užijte si pohled na Kubu – ostrova mnoha tváří z perspektivy známého českého herce Tomáše Hanáka, který na Kubě prožil několik roků.

"Kuba - ráj na zemi? Cestopisná ONE-MAN-SHOW s fotografiemi a originálními zážitky"

Obsah besedy:

Tomáš Hanák, legendární herec, Vás provede svými dobrodružstvími a dojmy z Kuby. Na této besedě se můžete těšit na:

• Příběhy: Poslechnete si fascinující příběhy a zážitky, které Tomáš zažil na Kubě. Od setkání s místními obyvateli až po objevování tajemných míst.
• Fotografie: Tomáš Hanák sdílí své fotografie z cest po Kubě, ukazuje Vám krásu ostrova a jeho zajímavosti.
• Kubánská kultura: Tomáš Vám přiblíží atmosféru Kuby, místní kulturu, hudbu, a také zajímavosti z místního života.
• Zábava: Beseda je koncipována v zábavném a poutavém duchu, který Vás zaručeně pobaví a zároveň Vás vtáhne do kouzla Kubánského ostrova.

Tomáš Hanák je zkušeným vypravěčem a jeho příběhy o Kubě jsou nesmírně poutavé a inspirující.

Více informaceí o akci najdene ZDE >>

Divadelní a koncertní předplatné jaro 2025.

V jarní sezónně 2025 se můžete opět těšit na tři divadelní a dva koncertní cykly.

CHYTRÉ ROZPTÝLENÍ 

SILNÉ PŘÍBĚHY

MORAVSKÁ DIVADLA 

KRUH PŘÁTEL HUDBY 

HUDEBNÍ LAHŮDKY

Vstupenky na jednotlivá divadla a koncerty pouštíme do prodeje postupně. Rozpis jednotlivých představení níže.

V jarní sezóně se mohou abonenti opět těšit ze tří divadelních a dvou koncertních cyklů.

S chytrými komediemi přijede Veronika Arichteva (Benátky pod sněhem), Jitka Ježková (Intimní příběhy z ráje), ze Slovenska Radošínské naivné divadlo. Silné příběhy budou také ve velice silném hereckém obsazení: Jiří Langmajer (Cesta k vodopádům Divadla Ungelt), Martin Finger (Falešná nota Divadla v Řeznické) a Matouš Ruml či David Prachař (novinka Divadla Verze Drazí rodiče). Z moravských divadel uvedeme brněnskou Odhalenou pravdu z prostředí kurzu pole dance, nově Divadlo Ventyl z Hranic na Moravě a hudební komedii Ženy pod tónem ze Zlína pojmeme jako rodinou oslavu v zahradě Národního domu.

Kruh přátel hudby nám v doprovodu Moravského klavírního tria zpestří recitací herec Tomáš Hanák. Ve spolupráci s Janáčkovým májem se uskuteční jeden z mála koncertů na Moravě, a to vystoupení Adama Plachetky, tuzemského operního pěvce světového formátu. Jarní koncerty obstará tradičně Symfonický orchestr FM a také špičková cimbálová muzika Harafica. S novými deskami Hudební lahůdky osvěží písničkář Mirek Kemel a slovenská zpěvačka Szidi Tobias.

KOMPLETNÍ INFORMACE K PŘEDPLATNÉMU NAJDETE TADY >>

První adventní neděli vás pozveme na Rozsvěcování vánočních stromů, které se letos nově uskuteční na obou náměstích Frýdku-Místku. Na Zámeckém náměstí ve Frýdku nám odpoledne zpříjemní vystoupení Elišky Novákové v doprovodu Ostravičky a na místeckém náměstí Svobody přivítáme Tomáše Kočka & Orchestr. Až do 29. prosince se budeme potkávat v Adventním městečku v Místku, jehož program vyplní hudební vystoupení, ledové kino, dětské programy a mnoho dalšího. Vánoční atmosféru přinese  20. 12. tradiční Česká mše vánoční ve Farním kostele svatého Jana a Pavla v Místku a tematický program si vychutnáme i na dalších místech ve městě. V altánu v sadech Bedřicha Smetany bude od 29. 11. až do nového roku k vidění svítící stromový betlém. I po Štedrém dni se na náměstí Svobody vrátí sváteční nálada.  Od 27. do 29. 12. nás zde čeká odpolední hudební program a stánky s tradičními horkými nápoji, s mottem „…ještě to nekončí“.

Rozsvěcování Vánočních stromů

V neděli 1. 12. 2024 se na náměstí Svobody v Místku otevře Adventní městečko. Tradici rozsvěcování vánočního stromu spojenou s první adventní nedělí letos zažijeme hned dvakrát. Slavnostní akt se uskuteční v 16.00 na Zámeckém náměstí ve Frýdku a v 17.00 tradičně na náměstí Svobody v Místku. „Součástí bude hudební vystoupení Tomáše Kočka s kapelou, Vánoční koncert Elišky Novákové s písničkami Pavla Nováka a další program. A samozřejmě děti v den rozsvěcování mohou psát první vzkazy Ježíškovi, vyrábět drobnosti v dílničkách, povozit se na kolotoči nebo se vyfotit s živým zvířátkem,“ říká za produkci Kultura F≈M Linda Hartenbergerová.

NE 1. 12. 2024 | ROZSVĚCOVÁNÍ VÁNOČNÍCH STROMŮ

ZÁMECKÉ NÁMĚSTÍ FRÝDEK

16.00 Rozsvícení vánočního stromu ve Frýdku

Vánoční písně a koledy - děti ze souboru Ostravička společně s Eliškou Novákovou                             

NÁMĚSTÍ SVOBODY MÍSTEK

15.00 Vánoční koncert Elišky Novákové                         

16.30 Tomáš Kočko & Orchestr                          

17.00 Rozsvícení vánočního stromu v Místku

Doprovodný program:

• výtvarné dílničky
• kolotoč
• Ježíškova pošta
• zvířátka                            

Adventní městečko

Atmosféru Adventního městečka si budeme užívat až do soboty 23. 12. V programu na náměstí Svobody vystoupí folklorní soubory, sbory a sborečky, ZUŠ, cimbálové muziky a řada regionálních i místních kapel a interpretů. „Koncertovat uslyšíme například Luboše Pospíšila s kapelou 5P, legendu country, kapelu Poutníci, frýdecko-místeckou Akumu, Swingový orchestr Bedřicha Pukovce, Šuba Duba Band, Getaway, Prouzu a další skvělé muzikanty
a interprety,“ upřesňuje Linda Hartenbergerová. Čeká nás vystoupení letošních vítězů Beskydského slavíka či celorepubliková akce Česko zpívá koledy, ke které se naše město pravidelně každý rok připojuje. V rámci mezinárodního festivalu Souznění na místeckém náměstí přivítáme mimo jiné i kapelu Walasi z Polska.

Jako každý rok vznikne na Tržní ulici u křížového podchodu malá dětská zóna s ohrádkou se zvířátky, kterou zde děti najdou až do 23. 12. Naši nejmenší si užijí program plný zábavy, pohádek, vánočních tradic, písní a koled. I letos se za dětmi vydá Mikuláš se svou družinou a na pomoc si vezme Klauny na volné noze (5. 12.). Chybět nebude oblíbené rozdávání mikulášských balíčků. Rodiče s dětmi se mohou těšit na novou pohádku Divadla Scéna Půjdem spolu do Betléma a do tajuplného světa svítících obřích loutek je zavede Theatro Oculus (8. 12.). Spolu s Poppy a Adélkou si ukážeme, jak se slaví Vánoce trochu jinak a s Putováním za hvězdou připluje Divadlo Koráb (21. 12.). Příběh Nad Betlémem svítí hvězda předvede Divadlo Emillion (22. 12.).

Pravou vánoční atmosféru vykouzlí Ledové kino, které letos nabídne oblíbenou českou pohádku S čerty nejsou žerty (2. 12.), kultovní komedii Jana Hřebejka Pelíšky (9. 12.) a americkou vánoční klasiku Sám doma (16. 12.). Začátky budou vždy od 16.00.

V den Rozsvěcování vánočního stromu, mikulášské nadílky a první dva prosincové víkendy budou na náměstí Svobody výtvarné dílničky SVČ Klíč. Kovářská škola nabídne zájemcům možnost vyzkoušet svou zručnost a vyrobit si svůj vlastní výrobek (6. 12.). 18. 12. proběhne vyhlášení vítězů soutěže o nejlepší vánočku. Po vánočních svátcích se znovu potkáme v předsilvestrovském týdnu od 27. do 29. 12. při programu „…ještě to nekončí“. V těchto dnech bude na náměstí Svobody probíhat odpolední hudební program a návštěvníci si mohou vychutnat tradiční horké nápoje. Na pódiu vystoupí písničkářka Lucie Redlová, HTK Band a další. 

Koncerty s vánoční tematikou a další program mimo náměstí

Adventní čas rozzáří také další program v našich sálech a na vybraných místech ve městě. Do Národního  domu vás pozveme na dva svátečně laděné koncerty. 2. 12. si vychutnáme Vánoce 365 dní v roce v podání Tomáše Kluse a 5. 12. se zde uskuteční vánoční akustický koncert Petra Bendeho s cimbálovou muzikou Gromba, kde bude speciálním hostem herečka a zpěvačka Bára Štěpánová. Kostel sv. Jana a Pavla v Místku rozezní tradiční Česká mše vánoční (20. 12.). Se svátky se pojí také speciální projekce v Kině Vlast, kde nás čeká záznam koncertu Gold and Silver nizozemského houslisty a skladatele Andrého Rieu (7. a 8. 12.). Chybět nesmí vánoční pásmo filmových pohádek pro děti (19. 12.) a samozřejmě slavný vánoční příběh Louskáček (21. 12.). Všechny také srdečně zveme do Národního domu na Předsilvestrovský swingový večírek s Akumou, Laďou Kokeschem a dalšími (30. 12.).

Oblíbený Stromový betlém výtvarníka Oldřicha Moryse v altánku v Sadech Bedřicha Smetany bude k vidění od 29. 11. 2024 do 6. 1. 2025.

Podrobný program Adventního městečka, vánočních akcí Kultura F≈M a dalších subjektů z Frýdku-Místku a okolí najdete v kalendáři na www.kulturafm.cz a na oficiálních sociálních sítích.

Užitečné odkazy:

http://www.kulturafm.cz//detail-akce/rozsvecovani-vanocnich-stromu/39081/icalrepeat.detail/-

https://www.kulturafm.cz/advent#main

Milí kulturní přátelé,

konec roku je časem, který chceme prožít se svými blízkými a třeba je potěšit nějakou maličkostí.

A tou může být dárek v podobě kulturního zážitku. Dovolili jsme si připravit pro vás několik tipů na vánoční dárky, které jistě udělají radost dvojnásobnou.

6. 1. Novoroční koncert | Milan Devinne a hosté ze Symfonického orchestru FM

Českého herce a muzikanta Milana Devinne můžete znát jako hudebního hosta talkshow Petera Freestonea, osobního tajemníka Freddieho Mercuryho.Je také jediný český herec, který se objevil ve filmu Bohemian Rhapsody. Milan připravuje v Itálii velký koncertní projekt s tamními muzikanty a orchestrem, který přeneseme jako novoroční koncert i do Frýdku-Místku. Orchestrální party obstarají v komornějším provedení někteří členové našeho místního symfonického orchestru. Těšte se na pop-rockové hity takových hudebních ikon jako Frank Sinatra, Elvis Presley, Bryan Adams, Sting, David Bowie, Kiss, Falco, Robbie Williams a neopomeneme ani Queen. To vše v úpravě pro kapelu a komorní symfonický orchestr.

13. 1. PODOBA VĚCÍ | Klicperovo divadlo Hradec Králové

Napínavá současná hra o partnerských vztazích s překvapivým závěrem.

Máte účet na sociálních sítích? Sdílíte své fotky? Kolik máte na instagramu sledujících? Hra amerického dramatika Neila LaButa vypráví příběh mladé studentky umění Evelyn, která dokončuje svoji diplomovou práci. Do cesty jí vstoupí nesmělý mladík Adam a bezmezně se do ní zamiluje. Evelyn je v jeho očích naprosto dokonalá, Adam si připadá všelijak, jen ne dokonale. Může takový vztah vůbec fungovat? Jak se na něj dívají Adamovi přátelé? Proč je pro společnost důležitá image? A je podstatné, kolik má člověk lajků? Proč jsme posedlí PODOBOU VĚCÍ?

20. 1. KATEŘINA ENGLICHOVÁ A MARTINA KOCIÁNOVÁ

Kateřina Englichová je výraznou osobností evropské harfové scény, která vystupuje ne prestižních scénách po celém světě. Martina Kociánová je v povědomí veřejnosti pro svou moderátorskou a novinářskou profesi. Zároveň je však její vášní klasický zpěv. Tohle spojení dvou okouzlujících dam nabídne hudbu českého skladatele Antonína Dvořáka, kterého můžeme považovat za pokračovatele tradice mimořádných českých osobností dobývajících Evropu (jako J. A. Benda v 18. století), v případě Dvořáka přímo svět. Zazní Dvořákovy skladby v úpravě pro harfu sólo a harfu se zpěvem. Hudba je doplněna četbou z Dvořákovy korespondence.

Účinkují: Kateřina Englichová – harfa Martina Kociánová - mezzosoprán

28. 2. - 1. 3. FESTIVAL CYKLOCESTOVÁNÍ

28. 2. - 1. 3. 2025

Sedmnáctý ročník tradičního a originálního cestovatelského festivalu. Prostřednictvím besed, promítání, filmů a workshopů se můžete vydat s cestovateli na kolech do různých koutů světa. Hlavní host: Tomáš Hanák - Kuba, ráj na zemi?

DÁRKOVÉ POUKAZY

Pokud si nejste jistí, zda se svým vkusem trefíte do vkusu obdarovaného, pořiďte mu
DÁRKOVÝ POUKAZ, který lze proměnit ve vstupenky na naše akce. K zakoupení nabízíme dárkové poukazy v hodnotě 150 Kč, 300 Kč a 500 Kč.

„Jako rodilého Jeseničáka se mne po povodních začalo hodně lidí ve zdejším beskydském kraji ptát, jak by mohli pomoci,“ vysvětluje vznik nápadu benefice Honza Ražnok, dramaturg z Kultura FM. „To bylo živnou půdou pro nápad uspořádat akci, kde bychom kousek Jesenicka přenesli sem, do Beskyd.

Z původně jednoho benefičního koncertu se díky dalším nápadům a chuti pomoci stala skoro celodenní akce BESKYDY PRO JESENÍKY, která se uskuteční v pátek 25. října 2024 v prostorách Národního domu ve Frýdku-Místku. Co nás čeká?

PROGRAM / PÁTEK 25. 10. 2024 / OD 15.00 / NÁRODNÍ DŮM

Koncert interpretů a kapel z Jeseníků - od Rychleb až po Opavu - a dalších spřízněných duší:

POSLEDNÍ VÝSTŘEL, LENKA SZABÓ HRŮZOVÁ & LOGARYTMY, TANJA a PAVEL HANUS (kytarista Citronu), FREDY A KRASTY, GILLOVI PSI

FOLKLÓRNÍ SCÉNA s cimbálem a dobrým vínem: Lašský král družinou "Gigula", CM Grunt, Giňovci ... a další. Samostatná vystopupení i společné muzicírování.

JESENICKÝ JARMARK - produkty a dobroty z Jesenicka.

Program pro děti: DIVADLO MILANA ŠŤASTNÉHO, dílničky, skákací hrad...

Během akce vám představíme různé projekty a možnosti, jak podpořit organizace, instituce, rodiny i jedince zasažené povodněmi. A budete moci přispět i na konkrétní pomoc.

Podrobné informace najdete v TISKOVÉ ZPRÁVĚ

Těšíme se na vás,

Tým Kultura F≈M

Milí malí i velcí diváci,

přinášíme rychlý přehled titulů, ze kterých si jistě vyberete, a již se nemůžeme dočkat na setkání a rozzářené dětské tváře.

Vaše Kultura FM

LISTOPAD

3. 11. JAK PIMPILIMPI A POMPOLOMPO ZACHRÁNILI LIDSKÉ TĚLO | Cestovadélko

10. 11. JAK KUBA KÁČU Z PEKLA VYSVOBODIL | DUO – Divadlo u Ostravice

17. 11. LEGENDA O SV. MARTINOVI | Divadlo Pruhované panenky

24. 11. RÁKOSNÍČEK A JEHO RYBNÍK | Divadlo Scéna

Tady Vary 2024/25 je filmová sezóna s předplatným. Do českých kin přináší festivalovou atmosféru a 10 filmů v předpremiéře. Z desítek zapojených kin si zájemci vyberou své nejbližší nebo nejoblíbenější. Pořídí si výhodné předplatné (3 z 10 filmů budou mít zdarma) a před začátkem sezóny si v kalendáři vyznačí 10 večerů mezi říjnem 2024 a červnem 2025. Jednou měsíčně se projdou po červeném koberci a užijí si předpremiéru jednoho ze zajímavých současných snímků. Spolu s nimi budou film ve stejnou chvíli sledovat diváci po celé ČR. Atmosféru podpoří také úvod přenášený do všech kin. Přesné termíny celého ročníku a podzimní program budou oznámeny brzy.

Termíny v roce 2024:

Hlavními partnery jsou J&T Banka a Skupina ČEZ.

Nová scéna Vlast, Národní dům, areál Sokolíku, sady Bedřicha Smetany.
Od čtvrtka 5. 9. do neděle 8. 9. to bude žít divadlem pro všechny generace. Tahákem jsou hvězdně obsazená představení s Matoušem Rumlem nebo Miroslavem Etzlerem, různá komorní až miniaturní představení v jedinečných prostorách a bohatý bude také festivalový program pro děti.

Festival zahájí akrobaticko-kuchařská show pro celou rodinu, Teacrobat, který se uskuteční v malém šapitó v areálu Sokolíku. Toto představení vám nabídneme i v dalších dnech. Z klasických divadelních produkcí je v programu černá komedie Osiřelý západ Spolku Kašpar s Matoušem Rumlem (5. 9.) a divadelní thriller Mindgame – Líbezné vyhlídky s Miroslavem Etzlerem (6. 9.). Jedinečný zážitek vám jistě přinesou miniaturní loutková představení, např. Prefaby o životě na panelákovém sídlišti před výbuchem Černobylu, které bude určeno pouze pro sedm diváků (7. 9. několikrát za den). Další miniatury vhodné i pro děti sehraje Musaši Entertainment Company. Děti si vůbec užijí zejména sobotní odpolední program, kdy pro ně bude v sadech B. Smetany připravena Dřevěná dílna Báry Hubené i s herními objekty (např. velkou kuličkovou dráhou), pohádka O Jeníčkovi a Mařence Těšínského divadla Bajka či koncert Pískomil se vrací. Završit divadelní veselí pak můžete na večírku v zahradě Národního domu, kde se na jednom jevišti potkají různí divadelníci z FM a do pohody vás hodí legenda českého reggae, kapela Švihadlo. Divadla se dotkneme i prostřednictvím filmu: cimrmanovská Nejistá sezóna pobaví jako letní kino v Sokolíku (6. 9.) a Martina McDonagha, autora Osiřelého západu, vám představíme i jako filmaře – Víly z Inisherinu aneb irský zapadákov na Odpoutance podruhé (8. 9.).

Vstupenky i cenově zvýhodněné permanentky jsou v prodeji online na www.kulturafm.cz, na frýdecké pobočce Turistického informačního centra F≈M, v hale Polárka i v KC Frýdlant n. O. Na vybrané akce je vstup zdarma. Aktuální informace k festivalu sledujte na našem webu KulturaFM.cz a Facebooku. Akci pořádá statutární město Frýdek-Místek prostřednictvím Kultura F≈M. Změna programu vyhrazena.

Aktualizovaný program

ČTVRTEK 5. 9.

17.00 | šapitó v Sokolíku

TEACROBAT | Cirko Hopley

I při vaření se dají provádět akrobatické kousky! Rodinné novocirkusové představení v minišapitó.

19.00 | Nová scéna Vlast

Martin McDonagh: OSIŘELÝ ZÁPAD | Spolek Kašpar

Černá, svérázná a napínavá komedie z irského zapadákova s Matoušem Rumlem.

PÁTEK 6. 9.

17.00 | šapitó v Sokolíku

BESEDA S MIRKEM ETZLEREM

-       Ve spolupráci s Knihovnou FM a festivalem Čtuveměstě

19.00 | Nová scéna Vlast

Anthony Horowitz: MINDGAME – Líbezné vyhlídky | StageArtCz

Divadelní thriller s Mirkem Etzlerem, prošpikovaný černým humorem.

21.30 | Sokolík

Letní kino: NEJISTÁ SEZÓNA

Cimrmani ve filmu! Hořká komedie z divadelního prostředí.

SOBOTA 7. 9.

10.00, 14.00 a 15.00 | Národní dům

PREFABY | Dominik Migač a Jakub Maksymov

Divadelní miniatura v netradičním prostoru pouze pro 7 diváků... pre-apokalyptická idyla z panelákového sídliště.

14.00 | sady Bedřicha Smetany

DĚTSKÁ SCÉNA

Odpoledne pro děti: Dřevěná dílna Báry Hubené, pohádka Těšínského divadla Bajka, koncert PÍSKOMIL SE VRACÍ a další aktivity pod širým nebem.

17.00 | Nová scéna Vlast

FABULA SYLVESTRIS | Musaši Entertainment Company

Příběh lesa – nonverbální divadlo pro děti i dospělé, s ekologickou tematikou a loutkami z přírodních materiálů.

19.00 | zahrada Národního domu

VEČÍREK FM DIVADEL a kapela ŠVIHADLO

Jedinečné setkání frýdecko-místeckých divadelníků na jednom jevišti. After party s legendou českého reggae, kapelou ŠVIHADLO.

NEDĚLE 8. 9.

19.00 | Kino Vlast

VÍLY Z INISHERINU | Filmový klub

Další černá komedie Martina McDonagha, tentokrát jako film v jeho vlastní režii.

19.30 | šapitó v Sokolíku

TEACROBAT | Cirko Hopley

Prodáme koncertní křídlo zn. Petrof, umístěné na jevišti Národního domu.

Zájemci hlaste se na mail: kulturafm@kulturafm.cz anebo na tel. 777 728 777.

Cena dohodou.

LETNÍ KINO PROGRAM

Také toto léto za vámi vyrazíme s našim putovním letním kinem.

Vstup zdarma, promítá se jen za příznivého počasí.

ČERVENEC

Pá 12. 7. 21.00 | Gump - jsme dvojka | Chlebovice, fotbalové hřiště

St 17. 7. 21.00 | To se mi snad zdá | Frýdek, Faunapark

Pá 19. 7. 21.00 | Sladký život | Lískovec

St 24. 7. 21.45 | Kdyby tisíc klarinetů | Místek, Sokolík

SRPEN

ST 7. 8. 20.30 | Prázdniny s Broučkem | Místek, Restaurace U splavu

PÁ 9. 8. 20.30| Sladký život | Zelinkovice, hřiště Lysůvky

ST 14. 8. 20.15 | Nerozlučná dvojka | Frýdek, Faunapark

PÁ 16. 8. 20.15 | Bod obnovy | Frýdek, areál Slezanu na Staroměstské

ST 21. 8. 20.00 | Django | Místek, Sokolík

PÁ 23. 8. 20.00 | Lítá v tom | Panské Nové Dvory, dětské hřiště

ST 28. 8. 20.00 | Duna: Část druhá | Frýdek, areál Slezanu na Staroměstské

 ZÁŘÍ

PÁ 6. 9. 21.30 | NEJISTÁ SEZÓNA | Místek, Sokolík (v rámci festivalu ODPOUTANÁ SCÉNA)

V rámci LÉTA V ZAHRADĚ Národního domu jsme pro vás připravili i pár hudebně-filmových večerů. Kultovní film s hudebním předprogramem:

SRPEN

So 10. 8. 20.00 OSVÍCENÍ | Hudební host: Petr Górný

So 17. 8. 20.00 ÚTĚK DO DIVOČINY | Hudební host: Marek Bulava

Na tyto projekce je vstupné 50 Kč. 

Milí diváci,

v předplatném pro podzim 2024 jsme vám opět nachystali tři divadelní a dva hudební cykly, při nichž se budeme potkávat od září až do ledna na skvělých divadlech a koncertech.

Z hereckých osobností nás poctí svou návštěvou Michal Dlouhý, Jan Dolanský, Lenka Vlasáková, Tereza Kostková, Veronika Žilková, Josef Polášek. Představíme tvorbu Klicperova divadla Hradec Králové či Divadla Šumperk. Nahlédneme do šapitó Cirko Hopley. Naprostí cizinci nebo Úča musí pryč jsou tituly, které musíte vidět.
Hudebně nás osvěží Symfonický orchestr Frýdek-Místek, jednou filmovými melodiemi, podruhé s pop-rockovými hity od Franka Sinatry až po Robbieho Williamse, harfenistka Kateřina Englichová s Martinou Kociánovou nebo Petr Bende s cimbálovou muzikou Gromba. Skladby Ennia Morriconeho si vychutnáme s orchestrem, cimbálem i filmovou projekcí. Na pomezí hudby a divadla bude recitál Malý princ s Janem Cinou a Unique Quartet.

Předplatné je v prodeji na našich obvyklých prodejních místech* a také online. Více informací naleznete v sekci PŘEDPLATNÉ.

Je opravdu z čeho vybírat, zážitků bude v příští sezóně spousta!

Těšíme se na vás!

Aktuálně jsou ještě k dispozici Hudební lahůdky a posledních pár míst na Kruh přátel.

Z divadelních cyklů jsou k dispozici ještě Moravská divadla (pouze do 10. 9.) a Silné příběhy.  

*) Od 11. 6. 2024 bude znovu v provozu pobočka TIC FM ve Frýdku a zároveň se kvůli rekonstrukci uzavře pobočka v Místku.

Divadelníci z Frýdku-Místku a okolí,

divadelní festival ODPOUTANÁ SCÉNA letos proběhne v září a na jeho závěr chystáme akci, ke které bychom vás chtěli přizvat:

sobota 7. září 2024 19.00 | DIVADELNÍ VEČÍREK | zahrada Národního domu

Přijďte se předvést a zároveň si to užít - zábavné setkání pro všechny zúčastněné!

Večerní program z různých skečů, scének, improvizačních výstupů, písniček, tanců na festivalové téma, kterými pobavíte sebe, kolegy z jiných souborů a festivalové návštěvníky. Tato after party pak vyvrcholí vystoupením legendy českého reggae, skupiny ŠVIHADLO.

Napište nám do 16. 6. 2024 na jan.raznok@kulturafm.cz

• do předmětu zprávy uveďte DIVADELNÍ VÝZVA
• jméno či název účinkujícího, kontakt, v případě souboru přibližný počet vystupujících
• téma letošního ročníku Odpoutané scény: MIKROSVĚTY kolem nás i v nás
• jednotlivá vystoupení do 15 minut
• realizace jednotlivých vstupů 19.00-21.00, na pódiu, ale i mimo pódium, v publiku
• ozvučení a osvětlení akce zajištěno
• drobný honorář (cca 500 Kč/os.) a občerstvení také zajištěno

Více o festivalu zde:

https://www.kulturafm.cz//detail-akce/odpoutana-scena-divadelni-festival/37320/icalrepeat.detail/-

https://www.facebook.com/events/809502917765414

Sdílejte výzvu mezi své známé. Těšíme se na váš zájem.

Za tým Kultura FM dramaturg festivalu Honza Ražnok, tel. 777 728 093, jan.raznok@kulturafm.cz

Pražské Divadlo v Řeznické přiveze do Frýdku-Místku hru o fiktivním setkání Alberta Einsteina a jeho utajované dcery Lieserl, ve kterém vědec světového formátu svádí souboj „morálky“ a „geniality“ (28. května/Nová scéna Vlast). „Hrát skutečnou postavu je vždy lákavá výzva,“ říká Miroslav Táborský o své roli v divadelním příběhu, který navíc sám režíroval. V generačním "souboji" se utká s herečkou Lucií Štěpánkovou a na jevišti stane také jeho žena Kateřina Táborská.

Jak obtížné je zahrát osobnost světového významu s pověstí šíleného vědce, který je zároveň roztržitý a zapomíná? V čem vám osobně Einstein imponuje?

Ta hra je hlavně velmi dramatickým střetem dvou citlivých lidí a je napsaná autorem, který umí velmi dobré dialogy. Je to typická hra na Broadway, kam si chodí „pořádně zahrát“ americké filmové hvězdy. A hrát skutečnou postavu je vždy lákavá výzva. Zvlášť v tomto případě. Byl to jeden z největších mozků, jaké lidstvo mělo, ale byl to především člověk, takže nebyl černobílý a hledat jeho lidské vrstvy se vydala i tahle hra a my s ní.

Charakteristickým rysem jeho zevnějšku byl tzv. syndrom neučesaných vlasů, kterým údajně trpí jen necelá stovka lidí na světě. Jak jste se s tím popasoval?

Od začátku jsem byl rozhodnutý, že musí být pořádná paruka, protože ta jeho hlava je znak, který každý zná.

Co vy a fyzika ve škole? Bavila vás?

To bylo střídavé. Já jsem kvůli kádrovým okolnostem studoval na gymnáziu v matematicko-fyzikální třídě a když mě nevzali na DAMU, šel jsem se dočasně „ukrýt“ na peďák na obor fyzika-základy techniky. To jsem netušil, že dočasnost znamená, že to dostuduji.

V příběhu zaznívá Einsteinova teorie, že „manželství je neúspěšný pokus udělat něco trvalého z čiré náhody“. Dá se s tím souhlasit?

On to měl s manželstvím a se ženami trochu zvláštní, takže já bych tam vložil výraz „někdy úspěšný“.

Einstein byl nadaným vědcem, ale projevovalo se u něj i umělecké cítění a již od dětství hrál na housle.  Máte vy sám nějakou libůstku, která se vymyká vašemu oboru?

Ani ne. Myslím, že všechno nějak zapadá do mého oboru. Ale to bude tím, že ten obor nemá hranice. Všechno, co dělám, se může v nějaké roli zúročit. Třeba právě i ta fyzika.

Hru jste sám i režíroval, co bylo pro vás v příběhu stěžejní?

Není to snadná hra. Téměř celá je jedním dialogem v reálném čase. Ale jak jsem předeslal, je to velké drama dvou lidí a mým cílem bylo tu dramatičnost prosadit v herecké práci. Ona totiž na první přečtení není tak vidět. I kolegyně Štěpánková si tím nebyla zpočátku jistá, ale po čase mi dala za pravdu a užíváme si především velké herecké příležitosti.

Máte ve svém hledáčku nějakého dalšího velikána, postavu, kterou byste si rád zahrál?

Ani ne. Kdysi jsem měl sny – Hamlet, Cyrano…, ale beru příležitosti tak jak přicházejí a naštěstí jich bylo a je stále dost.

RELATIVITA | 28. KVĚTNA | 19.00 | Nová scéna Vlast

Bavič, textař, skladatel a muzikant, a také bývalý učitel angličtiny. Po vystupování v Kabaretu BO! v ostravském klubu Heligonka si vytvořil svou vlastní show Varieté Krhut. Kromě toho skládá písničky, má vlastní koncerty a skvěle mu to ladí i v tandemu se Štěpánem Kozubem, kterému píše hudbu a texty a se kterým chystá novou desku. Jaký je jeho recept na úspěch? „Lidé si vás najdou sami,“ říká Jiří Krhut s tím, že sociální sítě a YouTube dnes v uměleckém světě fungují jako nejúčinnější PR. 

pondělí 6. května | JIŘÍ KRHUT | 19.00 | Národní dům

Myslím, že talent jsem zdědil asi po všech v rodině. Máma se mnou od malička zpívala a já jsem si už tenkrát upravoval dětské písničky a frázoval jsem si je po svém. Po otci mám tu svou estrádovost, on se snažil být kdysi na plesech a akcích středem pozornosti a zpíval Gottovy písničky. A hudební talent jsem zdědil i po dědečkovi, který hrál na bubny.

Hudbě se věnujete už dlouho, to jste ještě profesně působil jako vysokoškolský učitel angličtiny. Musel jste se dlouho rozhodovat, než jste přesedlal k tomu umění?

Učil jsem zhruba 18 let. Dříve jsem to neměl vždycky tak, že bych se těšil na každý den. Při působení ve školství mě čekaly i povinnosti, které mi nedělaly vždycky takové potěšení. Když se však člověk najde, tak se pak začne těšit na každý den, co bude dělat nového. Moc bych to všem přál, aby to mohli zažít, chodit do práce bez stresu. Možná to bude znít jaké klišé, ale myslím si, že každý by si měl najít své indiánské jméno. Já to své našel. Jsem Ten, který se rád předvádí.

V současnosti je vaší domovskou scénou ostravský klub Heligonka, kde jste se v roce 2016 poprvé objevil v Kabaretu BO! po boku Jaromíra Nohavici. Jak dlouho zrála myšlenka na vlastní pořady? 

Začátky v Heligonce byly pro mě takovým odrazovým můstkem a trvalo mi zhruba tři roky, než jsem si uvědomil, že si ty věci můžu dělat sám a že dokážu bavit těch 180 lidí, které  Heligonka pojme. Dneska to beru jako velký adrenalin a výzvu a už si ani nedokážu představit, že bych měl mít z toho obavy. Na svá vystoupení se těším, a zároveň je to zodpovědnost. Například moje varieté je vyloženě programově koncipováno, má víceméně pevný program, několik skečů a během programu, když se převlékám, diváci slyší zprávy, které jsem sám namluvil. Celé je to koncipováno jako divadelní představení.

Při koncertě je to ale jiné…

Tam komunikuji s publikem, čtu básničky, různě to komentuji, takže je to více spontánní a improvizované. I tím, že střídám humorné písničky s těmi, které nejsou až tak humorné.

Stalo se vám někdy, že vás publikum při vašem vystoupení zcela „odzbrojilo“?

Během svých vystoupení záměrně konfrontuji diváka se scénkou, písní nebo dějem, takže samozřejmě očekávám, že bude z jeho strany nějaká reakce. Stává se, že mi někdo z publika začne krást to mé show a začne vztahovat pozornost na sebe (tzv. steal the show), to se pak snažím tlumit nebo si to zapamatuji a třeba využiju při své další show.  Nejlepší fóry píše totiž sám život. Ke schopnosti umět si sjednat pořádek v publiku mi samozřejmě pomohla i práce ve školství, ať už je to laděno humorem, nebo i tím více autoritativním způsobem.

Konkrétně?

Jednou jsem zpíval píseň o Frantovi na Stodolní, že zdržuje jak Rosický v nastavení, a pán v přední řadě mi úplně nahlas a spontánně řekl: zpíváte úplné hlouposti. Jak to? zeptal jsem se. A on na to: Rosický se do nastavení nikdy nedostal. Tak tohle je příklad toho, co můžu kdykoliv použít a zaručeně diváky rozesměju. Také se dá dobře využít situace, když lidé pomalu otevírají sušenky nebo tyčinky. I když třeba dostanou skleničku, kam si je mohou vyndat, raději si je pomalu vytahují ze sáčku (jakoby nic). V tom smyslu je masíruji tak, že se vybaluje, jen když se tleská …a konec.

Jaká jsou typická témata, ať už se jedná o texty písně, či humor ve vašich pořadech obecně, na kterých se dá u publika dobře „stavět“? Ostrava je v tomto smyslu asi hodně specifická…

Mojí zkušeností za těch devět let intenzivního vystupování je, že lidé se smějí a baví tím, s čím se velice rychle ztotožní a co sami prožili. To jsou většinou témata genderová, jako mám např. v jedné ze svých písní, kde „baba nepochopí a chlap nepochopí“ a mám to celé tak nějak vyvážené. S tím se lidé nejlépe ztotožní, protože to doma vidí u svých partnerů a partnerek. Čemu se naopak snažím vyvarovat, jsou politická témata. Jsem toho názoru, že umělec by měl lidi spojovat, a ne rozdělovat.

Společně se Štepánem Kozubem jste vydali album Prásknu bičem, máte společný projekt /Krhut & Kozub/ a vůbec jste taková sehraná dvojka. Jak pokračuje vaše spolupráce?

Naše spolupráce samozřejmě trvá, připravujeme teď společně novou desku. Nesnažíme se ale přesytit divácký trh a nechceme zevšednět ani jeden druhému. Proto děláme jen zhruba 14 společných koncertů za rok a ty se snažíme si sami organizovat. To nám stačí. Samozřejmě až na výjimky, kdy jsme vystupovali v Ostravě na Coloursech, což byla pro nás čest a srdcovka.  

Musela to být pro vás i určitá satisfakce za covidové období, kdy jste nevěděli, jak se vše vyvine.

To ano. Je velice duši hladící, dojemné a utvrzující, když víte, že jste na světě na tom správném místě. Takový moment, kdy stojíte před 15 tisíci lidmi jen s kytarou a těch 15 tisíc lidí zpívá vaše refrény, je důkazem toto, že festival nemusí být a priori postaven na kapele, která dělá co největší hluk a hraje s různými vizuálními efekty. Základem je vždycky píseň samotná, a pokud je obnažená do pouhé kytary nebo piana a funguje, tak si myslím, že kolem ní už můžete udělat cokoliv a vždycky už bude fungovat. Dneska to bohužel mnohdy bývá naopak.

Máte zpětnou vazbu, že se vaše písničky líbí?

Lidé mi píší maily nebo různé zprávy, že jsem jim třeba mojí písní pomohl přejít nějaké těžké období, nebo že jim moje vystoupení prodloužilo život. Jeden pán mi dokonce napsal, že jsem mu po x letech znovu vrátil chuť vzít do rukou kytaru.

Poznat vás mohlo i české publikum v Austrálii, kde jste vloni na podzim absolvoval své turné po několika australských městech. Jak vás za oceánem přijali? Cítil jste podobnou podporu a nadšení jako v Čechách?

Přišli tam na mě čeští imigranti, kteří tam žijí i přes čtyřicet let, takže to byly i sedmdesátileté či osmdesátileté leté babičky se svými dětmi, a vlastně musím říci, že všechny generace se bavily. Po vystoupení za mnou lidé chodili, že takhle se nezasmáli léta, protože ta hyperkorektnost, která už je cítit i u nás, je v Austrálii opravdu markantní. Takový styl humoru, jako máme my Češi, tam vůbec není.

Jaká byla návštěvnost?

Podle mě byla velice štědrá, když si vezmete, že třeba v Sydney na mě přišlo cca 170 lidí a pak jsem hrál i v dalších velkých městech, kde to bylo podobné. Dokonce jsem se jel podívat soukromě na Nový Zéland, kde jsem si chtěl vlastně od koncertování odpočinout, a lidé mě přemluvili, ať tam vezmu kytaru. V tamním městě Queenstown tam na můj koncert přišlo 60 Čechů a zpívali moje písničky. Na tomto příkladu je přesně vidět, jak fungují sítě, YouTube a že člověk vlastně už dneska nepotřebuje být v televizi, aby byl známý, uznávaný a vyhledávaný. Lidé si vás najdou. Věřím a myslím si, že umělci by neměli vyloženě pachtit po uznání svých posluchačů a fanoušků. Měli by jen dobře a srdcem dělat to, co je baví a účelově nehledat způsob, jak a čím lidi zabavit a oslnit. Prostě je podstatné se tím, co dělám, jen bavit a věřit tomu a být autentický. Ta sláva je vedlejší produkt. Pokud umělec není autentický a snaží se jen zasáhnout co největší počet lidí, nikdy to diváky neosloví na dlouho. Je to jen krátký běh.  

Vaše písně jsou často veselé, hravé, z některých je zase cítit jakási křehkost a nostalgie. I takový je Jiří Krhut?

Jsem nostalgik a baví mě ta energie, kterou nostalgie má, v tom dobrém slova smyslu. Nerad píšu o tom, co pro mě nestálo za nic, spíše vyzdvihuji třeba rád pěkné momenty z minulosti  a ty vkládám do písní. Ať už to jsou vztahy mezi partnery či vztahy rodinné – matka, otec a tak dále. Jsem jemně úzkostlivý typ a z potřeby trošku z toho vyklouznout pramení veškerá moje tvorba a humor. Ztotožňuji se s výrokem Miloše Kopeckého, který kdysi řekl, že humor je nejdůstojnějším projevem smutku. Ale veselý jsem taky.  

Dokážete někdy zapomenout na práci a vypnout hlavu?

Jsem naprostým milovníkem výborného hokeje a mám permanentku na zápasy Vítkovic, pro které jsem napsal i hymnu. Mimochodem, já jako malý jsem hrával také hokej a na zápasy Vítkovic jsem chodil s mým tátou na stadion Josefa Kotase v centru Ostravy. Během těch dvou a půl hodin zápasu tam s kamarády jakože erudovaně a pseudointelektuálně mudruju a samozřejmě, že tomu rozumím více než rozhodčí nebo trenér a vím, jak bych to všechno udělal. To zapomenu na všechny své koncerty a písničky. Ovšem jsou i momenty, kdy se i tady začínám vracet do role a pak si říkám, nechej si to pro sebe.

Sportujete i aktivně?

Jezdím na kole a jelikož mi za rok bude padesát, snažím se udržovat i dlouhými procházkami rychlou chůzí. Je to dobré na kardio cvičení. Co se týče toho vypínání se, tak u mě to funguje dobře i u moře. Tam jezdím třeba šestkrát za rok autem a bez urážky k ženám, strašně rád jezdím sám. Kromě toho, že tam zrelaxuji, také tvořím. Minulý rok jsme takhle během dovolené, na kterou jsem vzal jen kytaru a svůj notebook, dopsal knížku básniček, říkanek a také písniček nazvanou Krhutoviny, kterou svými grafickými prvky velice pozvedl Honza Kulich. Jeho grafika se objevila i na mém CD Prásknu bičem. Ta kniha teď právě vychází a budu ji křtít v dubnu v ostravské Heligonce.

Takže prostě relax a práce se u vás neustále propojují…

Já to mám tak, že tu hlavu umím vypnout i u té práce. Když mě něco trápí, tak jdu dělat text. Nedávno jsem jel vlakem a dostal jsem zakázku od jedné pražské kapely přepsat jeden anglický text písně, nebo spíš text nazpívaný tzv. svahilsky, do češtiny. Celou cestu vlakem jsem přemýšlel nad jedním refrénem, který mi pořád nešel udělat, a tak jsem se „ztratil“, že jsem málem Prahu přejel.

V květnu letošního roku vystoupíte na koncertě v Národním domě ve Frýdku-Místku. Můžete nastínit, co nás čeká?

Do Frýdku-Místku se moc těším. Ačkoliv je to tak blízko, nikdy jsem tam nehrál. Lidé se můžou těšit na písničky veselé i méně veselé, na povídání, společné zpívání na improvizace s nimi a doufám, že si odnesou příjemný pocit z večera a namožené bránice.

Lenka Vašková

20. 7. 2024 | od 16.00 | zahrada Národního domu

DARK SESSION | metalový festival

Na čtvrtém ročníku jednodenního open air festivalu Dark Session nám bude velkou ctí přivítat portugalskou smečku GAEREA, která v současné době patří mezi nejvýraznější jména na světové metalové scéně. Kapela má na svém kontě tři alba (čtvrté je netrpělivě očekáváno v letošním roce), přičemž právě třetím albem „Mirage" (2022) se těmto portugalcům dostalo masivní pozornosti a přízně metalového publika. Úspěšná turné a účast na velkých festivalech (Wacken, Summer Breeze atd.) jsou důkazem o jednoznačném vzestupu těchto blackmetalistů mezi hudební elitu. Svébytná image kapely, ve spojení s živelnou pódiovou prezentací a surovým energickým zvukem, dává tušit jedinečný zážitek...

Blackové pojetí "kovového" žánru zazní v různých podobách také u dalších interpretů letošní akce.

Z našeho hlavního města k nám zavítá Pergamen, hudební těleso patřící mezi ty, kteří se v rámci své tvorby vyjadřují v rodném jazyce. Kapela má za sebou osm studiových počinů, se stále aktuálním albem „Sol Infernum“(2022) se po pětileté koncertní odmlce vrátili na pódia.

Spolupořadatelé akce, frýdecko-místečtí Darkwind, momentálně úspěšně finišují s přípravami svého pátého alba, které bude tvořit podstatnou část jejich setlistu. Novinkové skladby premiérově zazní právě zde.

Relativně mladá, ostravská kapela Venit Mortem má na svém kontě, v loňském roce vydané debutové EP „Deliverance“, plující na vlnách melancholie a lehkých náznaků naděje.

Plzeňští Beyond The Dark Angel patří rovněž mezi nováčky na tuzemské scéně, nicmeně zápal pro věc jim nechybí, čehož důkazem je jejich akutální debutové EP „Immortal Time“ (2023), vydané po necelých dvou letech od založení kapely.

Mezi žánrově odlišnější interprety letos patří Embrace The Darkness z Kuřimi, kteří své melodické, death-doomové kytarové riffy a tvrdý growl podporují tesknými zvuky houslí. V aktuálním čase pracují na nahrávání nového CD, z něhož jistě zazní nejeden song.

Soupisku doplňuje olomoucká Nomura, moderní progressive djent metalová kapela, kombinující hutné riffy, breakdowny, melancholické melodie s brutálními rytmy.

V případě nepřízně počasí se akce koná v Národním domě

Změna programu vyhrazena

Spolupořadatelem akce je kapela Darkwind

1. vlna do 30.6.2024 | 500 Kč
2. vlna | 590 Kč

Jste milovníci vinylových desek a chcete obohatit svou sbírku? Potřebují vaše desky pořádnou dávku profesionální péče, jako je odstranění škrábanců či drobných nedostatků? Zveme vás na burzu nejen vinylových desek, která se koná už tuto sobotu 23. 3. od 11.00 do 17.00 v Nové scéně Vlast. Speciálními hosty bude tentokrát kapela Lishkee. Elektronicko-kytarové duo tvoří Radim Kocourek, který hraje na kytaru a jiné elektronické nástroje  a vokalistka a instrumentalistka Viktória Šmídová s jedinečným jazzově laděným hlasem. Jejich  tvorba  kombinuje psychedelii, trip hop a dream pop  s experimentálními prvky. Součástí burzy bude i výstava plakátu frýdecko-místeckých koncertů a festivalů.

Vstupné 50 Kč na místě

Těšíme se na vás!

Facebook: www.facebook.com/lishkee

Instagram: www.instagram.com/lishkee.music/

Zpět